Rebel bez príčiny

Vzbura mladej generácie bola v 50 a 60 rokoch výraznejšie než kedykoľvek predtým. V tomto období vzniklo nespočetne veľa literárnych a filmových príbehov, ktoré rozoberali neľahký osud mladých ľudí, nútených konfrontovať sa so svetom, ktorý pre nich nemá porozumenie a v ktorom sa zmietajú v neistote a strachu. Rebel bez príčiny je jedným z týchto filmov. Nicholas Ray nakrútil jeden z najpôsobivejších príbehov mladej generácie vôbec, jeden z tých od ktorých nedokážete odtrhnúť oči. Jednak vďaka hereckým výkonom s ktorých najvýraznejší je sympatický James Dean alebo vďaka kompozícií záberov a tempe celého príbehu, ktoré strieda dramatické pasáže s tými miernymi a robí to tak sofistikovaným spôsobom, že myšlienka, ktorú sa snaží prezentovať sa stáva dominantnou a výraznou, že sa automaticky stáva ťahúňom, rôznych zápletiek, ktoré smerujú do nevyhnutného konca. Hlas stratenej generácie volal po vzbure a dostalo sa jej Rebela bez príčiny. Jeden z najlepších dôkazov Hollywoodskeho systému a príbehovosti a jeden z najvýraznejších filmov, filmovej histórie. (27.11.2011)

James Dean sice nevypadá jako středoškolák, ale dokázal hrát s takovou lehkostí a uvěřitelností, že mi to bylo vlastně úplně jedno. Víc jak 50 let starý film má co říct, ukazuje problémy tehdejší mládeže tak, že se v nich dá najít nespočet paralel k dnešku. Revolta za každou cenu, dost velké rodinné problémy všech zůčastněných a nakonec samozřejmě prozření, pochopení a spousta citu nevyznívá jako kýč nebo tlačení na pilu, právě naopak. Když si to zpětně promítnu, tak vlastně scénář není vůbec originální, pracuje se všemi klišé, které nás jen v souvislosti s tímto tématem napadnou... Při sledování jsem ale nad něčím takovým ani vteřinu nepřemýšlela a to myslím dokazuje, jak skvěle zrežírovaný a zahraný tenhle rebel je. (29.05.2007)

Viz můj oblíbený uživatel nascendi. James Dean byl nadějný herec s obstojným charismatem, který by ho, pokud by přežil svou autonehodu, asi předurčil k podobné dráze tvrdých chlapíků, jako byl Steve McQueen. Natalie Wood byla krásná a talentovaná a oba byli celkem logicky idoly tehdejší mládeže. Navíc časná smrt zapříčinila, že se Dean stal legendou filmového průmyslu a každý z jeho filmů svým způsobem kultem. Jinak je ale z dnešního pohledu Rebel bez příčiny jenom průměrné drama, které je sice koukatelné, ale ta jeho revolta už dnes působí naprosto bezzubě a spíš svědčí o měšťáckém prostředí tehdejší Ameriky. Zahlodal tady zkrátka a dobře zub času a leckteré prvky, jako je třeba hudba snažící se vybičovat napětí, působí jako dobová manýra, a proto rušivě. Celkový dojem: 55 % (12.10.2011)

Postava Jamese Deana nie je ani príliš rebel, príčin na nasratosť má ale dosť. Takže názov klame. Možno sa jedná o prvý film, ktorý skutočne do hĺbky rieši úprimne problémy a pocity mladých stredoškolákov. Za jeden deň by samozrejme k takémuto vývoju postáv nemohlo dojsť, ale Ray a scenárista to zvládli perfektne, keďže presne vedia, čo chcú povedať. Podobne ako v Bigger than life ide Ray priamo do rodiny a rieši v nej to, čo ostáva susedom skryté. (18.05.2012)

Úvodní scéna Rebela bez příčiny, kterou jsem jako jedinou z celého filmu ve svém dětství, někdy v deseti či jedenácti létech, v jednom tichém pátečním večeru, shlédl, mi vtělila na několik předlouhých roků neklid, z něhož se rodí vzlet i pád – a také cizota, cizinectví, jinakost, které – nyní již jako prošedlý jinoch – shledávám tím klíčovým tématem celého filmu. To, co jsem tehdy neviděl, je děsivé a oslnivé zároveň. Divadelní stylizace vícehlasí životních dramat na policejní stanici připomíná vlnu, která by se sama ráda zapřela a změnila se v šumějící vydechnutí, ale není jí přáno: musí zaplavit příkopy, louky a pole, kopce, vrchy a hory – a až to mlčení, které se rozezní nad hladinou, kterou nezbrázdí žádná archa, jí skutečně uleví. Nesděluje se v něm jen to, že rodiče nerozumějí svým dětem a děti svým rodičům, ani že děti hlouběji nahlížejí do hnusných příkopů, které určují (ne jen lemují) jejich životní cestu (než je přeskočí a vběhnou za ohrady mezi krávy anebo po čisté louce rovnou k lesu, lhostejno že k nízkému, a že se v něm poškrábou), ale, ale i zcela zřetelně zde zaznívá i to, že vedle rodiny pozbyla smyslu i smrt – ba i život! A v tom je tragédie: že se svět hodnotí jen podle kostýmů, že maska převážila osobnost, že velkorysost může být vnímána jako slabost, a že život může být jen – prohrou. Další minuty pak svědčí o touze, lásce, špíně, hladu, přesycenosti, prostě o všem, s čím se setká ten, kdo jezdí rychle, i ten, kdo dodržuje pravidla. Tepot Řádu však ani nezašumí: divadlo je všudypřítomné, maskuje se jím strach z odpovědnosti, z následků vlastního hraní, naplňuje dětinskost adolescence, kdy se život stává zpaměti recitovanou nemravnou básní. Promiskuita, násilí, drogy jsou chladnými gejzíry ohňostrojů, které slepým, ale vidoucím, ozařují jejich scestí. Podle zní jen fráze, které přehluší i lži, za něž by v tu chvíli byl leckdo i vděčen. James Dean je vtělená prostota: jeho postava roste, jedná a žije jako rostlina, která neví nic o změnách ročních období: choulí se i povstává, vadne i kvete. V té běli, do níž se celý film noří, se jeho rudá bunda rozvíjí jako svatá lež křídel. Není divu, že se tento snímek stal výzvou, lhostejno jak vyslyšenou, k cestě – k tomu žít přítomností – jako příroda i jako čas. Žel ty cesty, které jsou předurčeny k stoupání, nejednou rozryje čarodějný nůž… (07.10.2017)