Rebel bez príčiny

Ikonický James Dean v bílém tričku a červené bundě a film, který... tak nějak stojí na pomezí "bezpečného" klasického Hollywoodu a bouřlivých 60. let. Vlastně je docela krotký, ale díky živelnému Deanovi z něj přeci jen sálá určitá rozervanost, díky které se stal generačním kultem. Samozřejmě je tu problém, že se jím inspirovaly zástupy dalších filmů, které jsem viděl dřív, takže Rebel bez příčiny už nemá čím překvapovat. Ale bože, pořád je tu ten Dean! A lze vůbec nemít rád film, který celou tu módu filmů o mladých lidech pro mladé lidi odstartoval? Vznikl by bez Rebela Absolvent? Natočil by Lucas Americké graffiti? A co Snídaňový klub, Co žere Gilberta Grapea a spousta dalších? Takhle obohatit kinematografii se zkrátka každému filmu nepovede. 80 % (02.12.2015)

Úvodní scéna Rebela bez příčiny, kterou jsem jako jedinou z celého filmu ve svém dětství, někdy v deseti či jedenácti létech, v jednom tichém pátečním večeru, shlédl, mi vtělila na několik předlouhých roků neklid, z něhož se rodí vzlet i pád – a také cizota, cizinectví, jinakost, které – nyní již jako prošedlý jinoch – shledávám tím klíčovým tématem celého filmu. To, co jsem tehdy neviděl, je děsivé a oslnivé zároveň. Divadelní stylizace vícehlasí životních dramat na policejní stanici připomíná vlnu, která by se sama ráda zapřela a změnila se v šumějící vydechnutí, ale není jí přáno: musí zaplavit příkopy, louky a pole, kopce, vrchy a hory – a až to mlčení, které se rozezní nad hladinou, kterou nezbrázdí žádná archa, jí skutečně uleví. Nesděluje se v něm jen to, že rodiče nerozumějí svým dětem a děti svým rodičům, ani že děti hlouběji nahlížejí do hnusných příkopů, které určují (ne jen lemují) jejich životní cestu (než je přeskočí a vběhnou za ohrady mezi krávy anebo po čisté louce rovnou k lesu, lhostejno že k nízkému, a že se v něm poškrábou), ale, ale i zcela zřetelně zde zaznívá i to, že vedle rodiny pozbyla smyslu i smrt – ba i život! A v tom je tragédie: že se svět hodnotí jen podle kostýmů, že maska převážila osobnost, že velkorysost může být vnímána jako slabost, a že život může být jen – prohrou. Další minuty pak svědčí o touze, lásce, špíně, hladu, přesycenosti, prostě o všem, s čím se setká ten, kdo jezdí rychle, i ten, kdo dodržuje pravidla. Tepot Řádu však ani nezašumí: divadlo je všudypřítomné, maskuje se jím strach z odpovědnosti, z následků vlastního hraní, naplňuje dětinskost adolescence, kdy se život stává zpaměti recitovanou nemravnou básní. Promiskuita, násilí, drogy jsou chladnými gejzíry ohňostrojů, které slepým, ale vidoucím, ozařují jejich scestí. Podle zní jen fráze, které přehluší i lži, za něž by v tu chvíli byl leckdo i vděčen. James Dean je vtělená prostota: jeho postava roste, jedná a žije jako rostlina, která neví nic o změnách ročních období: choulí se i povstává, vadne i kvete. V té běli, do níž se celý film noří, se jeho rudá bunda rozvíjí jako svatá lež křídel. Není divu, že se tento snímek stal výzvou, lhostejno jak vyslyšenou, k cestě – k tomu žít přítomností – jako příroda i jako čas. Žel ty cesty, které jsou předurčeny k stoupání, nejednou rozryje čarodějný nůž… (07.10.2017)

James Dean sice nevypadá jako středoškolák, ale dokázal hrát s takovou lehkostí a uvěřitelností, že mi to bylo vlastně úplně jedno. Víc jak 50 let starý film má co říct, ukazuje problémy tehdejší mládeže tak, že se v nich dá najít nespočet paralel k dnešku. Revolta za každou cenu, dost velké rodinné problémy všech zůčastněných a nakonec samozřejmě prozření, pochopení a spousta citu nevyznívá jako kýč nebo tlačení na pilu, právě naopak. Když si to zpětně promítnu, tak vlastně scénář není vůbec originální, pracuje se všemi klišé, které nás jen v souvislosti s tímto tématem napadnou... Při sledování jsem ale nad něčím takovým ani vteřinu nepřemýšlela a to myslím dokazuje, jak skvěle zrežírovaný a zahraný tenhle rebel je. (29.05.2007)

James Dean je takovej zvláštní fenomén. Za svůj krátkej život stihnul natočit v podstatě jenom 3 filmy, ale stal se legendou a hodně lidí ho považuje za jednoho z nejlepších herců všech dob. Pořád mi to jméno James Dean vrtalo hlavou a řikal jsem si, že vidět aspoň jeden z jeho filmů asi patří do takovýho všeobecnýho filmovýho přehledu. Ale pořád se mi do toho nějak nechtělo. Až dneska jsem se podíval na Rebela bez příčiny. Z toho, co bylo na výběr, jsem zvolil Rebela pouze z důvodu, že je z těch 3 filmů nejkratší. A teď k filmu. Snad všichni se tam chovaj úplně v rozporu se zdravym rozumem a často vyloženě sebedestruktivně. Skoro to vypadá, že středoškoláci v USA v 50. letech byli schopný se navzájem pozabijet a riskovat vlastní životy jen tak pro zábavu. A když někdo tyhle hrátky nepřežil, tak to všichni kolem vzali bez mrknutí oka. Holka, který se právě v autě zabil její přítel, je úplně v pohodě a ještě ten večer už řiká někomu jinýmu "miluju tě", přestože jinak je to úplná hysterka. Dokáže udělat hysterickou scénu i kvůli tomu, že její otec jí po příchodu domu nedá pusu. Možná trpí Elektřinym komplexem. Celý mi to připadalo asi stejně tak uvěřitelný jako některý epizody BH90210, kde hlavní postavy maj podobný "problémy". Ale tam se to aspoň většinou snažej "vyřešit" alkoholem a drogama, což je do jistý míry pochopitelný. Tady se všichni chovaj naprosto nepochopitelně. Jinak nejvíc jsem byl teda zvědavej na výkon Jamese Deana, když je tak strašně vychvalovanej. No a musim napsat, že mě zrovna dvakrát nenadchnul. Jako vyloženě ho nezatracuju, ale mnohem lepší a uvěřitelnější byl podle mě Sal Mineo. Naopak Natalie Wood byla toporná jak úd. Celkově ten film teda neni úplnej průser. Kupodivu děj docela rychle plyne (zvládnul jsem to jenom s jednou přestávkou uprostřed, kdy jsem si odešel nakoupit), ale je to celý takový naivní, strašně přehnaný a těžko uvěřitelný. Věřim tomu, že v 50. letech to asi byla velká pecka, ale v roce 2012 mi to připadalo jako ztráta času. A nebudu tady pokrytecky filmu dávat 5 hvězd s komentářem ve stylu "z dnešního pohledu je to o hovně, ale hodnotim v kontextu doby vzniku". Ostatní 2 filmy Jamese Deana si nechám klidně ujít. (10.06.2012)

Dospívající dítka jsou pěkná kvítka. Je dobře známým faktem, že někdy v padesátých letech se v mnoha liberálních státech událo cosi (mnoho otřepaných a známých faktorů), kvůli čemu začala být pubertální mysl těžce svévolná a spíše než k rodičům vzhlížela k neohroženým westernovým hrdinům. A je taktéž velmi známou věcí, že Rebel bez příčiny je vrcholem v dané oblasti filmové vlny. Příběh je až podezřele primitivní a při pohledu na samotný scénář by bylo každému s podivem, že se honosí nálepkou kultovních rozměrů, avšak zdání klame. Vše je přesně na svém místě, rebelující puberťáci nepůsobí zdaleka jen jako banda protivných fracků a hlavní myšlenka, tak okatě deklamovaná už v textech distributorů, je nakonec znázorněna natolik chytře a působivě, že zestárnutí způsobené odlišnými generačními návyky filmu rozhodně nehrozí (spíše naopak). A pak je tu ještě James Dean - herec s charakterem Brada Pitta a nadáním Marlona Branda - jehož předčasného odchodu teprve nyní vysoce lituji. On je tím hlavním motorem, který předjel svou dobu a zajistil filmu takový status, jaký drží dodnes. Čest jeho památce. 85% (05.08.2014)