Elizabethtown

„Řeknu vám, že v poslední době se ze mě stal znalec posledních pohledů. Čili pohledů lidí, kteří si myslí, že vás vidí naposledy. Začal jsem ty pohledy sbírat.“ Hlavního hrdinu jsem si velice rychle oblíbil díky jeho vnitřním promluvám a také opravdu nezáviděníhodné situaci („Jsem v pohodě.“). Upřímně jsem se bavil, ať už jeho uvítáním v práci, přijetím u šéfa (výborný Baldwin), příchodem domů (kolo s nožem!) či následným seznámením s Claire (naprosto odzbrojující Kirsten). Pak přišlo setkání s rozvětveným příbuzenstvem a výskyt humoru bohužel klesl. A to je největší problém snímku, rodinné scény (vyloženě pobaví jen ty s přítomností Susan Sarandon, která si kupříkladu smuteční řeč vyloženě ukradla pro sebe). Některé z nich sice dokážou vyloudit člověku úsměv na tváři, ale většina z nich je naprosto obyčejná, skoro až nezáživná. Oproti tomu pasáže s titulním párem jsou výtečné, tuhle pohodovou (místy navíc docela dost vtipnou) romanci jsem si moc užíval. A tyhle 2 roviny se po celý film střídají, až se Elizabethtown překlopí na téměř čistou roadmovie (která mě, pravda, začala bavit až ke svému konci) s jedním důležitým rozhodnutím k závěru. Takhle mi to vychází někam na rozmezí 3/4* (a převažuje to spíš dolů), avšak za odkazy na Prázdniny v Římě, Snídani u Tiffanyho, stylové hudební vystoupení a rozmanitý soundtrack (teď zas budu několik dní jak magor poslouchat pořád dokola kytarové sólo z Free Bird, fakt děkuju) zvolím přece jenom vyšší variantu. „Haló.“ – „Musíš se vrátit! Máma se rozhodla, že se naučí vařit.“ – „To snad ne! Přijedu brzo!“ (22.03.2015)

Chemie mezi ústřední dvojicí maximálně nefunguje, vztah je okatě umělý a film sklouzává k takovým trapnostem, že se mi několikrát sevřely půlky. Jak umí Crowe pracovat s atmosférou, tak tady se mu to ani trochu nepovedlo. Největší chybou bylo vybrání Blooma, který absolutně nepůsobí civilním dojmem a svojí zaškatulkovaností spíše ruší. Chtěl jsem odejít z kina a šel bych snad ještě níž - ale chovám k režisérovi patřičnou úctu, kterou si u mě vydobil Na pokraji slávy. 30% (05.03.2006)

Snímek, který se nenápadně jen tváří svou průměrností, ale přitom tu lze najít nejedno ryzí zlato... Tak prvně celkový optimistický náboj celého filmu bez ohledu na hlavní téma pohřbu, dále fantastická Kirsten Dunst, ta zajímavá holka s červenou čapkou... Orlando Bloom přirozený, jako nikdy předtím, řvací děti a potom ticho. Úžasný vzpomínkový večer za dupotu stepařských bot Susan Sarandon, vtipné momenty doprovázející zavedení do příběhu lidí, co vzpomínají... Příjemné chvilky, které oddalují to, až to na vás úplně dolehne... ve spojení s láskou... nebyl to nudné ani nezáživné pojetí, spíše jsem si stále užívala tu atmosféru a perličkou byla road trip s perfektními scénami a nejlepší odměnou! Fiasko to nebylo vážení, né to né... (19.01.2012)

Obyčajný, tuctový, hollywoodsku, pritiahnutý za vlasy, účelový, plný klišé, neoriginálny ... a pritom dokonalý film. Crowe je to najlepšie, čo ponúka klasický hollywoodsky mainstream. Kirsten Dunst je na zožranie a určite si ju budete chcieť odviesť domov. A ten geniálny soundtrack (4 piesne od Toma Pettyho, to hovorí za všetko). Akurát U2 sa tu atmosférou nehodili. Hudobný fanúšik si to užije. Viď. záverečná cesta amerikou podľa hudby, alebo dokonalé prevedenie Freebird. A to nehovorím o skrytých vtipoch pre fanúšikov, ako je plagát k hudobnému festivalu alebo urna s fotkou KISS ;) ... božský film. (04.01.2007)

Tak trochu jiný (americký) romantický film. Kirsten Dunst velmi sympatická, Orlando Bloom už konečně vypadá, že z něj jednou bude herec (kurzy herectví v Evropě mu očividně prospěly :o) Filmy Camerona Crowea příliš neznám, ale tento se mi líbil, čišela z něj taková zvláštní atmosféra veselosti a smutku, které se mísily do jednoho koktejlu, jemuž se říká "život". (21.01.2006)