Hodina prasete

Obhajovaní svině u soudu. Neděje se to i teď..? Interesantní fraška z francouzského středověkého venkova, která s lehce detektivním nádechem přibližuje tehdejší nezvyklé justiční praktiky (něco jako Právo a pořádek ve chlívě). Vše klátící Firth se zmuchlanýma tesilkama na hlavě, kněží Holm se sympaticky pragmatickým přístupem, nahé vnadné ženy s depilačními anachronismy a spíše stylizovaný než nějak špinavě autentický pohled do doby, kdy bylo protiprávní lítat na koštěti a líbat ďáblovu řiť.. Je tu jeden zvláštní paradox. Říká se středověké tmářství, ale když nyní někoho svým útokem usmrtí zvíře, je většinou rychle zabito či utraceno. Tehdy alespoň dostalo právního zástupce a mohlo doufat v osvobození při soudním procesu. Třeba zrušit líčení, protože nebyl zajištěn překladatel, svalit to na nepříčetnost nebo podplatit soudce nabídkou sexu.. (26.05.2020)

Ve středověké Francii se na zvířata vztahoval stejný zákon jako na lidi včetně soudních procesů... A tak je nakonec oslice Virginie omilostněna, ale sedlák, co ji svedl a znásilnil, je po právu oběšen. Tenhle snímek by si zasloužil obšírný komentář, ale ono je mnohem lepší se na něj rovnou podívat. Ve středověkých kulisách se odehrává absurdní divadlo, které je palčivou alegorií naší doby. Právo je v rukou mocných, národnostní menšiny jsou podřadné a lež s přetvářkou slaví žně. Všudypřítomná nahota není vulgární, ale přirozená tak, jak jen v evropském filmu může být. Město a hrad jsou jako dvě věže stojící proti sobě, jen jedna však vládne všem. Jen jsem měl pocit, že právník Courtois by ve skutečnosti dopadl zle... V závěru se naplní proroctví čarodějnice, které si ale zřejmě většina vyložila úplně jinak. A dnes? Zatímco u nás tisíce dětí úpí v ústavech, společnost zajímá více gorilí mládě či vlastní pes...jen abychom se ještě nedočkali Hodiny prasete... (27.01.2014)

Souhlasím s komentářem rikitiki. Tohle je hraní si na středověk, resp. dělání si prdele ze středověku, vysmívání se té tehdejší tuposti. K tomu se vezme jen něco, co se nám hodí do krámu, aby byl ten výsměch co nejlepší. Děj, kostýmy, chování postav, to vše mi zde přišlo hodně slabé, a některé situace zbytečně přehnaně zveličené, aby se jó moderní člověk, civilizovaný člověk pobavil. (02.01.2020)

Hned v prvním obraze vidíme krásnou románskou baziliku. Ale kde? V Abbeville není a Ponthien neexistuje, a z Abbeville se dostanete do soumraku tak akorát do Amiens a ne do Paříže. Škoda. Každopádně jde o nějaké menší místo, které zahrnuje celý svět. Jsou tu právníci, nevěstky, kataři, cikáni, židi, nakonec i inkvizice, zlovolný šlechtic, osel, myši, prasata atakdál. Pořád se něco děje, pořád je možno se na něco koukat. Ale pokud se odvážím zeptat, co z toho? Pak budu muset přiznat, že nevím... (23.01.2015)

Středověk, jak ho neznáte. Žádné velkolepé bitvy, odvážní patrioti, monumentální hudební doprovod a dojímavý konec, pouze ponuře černo-humorná atmosféra, kde kněz žádá manželky bližních svých, kde na šibenici stojí oslice obviněná ze soulože s nadrženým vesničanem (na poslední chvíli zachráněna peticí služebníků božích), kde ke křesťanskému soudu mohou být jako svědci přizváni krysy, ne však židovský lékař a kde každá žena, která prohodí s hlavním hrdinou pár vět, pojme za svůj životní cíl dostat se mu do kalhot. (Vzhledem k tomu, že ho hraje Colin Firth, se ale zas není čemu divit.) Netradiční, nízkorozpočtové, ujeté, zábavné. A mé představě o skutečném středověku bližší než všechny stamilionové eposy dohromady. (17.01.2011)