Oni žijú!

Rozporuplný sci-fi thriller z roku 1988 od Johna Carpentera. Na jednej strane zlé herecký výkony a neprirodzené dialógy a na strane druhej zaujímavý námet a režisérsky nadhľad. Blancuje to na tenkej linke niekde medzi lacným brakom a osobitým kreatívnym umením. Neviem na ktorú stranu sa prikloniť, a i preto mi tento film stále ostáva v pamäti. *** (31.01.2008)

Zdegenerování současnou popkulturou, která nám ukazuje příběhy o tom, jak skromný sedlák k velké pravdě přišel a porazil ji pak fikaně jejími vlastními prostředky, můžeme mít pocit, že They Live jsou vlastně typická oběť osmdesátkového primitivismu, kde se pravdy domůžeš ideálně pěstí, loktem či rovnou brokovnicí. Přitom Carpenter zde alespoň nemaskuje nijak, že se k řešení problému zkrátka dostal nasvalený nádeník, který večer nečte Nietzscheho, nýbrž Hustlera a Guns & Ammo. Prostředky, kterými se pak domáhá satisfakce tomu jednoduše odpovídají. A navíc Carpošovi v osmdesátkách ty mačo střílečky a mlátičky strašně šly, takže se na to dívá jedna radost. (29.03.2020)

Tenhle tesaruv pojem jsem videl poprve nekdy pred 20ti lety jeste v mladi a neskutecne na me zapusobila posledni sex scena a jeji "zvrat". Je to jedine co jsem si z toho pamatoval a nemel jsem poneti o jaky film se jednalo. Ted jsem v ramci doplneni mezer v tesarove filmografii shlednul "They Live" a voala, on to byl presne tenhle kousek. Ma to vyborne poselstvi o nenapadne destrukci populace skrze media propagujici konzumni zkazu spolecnosti a upadek lidskosti ve prospech jakychsi robotickych alienu. Je to ale cele podano tak hystericky a self-parodicky, ze to vyzniva ponekud neefektivne. Mozna ale o to vice zapamatovanihodne a stravitelne pro ty, kterym by podobne "kazani" prospelo nejvice, tedy mozkum vygumovanym konzumem. Nektere sceny jsou skutecne vytribene, krome jiz zmineneho lahudkoveho finale se jedna vesmes skoro o vsechny "brylove" sekvence, ktere prinasi nejvtipnejsi situace. Absurdnim zpusobem genialni byl pestni souboj dvou hlavnich hrdinu, takhle nekonecne natahovana a naprosto zbytecna bitka se vazne jen tak nevidi. Co me ale dostalo naprosto ultimatnim zpusobem bylo, kdyz borec nasel brokovnici, nasadil si slunecni bryle, prisel do banky a pronesl: "I have come here to chew bubblegum and kick ass... and I'm all out of bubblegum." 7/10 (15.03.2009)

Taková odlehčená paranoia. Odehrává se to v orwellovském světě, kde všechny důležité posty mají v rukou hnusní ufoni (ale vypadají jako lidi a jdou poznat jen se spešl slunečními brýlemi) ale má to totálně osmdesátkovou atmosféru. Chlapáckej Roddy Piper tam trousí hlášky jako "I came here to kick ass and chew bubble gum. And I'm all out of bubble gum" načež začne krosit ufony brokárnou. A vždycky, když je tam nějakej vážnej nebo tragickej moment, tak přijde vtípek, co to odlehčí. Takhle to zní super, ale ono se tam vlastně skoro nic neděje. Hlavní hrdina se poflakuje po městě a pak se čirou náhodou přidá k odboji. A ještě se popere s Keithem Davidem v gigadlouhý rvačce, která ne a ne skončit. A finální scéna je fakt dokonalá. Opravdu jsem se upřímně zagebil. (06.10.2013)

Ten riedky námet by ledva vystačil na polhodinovú filmovú poviedku, celovečerná stopáž je viditeľne prepálená. Kvôli obmedzenému rozpočtu je tu preto kvantum vaty a minimum efektov (a žiaden záber na mimozemskú planétu). Jediné čo ostáva je sympaticky priblblý dej, atmosféra 80tych rokov a aj 50tych v čiernobielych scénach. A výnimočne Carpimu nevyšiel ani soundtrack. Skoro celý čas hrá jedna nudná téma ako z hociktorého 80s filmu. (17.06.2016)