Réžia:
Don SiegelKamera:
Ellsworth FredericksHudba:
Carmen DragonHrajú:
Kevin McCarthy, Dana Wynter, Larry Gates, King Donovan, Carolyn Jones, Jean Willes, Ralph Dumke, Virginia Christine, Dabbs Greer, Kenneth Patterson (viac)Obsahy(1)
Film se odehrává ve fiktivním městečku Santa Mira a hlavním hrdinou je doktor Bennell (Kevin McCarthy), který se vrátí do svého rodného města a zjistí, že se jeho obyvatelé podivně změnili. Malý chlapec běží po ulici a křičí, že jeho matka už není opravdová, a podobně reagují i jiní. Doktor Bennell brzy objeví příčinu: invazi mimozemšťanů, kteří prostřednictvým kokonů nahrazují lidi jejich bezduchou imitací. (Panavision)
(viac)Videá (1)
Recenzie (137)
Super! Ale trochu mě zklamala nedotažená myšlenka toho, proč ty těla rostou a stávají se kopií lidí, když nakonec stačí, aby člověk usnul a vymění se vlastně pouze jejich mysl. Co se pak stane s tím druhým tělem? Kdyby ty kopie zabíjely své předlohy ve spánku, zlikvidovaly je a zaujaly jejich místo, tak by to přidalo na surovosti a mohlo to být ještě zajímavější. ()
Jako popcornová 50ková guilty pleasure záležitost funguje Invaze lupičů těl na jedničku, při serióznějším pohledu je to bohužel spíš na facepalm. Z pohledu dneška natočil Siegel muzejní artefakt, který dokonale zakonzervoval dobu plnou paranoidního strachu z rudé invaze a snahu filmového průmyslu zakamuflovat průhlednou politickou agitku za hororové scífko. Film se tak stává dokonalou esencí všeho, co bylo na amerických 50. letech (ne)přirozené. Tvůrčí prkennost čpí snad z každého momentu (režijní vedení, herci, scénář) a vše je impozantním způsobem naivní. Je neskutečné, co bylo pro tehdejší dobu prototypem seriózního filmu. Bavil jsem se náramně, leč tam, kde to tvůrci rozhodně nezamýšleli. 4/10 ()
"Musíte mi věřit, já nejsem blázen! Poslouchejte (...) náhlý telefonát. Přijel jsem na místo a tam byli mí přátelé, kteří nalezli ve své garáži neuvěřitelnou věc! Bylo to jakési TĚLO, které ale vypadalo "nedodělaně", "nedotvarovaně", jakoby jakási transformace ještě neproběhla. Ale výškou a váhou odpovídala mému příteli! Tak jsem jim řekl, ať počkají, až transformace proběhne a pak mi brnknou." "Cože jste...?" "Svou přítelkyni jsem po cestě hodil k ní domů, ale NĚCO se mi nezdálo. Měl jsem pocit, že je v NEBEZPEČÍ. Tak jsem šel k ní domů, už bylo pozdě a nechtělo se mi ťukat nebo zvonit, tak jsem rozbil okno do sklepa..." "To by stačilo. Jste blázen." ... Naštěstí druhá polovina už tak nesmyslná není a převažuje svižná režie a zajímavý námět. Dokonce sem tam nějaká velmi pěkná scéna se objeví. Ale to nezachrání první půlku, která je plná iracionálního chování a do očí bijících nesmyslů. (6/10) ()
Temné, znepokojivé a depresivní. A po pravdě řečeno, ani konec mě moc neuklidnil. Vedle neskutečné atmosféry, která houstne po solidně velkých kapkách, mi je celkem fuk, jakou krizi západního bílého muže Jack Finney prožíval, když knížku psal. Protože tento příběh mě vzal, hodil do ždímačky a 80 minut ze mě ždímal a ždímal veškerý dobrý pocit, náladu, radost i emoce. A když mě nakonec vyplivl zpět, chtělo to dvě cigára na balkoně, než jsem se dostal k psaní tohoto komentáře. Ano, zapůsobilo to na mě. Jasně, samotný úvod je lehce naivní, druhá polovina je spíš nervy drásající akce než hrůza a tajemno, ale určité konkrétní děsivé scény podbarvené jednoduchou, ale sugestivní hudbou dopadají jako rány kladivem na kovadlinu. Nakonec, u kolika filmů z 50. let se vám stane, že byste cítili příjemné mrazení v zádech snad polovinu filmu? Já vím o jen jednom. O tomhle. ()
Invaze lupičů těl právem znamenala přelom ve filmové sci-fi a "zařídila" si věčnou a vděčnou pozornost bibliografických citací a odkazů pod čarou. Jedná se o skutečně mistrovské dílo, a to přesto (nebo spíše právě proto), že námětem se musí nutně řadit do kategorie B filmů. Narozdíl od kolegů bych nezmiňoval herecké výkony, ale atmosféru, kterou se takto podaří vystihnout skutečně jen jednou za čas, Od prvního záběru scénář neubere na tempu, s pomocí hudby, zvládnuté kamery, dobrého střihu a svěží stopáže drží diváka v napětí a konec (s výjimkou scény na dálnici, kterou bych jako přehnaně emotivní a hlavně zbytečnou škrtnul) je naprostá lahůdka. Pro mě film prosince a jeden z nejlepších v tomhle roce. Jo a mimochodem, Dana Wynter byla neskutečná kočka s postavou, kterou by jí mohla závidět i dnešní herecká generace! ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (25)
- V roce 1994 byl tento snímek vybrán pro uchování v Národním filmovém registru USA (Vědecká knihovna) jako kulturně, historicky nebo esteticky významný. (Terva)
- Film byl promítnut v červenci 1955 vybraným divákům. Ti se nevhodně smáli některým scénám. Na základě toho bylo z filmu vystříháno několik humorných záběrů a dialogů. (Terva)
- Posledná sekvencia bola natočená nie na skutočnej hollywoodskej diaľnici, ale na málo používanom priečnom moste. Autá riadili kaskadéri. Režisér Don Siegel neskôr povedal, že Kevin McCarthy bol v reálnom nebezpečenstve, že bude zasiahnutý, pretože scéna bola točená za úsvitu a on bol takmer úplne vyčerpaný. (Bilkiz)
Reklama