Šialenstvo

Ono sa nedá ani hodnotiť inak, keď vidíte tento film vo vidieckom kine tesne pred zánikom. Obsluhu aj šatňu mali na starosti sestry babičky - recepčnej z filmu, pomedzi nohami sa kotúľala lopta, s ktorou sa hrá blonďaté dievčatko - vnučka jednej z tiet uvádzačiek, sedadlá škrípali a okrem nás troch sedí medzi vypolstrovano ošúchanými tmavomodrými sedadlami kde tu jeden-dvaja ľudia. Bizarná synchronicitná zvláštnosť celého zážitku sa dostavuje v priebehu deja každému z nášho diváckeho tria, až sa dorútime k záverečnému oslobodzujúcemu rehotu spoločne so Samom Neillom, ktorý rovnako ako my práve dopozeral tento fajný kúsok o napísanom svete v rovnako vyprázdnenom kine. Vyjdeme z Nádeje do hviezdnatej račianskej noci a pred nami bicyklista s kelímkom od jogurtu vo vidliciach. Drnží to úplne ako vo filme - cyklistovi vlajú dlhé šedivé vlasy. Rehot pokračuje, Carpenter triumfuje. (06.09.2004)

John Carpenter si trochu, svojim výrazne autorským spôsobom, zafilozofoval nad prelínaním fikcie a reality a je v tom cítiť aj značný cynizmus. Aký vplyv majú na nás knihy alebo filmy? A čo tie hollywoodske? Ešteže tu je, resp. vo svojich zlatých časoch, bol Carpenter a my sme sa mohli za prvé previnilo zabávať a za druhé ešte aj popremýšľať, okrem spomínaného aj nad potenciálnou predurčenosťou ľudského osudu či manipulatívnosťou spoločnosti. In the Mouth of Madness neposkytuje jednoduché odpovede a ak by ich poskytol, tak by vlastne stratil svoj skutočný zmysel. Nenapísal to De Luca náhodou ako nejaký interný fórik pre Kinga? VIDENÉ ZNOVA 6/23: Až na druhý krát som si všimol, že Neill pozerá v telke kúzeľné céčko Robot Monster. (12.11.2018)

Podobně jako u Vládce temnot, i tentokrát přivádí Carpenter na Zemi čisté zlo. Hrozící apokalypsa opět není založena na dotknutelné bázi, nýbrž na pocitové. Komplikovanější scénář stírá hranici mezi skutečností a fikcí, nebo chcete-li mezi logickým uvažováním a propadem do čirého šílenství. Spolu s hrdinou jsme vrženi do naprosto absurdních situací, podivných obyvatel ještě podivnějšího městečka a fantaskních monster. Co je však na filmu možná ještě lepší, tak nejednoznačný závěr, který nic nevysvětlí. Ba naopak, divákovu mysl ještě chvíli zaměstná. Zkrátka a dobře, Carpenter vytvořil další skvělý, atmosférou nasáklý, žánrový kousek. A zároveň jeden z jeho posledních, opravdu kvalitních hororů. (12.10.2011)

Nebylo to úplně k ničemu, jelikož jsem podle reakcí většiny poserů zde zjistila, že mám pro strach uděláno... ale nejsem si jistá, jestli to neplatí jen pro tento případ, takže pro sichr rekapituluju - na slizovité příšerky mě nikdy neužilo, neosvětlení šedovlasí senioři, nedodržující pravidla silničního provozu, mě už vyděsili bezpočtukrát a s narušenými dětmi pracuju... tak čeho bych se tady mohla bát? Snad hospitalizace v psychiatrickém zařízení, ale nepřichází v úvahu, protože nervy, ty já mám jak špagáty... Jedna hvězda za Sama Neilla. (30.10.2014)

No já vám nevím, není 77% trochu moc. Chvílemi to sice je výborná podívaná se super lekačkami, ale jinak mě film docela uspával. Přišlo mi to jako dílo z 80. let, ne z roku 1995. Sam Neill mi příjde po filmu "Horizont události" dost nechutný a nesympatický a tady mě nijak nezaujal. Děj je zajímavý, ale nakonec se nedá nijak logicky vysvětlit a to mi trochu vadí. Průměrný horor, ve kterém byla nejlepší atmosféra a sem tam nějaké ty lekačky. 60% (10.09.2009)