Tengoku daimakjó

Dlouho jsem v anime nenarazil na takovou dokonalost, jakou je právě Tengoku Daimakyou! V první řadě se mi líbilo zasazení do post-apokalyptického světa, který se i navzdory sem tam se objevujícím monstrům (nejprve) neznámého původu pomalu dává dohromady a formují se zde nové osudy, jež si lidstvo utváří samo nehledě na následky katastrofy. Neskutečně mi sedlo ústřední duo, kolem nějž se děj točí a s nímž tento zničený svět prozkoumáváme. Dynamika mezi nimi byla funkční a z důvodu jisté „rozpolcenosti“ hrdinky sem tam i dost napjatá a komplikovaná. Eskort misi, v níž jako náklad figuruje šedovlasý chlapec, doplňuje i druhá příběhová linka zabíhající do podivného zařízení plného dětí, jež jsou vychováváni za přísných bezpečnostních podmínek, což jim nebrání objevovat samy sebe a samostatně růst nehledě na to, co jim vedení tají nebo netají. Obecně se v ničem nechodilo okoro horké kaše a co nebylo řečeno, bylo jasně naznačeno, nebo odvyprávěno jinými způsoby, aby to postupem času dávalo smysl a zapadlo do sebe jako jedna velká skládačka. Žádné prvoplánové prodlužování, žádné napínání, vše plynulo jako voda a bavilo. Děj se nebál být i místy kontroverzní a nevyhýbal se jak lechtivějším tématům, tak i násilí, z čehož všechno nicméně servíroval velice elegantně a bez zbytečného tlačení na pilu. S tím vším přišla i značná předvídatelnost, resp. jsem si prakticky všechno snadno domyslel a témeř nic pro mě nebylo překvapením - akorát jsem si vždycky potvrdil svou teorii a cítil spokojenost, že jsem se nezmýlil a vyprávění pochopil do posledního detailu. Nicméně to stále neubírá dílu všestranné kvality, jak po charakterové stránce, tak i v případě scénáře, nebo parádní animace a choreografie letmých, nicméně stále působivých soubojů, které nebyly jen s již zmíněnými monstry, a každý byl velice sofistikovaný. Jedinou vadou na kráse je 10. epizoda, která ohavně šetřila a animace na valnou většinu dílu úplně ztratila na své líbivosti - byl z toho místy až rozpohybovaný obraz. Ale kromě toho? Nemám absolutně co vytknout, nenudila mě ani minuta, těšil jsem se na každý díl a i když tohle normálně nedělám (a z části mě k tomu dotlačila nutnost kvůli videorecenzi), všech 13 dílů jsem zkoukl za jedno jediné odpoledne bez toho, aniž bych s tím měl vážný problém (byť bych si to raději nadávkoval tak po třech denně, jak mám ve zvyku). Pevně doufám, že se dočkáme pokračování a odpovědí na stále ve vzduchu visící otázky. (12.10.2023)

"Neviděli jste kluka, který vypadá stejně jako já?" ■ Nejvíc vyčítám, že se na konci seriálu vysvětlí hrozně málo (doufám, že bude pokračování). Kdybych měl popsat jedním slovem, tak zvláštní. Zvláštní už v tom, jak charaktery (ne)vnímají svoji sexualitu. Občas nevíme, zda je dotyčný kluk nebo dívka - občas to neví ani on sám. Toto v postapokalyptickém, možná paralelním světě, o kterém víme hrozně málo. Netušíme ani, zda obě přiběhové linky běží ve stejné době. Souvislosti se dají pouze hádat (určité pasáže kapitoly 4 jsem si pustil dvakrát). 天国大魔境 (volný překlad " Velký nebeský démon") je občas až krutě odvážný počin, který mě držel od první epizody. (30.05.2024)

Tohle anime mě okamžitě pohltilo a jsem pěkně nasraná, protože je ve mě ke konci víc otázek než odpovědí! Můj zájem šel s každou druhou scénou nahoru a hrozně doufám, že se někdy někde dočkám rozuzlení. Poslední dobou moc na anime nekoukám a když jo, tak jsem s něčím nespokojená. Tohle mě ale nalákalo okamžitě - drsný post-apo/utopia příběh, zajímavé postavy, krev, násilí, stvůry, špetka humoru a hlavně se tu nekňourá. Akce dokáže být překvapivě brutální, až mi místy zůstala pusa dokořán. Chci víc. (23.08.2023)

Heavenly Delusion řeší na japonce celkem netradiční otázky na svým způsobem moderní problémy, a to docela inteligentní a originální cestou, narozdíl od západní tvorby kde už toho mám plný zuby. Post-apo svět jako by vypadl z díla Cormaca McCarthyho (celou dobu jsem měl pocit že koukám na Cestu) a rozhodně se to nebojí bejt nemilosrdně krutý vůči postavám všeho věku. Proto mi ani tak nevadily občasný komediální vložky, ten humor se sice ne vždy hodil, ale funkčně vyvažuje tu vážnou stránku tak že se člověk necítí tak mizerně, i když ten mizernej pocit nakonec stejně převládá, zejména v osmým a posledním díle. Je škoda že první série nechá děj absolutně neuzavřenej a díky tomu neustálý prostřihy do dětskýho institutu vyzní jako ztráta času, i když zkušenější divák asi odhadne kam věci směřujou. Doufám že druhá řada nakonec vznikne protože nechat to takhle by bylo dost nešťastný. (24.02.2024)

Miluje chytré věci. A tohle anime/manga to dělá strašně chytře. Vysype na člověka spoustu otázek a nenápadně mu na ně dává odpovědi. Jenže tak, že si jich musíte všimnout, musíte si dát střípky toho co jste viděli sami dohromady. Prakticky tu nejsou takové ty vysvětlující pasáže, které by těm línějším divákům spojili ta vlákna co se předou příběhem. Ale ti pozornější si je spojí sami a je to strašně uspokojivé, když se vám potvrdí to co jste si předtím v hlavě dávali dokupy. | Jelikož jsem četl mangu můžu porovnávat a ve zkratce lze říci, že to je hodně věrná adaptace, spousta políček je tu 1 ku 1 adaptace obrázku z mangy. A jelikož manga má skvělý vizuál a ani tady se na animaci nešetřilo, tak to všechno vypadá skvěle. |  Co se týče děje tak ze všeho nejvíc je to kombinace Last of Us a Akiry. Avšak i oproti těmhle skvělým dílům tohle vyniká v podání emocí a věta "Děkuji ti za tvé oko" ve mě zůstane ještě hodně dlouho. To byl emoční nával, který se jen tak nevidí 😭. A když si pak později spojíte některé linky, tak spousta na první pohled vedlejších momentů z dřívějších dílů získává emoční pozadí, které vám někdy až vyrazí dech. |  Ikdyž tu máme i monstra, drsné souboje a bitky, tak primárně je to emotivní příběh o hledání sebe sama, své minulosti, svého místa ve světě a odpovědí na nevyřčené otázky. |  MALÉ LÁKADLO NA 2. ŘADU (pokud přijde) Pokud by vám přišlo, že spousta otázek a zůstala  nezodpovězena, tak vám můžu říci, že jestli se stále pojede podle mangy, tak se nejpozději ve 3. epizodě dozvíte, jak byl zničen svět. 🙀😉| 90% (29.06.2023)