Halloween: Predvečer Sviatku Všetkých svätých

Položil základní kámen žánru zvaného slasher, byl debutem hororové královny Jamie Lee Curtis, John Carpenter je zároveň tvůrcem děsivého hudebního motivu, který máme všichni hluboko pod kůží. 40 let starý kus má navíc výtečnou kameru. O ďábelském Michaelu Myersovi se netřeba rozepisovat. Carpenter měl prostě tehdy koule, ač nyní už leccos prostě nefunguje. Scény jsou výrazně delší, než by měly být, Michael by sice v chůzi na olympiádě neuspěl, nicméně i tak se místy pohybuje bleskurychle, náhrobek své mrtvé sestry zřejmě nosí v kapse a vždy vykoukne z místa, kam by se jen obtížně dostával. U samotných obětí se ovšem chová těžkopádně a prakticky čeká na ránu nebo píchnutí jehlicí. Tempo je hodně zvolněné, absence děje je patrná. Tehdy to samozřejmě muselo fungovat, diváci byli našponovaní a pohlcení atmosférou. A vlastně jsou i dnes. (24.10.2018)

Halloween a Friday the 13th. Obe série som vo svojej dobe sledoval, bohužiaľ v oboch prípadoch mi ich prvé časti ušli a predsa len Jason mi viac prirástol k srdcu. Dnes mám zhliadnuté obe jedničky a musím uznať že Halloween dopadol oveľa lepšie. Carpenter bol proste kráľ nízkorozpočtoviek kde atmosféra tečie potokom a sám vedel aká hudba sa mu tam najviac hodí. Song je kult, film je kult, Michael Myers je kult, Jamie Lee Curtis sa stala kráľovnou hororu a nezničiteľnosť vraha je definovaná. Škoda toho priemerného scenára, ale je to béčko takže čo? „Idem pre pivo. Hneď som späť. A neobliekaj sa!“ Proste klasika. (08.12.2006)

Nejlegendárnější shlasher a praotec žánru. Jsou zde zastoupeny všechny povinné prvky. Pomalu se plížíčí zabiják, zakopávající oběti a odhalené dívky. John Carpenter kladl důraz spíše na atmosféru a tak se první vraždy dočkáme, kromě úvodu, až po hodině. Pro Jamie Lee Curtis jistě přelomový film, pro Johna Carpentera jeden z mnoha vydařených, kterými nás ve své filmografii oblažil. Výsledek Myersova řádění: sestra v úvodu, pak jeden pohozený v příkopě a na závěr 2 dívky a 1 chlapec. 80% (05.10.2013)

Carpenter je génius atmosféry a dokazuje to i ve svém patrně nejznámějším počinu. Plíživá kamera a nezaměnitelný hudební motiv, ze kterého mrazí samo o sobě, odvedly velkou porci práce, tu největší však na svá bedra nabrala skvostná démonizace titulního záporáka. Jsme ze slasherů zvyklí na to, že se oběti chovají stupidně a nejsou schopny svému nepříteli cestu ani trochu ztížit, navíc když už se jim podaří zásah, zabiják se ukáže nesmrtelným, ačkoliv v závěru dojde k směšnému odhalení, že šlo opravdu jen o strejdu z masa a kostí. Michael Myers je na úplně jiném levelu - prezentuje nedefinovatelné a nelidské zlo, které i po několikanásobném probodnutí a postřelení mizí.. a zase se v plné (nadlidské) síle objevuje, aniž by poodhalilo cokoliv ze své podstaty. Postava doktora Loomise je jeden ze stěžejních prvků filmu - on Michaela zná, on dává účinkujícím i divákovi naději, že zdejší zlo má racionální základ (ačkoliv ho nazývá TÍM, nikoli JÍM), aby jsme byli v následující scéně znovu na pochybách. Závěr je skvělou třešinkou na dortu. Mimochodem, v tomhle filmu vám opravdu nebude jedno, že vrah dýchá... 9/10 (02.11.2011)

Jeden z prvních slasherů nezapře značný vliv italského gialla, jenž se projevuje v zapojení dětí, chladných zbraní, sexuálních motivů, hlediskových záběrů a samozřejmě také notně creepy hudby, nápadně se podobající main theme z Argentovy Tmavě červené. Zajímavé je, že na rozdíl od pozdějších slasherů je v Carpenterově díle jen velmi málo vražd, které navíc nejsou zobrazeny bůhvíjak krvavě. Nebezpečí tu spíše zákeřně číhá někde v pozadí, než že by okázale dávalo najevo svou přítomnost. (02.04.2014)