Christine

láska je cit čisto iracionálny, nekontrolovateľná a popri snoch a duši objektívne nepreskúmateľná emócia; prečo sa niekto zaľúbi práve do toho človeka a nie do iného, prečo sú títo dvaja zamilovaní a necítia to isté k niekomu inému . . . istý veľmi špecifický poddruh "lásky" je fetišizmus - zbožňovanie vecí; ten má mnoho podôb - v tej najznámejšej ho poznáme ako privoniavanie si k dámskym gaťkám, topánkam alebo pančuškám, lenže potom je tu jeden veľmi rozšírený mužský fetišizmus, ktorý skôr než obsedantno-úchylne sa pokladá za prejav typickej mužskosti a "machovosti" - láska k autám, posadnutosť ich "tuningom", opravami, leštením, starostlivosťou, zvukom motora, spočítajte množstvo časopisov o auto - moto (je to niečo podobné ako napr. futbal - kdežto tu máte k zbožňovaniu aj konkrétnu reálnu vec, totem, fetiš, na rozdiel od nehmotnej futbalovej hry); navyše - zvláštna ľudská vlastnosť pomenovávať neživé predmety, ktoré vlastníme, je stará ako ľudstvo samo a bežná doteraz (moja prvá gitara sa volala Milka, druhá sa volá Jarka . . .) a to, že auto má meno nie je vôbec výnimočné; lenže akonáhle má niečo meno, vytvárame si k tomu vzťah; king & carpenter v (podľa mňa najlepšej kingovskej adaptácii - a nech sa na mňa darabontovi fanúšikovia nehnevajú) sa pozreli na fetišizmus a posadnutosť z trochu iného pohľadu: čo ak nie my si vyberáme predmet zbožňovania, ale ten predmet si vyberie nás? a čo ak on nás zbožňuje ešte viac ako my jeho - doslova na život a na smrť! každopádne 13 rokov pred Cronenbergovým Crashom (a 15 pred matrixom a vyše 20 pred Transformermi) tu bola Christine, červený cadillac, ktorý je metaforou zla, ktoré je večné, pohlcujúce a neporaziteľné; s dokonalým soundtrackom ("God, I hate rock´n´roll!"), výbornou štýlovou réžiou je ďalším dôkazom nesporných a vysokých kvalít tohto filmu množstvo citácií, odkazou a parafrázovaní tohto filmu v iných dielach, ktoré prišli po ňom, okrem spomínaných napríklad Tarantinov Death Proof alebi videoklip Radiohead ku piesni Karma Police, ktorý je celý citáciou jednej z famóznych scén tohto filmu, ale mám pocit, že ani Lyncha tento snímok nenechal ľahostajným; (14.01.2009)

Je to už tři roky, co jsem četl předlohu, tudíž si z ní pamatuju jen fragmenty. Je ale jasné že Carpenter v rámci filmové řeči musel děj hodně zredukovat, což by tak nevadilo. Vadilo mi spíš to, že Arnie se proměnil až příliš rychle a vlastně nebylo jasné proč. Jak už je tu několikrát zmíněno, samotný vůz bohužel nepůsobil vůbec strašidelně a celá Christina má k hororu hodně daleko. Keith Gordon mi navíc připadal, že brutálně přehrával. Postava policisty v podání Harryho Dean Stantona je tu už úplně zbytečná. Na druhou stranu triky vypadají i dneska velmi dobře (zejména samoopravení vozu) a scéna s jedoucím hořícím autem je opravdu povedená a dává ukázku toho, jak by to mohlo vypadat, kdyby se Carpenter víc odvázal. Jak už je režisérovou samozřejmostí, minimalistická hudba je výborná. Navíc tu je mladá Alexandra Paul, plavčice z Baywatch. Nakonec tenhle film neni nic proti ničemu. 60% (24.03.2010)

Becko to je docela zabavny, ale jako horor absolutne nefunguje. Prvni hodinu se prakticky nic nedeje a je to spis film o klukovi a jeho aute, pak nastesti dojde na par vrazd, ale zadna nechutna scena se nekona. A zaverecnej souboj s autem vypada jak zpomalenej. Ale i presto je film docela zabavnej a nenudi a Keith Gordon v hlavni roli je spravnej posuk a hraje skvele. (05.04.2008)

Pustite na mňa bernardína, CHRISTINE sa mi ako knižka nikdy príliš nepáčila. No a podľa nudnej knihy vznikol nudný film. Obohatený snáď len zaujímavou hudbou. John Carpenter (HALLOWEEN, VEC) v tom čase už začínal nezadržateľne starnúť a mená ako Elexandra Paul a Harry Dean Stanton mu veru áčkarský imidž príliš nevylepšili :-)) Ale, to hlavne, snímka neoplýva silnou hororovou atmosférou, ani ktovieako zaujímavým scenárom. Ale King napísal aj oveľa slabšie knižky. A boli podľa neho nakrútené ešte stokrát horšie filmy. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/775/ (30.05.2007)

Tvorbu Stephena Kinga mám velice rád a většina jeho knížek se nalézá v mé domácí knihovně. Christine samozřejmě nesmí chybět a přestože jí někteří lidé nemusí, já ji mám rád. Stejně jako toto filmové zpracování, které dle mého Carpenter natočil velmi dobře. Souhlasím s názory, že film je místy dosti zdlouhavý, ale rozhodně jsem se u něho nenudil. Ba spíše naopak. Pozvolné tempo mi tentokrát vyhovovalo stejně jako postupná proměna atmosféry i samotného chování hlavního hrdiny. Asi nejvíce se mi líbilo pojetí „plechového“ zabijáka. Tím samozřejmě nemyslím jeho vzhled (ten byl samozřejmě rovněž pěkný), ale spíše fakt, že se Christine dost lišila od jiných aut/zabijáků, které do té doby měli možnost diváci vidět. Svým způsobem se jejími terči pomsty stali hlavně ti, kteří jí samotné nějak ublížili, no ale samozřejmě i ti na které žárlila. Carpenter se však nehodlal spokojit jen s náznaky, i když je pravda, že některé vraždy se udály raději mimo záběr kamery, ale chtěl divákovi naservírovat i pořádnou „Show“ se vším všudy. Což asi nejvíce oceníme při závěrečném souboji a demolici benzínky. Atmosféra v těchto chvílích měla ty správné grády a důležitou ingredienci sehrál i výborný hudební doprovod. (06.02.2015)