Golda - Železná lady Izraela

Film je poněkud schizofrenní v tom smyslu, že chvílemi je to velmi komorní, skoro televizní záležitost, a chvílemi kopíruje Pearl Harbor Michaela Baye (v několika různých scénách). Ohledně historických událostí jsem měl v hlavě stejný zmatek před ním jako po něm. Hlavním důvodem, proč ho vidět, je neidentifikovatelná Helen Mirrenová. (21.09.2023)

"Nejsem děvče co se schovává ve sklepě..." Že to musela mít Golda Meierová, první a zatím i poslední izraelská premiérka, v období Jomkipurské války velmi těžké jsem asi tušil. Přesto, že to bylo (i vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu) těžké až tak moc, to byl pro mě docela objev. Celkově je tento film v první řadě one-woman show Helen Mirren, kterou by ale člověk díky skvělé práci maskérů snad ani nepoznal. Samotná Mirren mě dostala především v těch scénách, v nichž hlavní hrdinka prožívá (vzhledem k nepříznivé situaci na bojišti) těžké nervové otřesy, případně kdy se nevyhne slzám. Trošku jsem si při těchto scénách říkal, že moc nekorespondují s oním přízviskem "železná lady Izraelem", které se dostalo i do názvu tohoto filmu. Ale pak jsem si říkal, že bylo i dobře ukázat Goldu i jako ženu z masa a kostí...ženu se všemi lidskými slabostmi. Jen bych řekl, že zde až moc tyčila ona její pověstná kuřácká slabost. Tolik dýmu snad kolem sebe dotyčná ani vypouštěn nemohla, říkal jsem si někdy. A v závěru, kdy dotyčná kouří téměř až  na smrtelné posteli v nemocnici, to už byla čistě autorská licence a za mě to už bylo trošku přes čáru. Ale jinak silný divácký zážitek. Možná ještě zmíním, že se mi velmi líbil nápad ukázat hrůzu války vlastně jen formou radiového vysílání. I když člověk nic neviděl, slyšel toho až dost. (23.09.2023)

Tu samozrejme treba byť opatrný. Najmä s kritikou na Goldu a podobných, na to sú predsa paragrafy. V každom prípade Mirren vynikajúco zamaskovaná a presvedčivá vo svojej úlohe, hoci jarmulková obec sa ozvala, že ako je možné, že hrá Židovku Nežidovka., lebo doteraz si nevšimli, že už aj černosi hrajú belochov a to je sakra väčší rozdiel na prvý aj druhý pohľad než medzi synom Dávidovym a Gójom. No a aj to obdobie Jomkipurskej vojny bolo vo filme ukázané dobre, samozrejme z pohľadu Goldy a s ohľadom na geopolitiku. Aj preto to môže diváka odrádzať, dosť má geopolitiky aj pomimo filmu a tu je celé rozprávanie zamerané najmä na politické diskusie a rozhodovanie za zatvorenými dverami. Film však môže byť poučný pre tých, ktoré nepoznajú úplne detaily tejto udalosti a zaujímajú sa o históriu. Ale úplne pre všetkých nie je. (21.09.2023)

Sledovat historicky převratné události očima konkrétní osoby je vždycky fascinující, ať s ním souhlasíte či nikoli. Navíc u G. je obdivuhodná její buldočí zarputilost. Úžasná je scéna, kdy US zamini Kissingerovi suše oznámila, jak se dějiny budou dál odehrávat a položila mu telefon. Jinak je tam spousta silných scén. Asi jako v každém válečném filmu. I když má svět nezpochybnitelnou logiku, nutně si člověk klade otázku, "proč?". (23.09.2023)

Brilantní. Past je v tom, že abyste filmu rozuměli, musíte mít předem v hlavě historii Izraele a alespoň zhruba průběh jomkipurské války (abych se zorientoval, studoval jsem jomkipurskou válku zhruba hodinu). Pokud to v hlavě máte, pak po dobu téměř 100 minut v téměř divadelním dramatu sledujete tvář ženy, na které se celá hrůza konfliktu (návštěvy nemocnice, zvuky ve sluchátkách, až paranoidní obrazy) odráží. Nedá se nesrovnat s explozivním Oppenheimerem - Golda je komorní snímek s brutálním pohledem do duše dodnes jediné první ministrině státu Izrael, na jehož konci cítí divák brutální respekt k této ženě (která posadila Kissingera ve své kuchyni a donutila ho sníst dvě lžíce boršče). ■ Mimochodem - Golda Meirová se narodila v židovské rodině na Ukrajině. (24.09.2023)