Fallout

Veľmi dobre seriálové podanie klasiky s názvom Fallout. Sci-fi ako sa patrí. Aj keď je Fallout fikcia stará už takmer dve generácie, jej prevedenie má nehrdzavejúci šat. Vďaka spojenia nedávnej minulosti, ~50. rokov 20. storočia, mierne futuristickej fikcie a post-apokalyptického sveta to všetko do seba pekne zapadá, takmer na realistickej úrovni. Až má zaráža, že to poviem. Ale chýbalo mi tam viac surovej brutality, na akú som zvyknutý napríklad zo škandinávskej alebo kórejskej produkcie. Tu bola krv všadeprítomná v každej epizóde. No násilie bolo prezentované cez ružové okuliare pre americké publikom. (19.04.2024)

Seriál vyzerá viac ako brožúra pre návštevníkov Universal Theme Parku rezaná krvou a všadeprítomným debilným marveláckym humorom, než presvedčivý postapo svet. Dostali sme tak hlúpučký Westworld v podobe, ako si ho predstavuje Bethesda. Treba sa preto pripraviť, že sa tu (narozdiel od minuloročného The Last of Us) jasne cieli na pubertálneho diváka, ktorý sa obtrel maximálne o Fallout 4 a 76, ktoré majú bližšie k Borderlands než k temným pôvodným Falloutom. Mladšiemu Nolanovi už tak skoro znovu na lep neskočím. (11.04.2024)

"Okay dokay!" ■ Hru neznám (na rozdíl od mých dětí), přesto se mi ztvárnění tohoto post apokalyptickéh světa hodně líbilo. Je to svérázné, praštěné, růžové, prosluněné, masivně zakrvácené, s hromadou ghúlú a koster. Podobenství společnosti, která pro trh a zisk svých akcionářů udělá cokoli. Na rozdíl od jiných nepovažuji postavu ghúla za vyloženě negativní - má motivaci, logické myšlení a stále určitou lidskost - přestože ji často využívá, aby někoho odbachnul. Na Lucy MacLean se mi zase líbily velké oči - až tak velké, že jsem si říkal, zda je nevylepšovali digitálně. Samozřejmě se mi líbil i její charakter, se kterým se pouští do nových aktivit (například sex nebo odřezání hlavy motorovou pilou). Tyto dvě postavy (a jejich občasná interakce) mě bavily nevíc. ■ Těším se na druhou sérii. (15.04.2024)

Jakožto člověk herní předlohou nepolíbený zde musím smeknout před tvůrci, jelikož i přes tento svůj "handicap" jsem neměl sebemenší problém vžít se do tohoto postapokalyptického světa se všemi jeho zvyklostmi a plejádou pestrých postav. Celý tým kolem Jonathana Nolana tedy odvádí skvělou práci, jejímiž plody je seriál s neodolatelnou příchutí lidské zkázy, skrze níž nás provází neuvěřitelně absurdní humor. V tomto bodě je pak rovněž záhodno zmínit Waltona Gogginse, který si v podstatě celý tento projekt krade sám pro sebe, přičemž i jeho flashbacková linie mě bavila snad nejvíce. Ve finále jsme tedy dostali vtahující seriálovou podívanou, která má v (doufejme) dalších řadách velkou šanci všechny tyto správně zvolené a nastavené ingredience ještě o pořádný kus povýšit. A já už se toho vážně nemohu dočkat. Skvělá práce! (Prime Video) „I May End Up Looking Like You, But I’ll Never Be Like You.“ (17.05.2024)

První čtyři díly jsem v ruce lačně třel řádně ztvrdlý džojstyk. Dostal jsem k tomu totiž jako stimulaci naprosto parádní nápadité, originální, sugestivní, místy brutální, nemilosrdné i hnusné a skvěle odsejpající postapoporno, jemuž jsem ihned odpustil i toho slizkého, bolševicky vroubovaného tranzistora. Vždyť přeci po dvou stech letech radioaktivního spadu se Země musí přirozeně hemžit bandou, tentokrát nedobrovolných, mutantů, které je nezbytně nutné privilegovat a stavět na vzorové piedestaly, žáno? Při pátém díle mi však džojstyk v ruce náhle ochabl a zůstal chcíple viset až do konce seroše. To se totiž malý Nolan zase obsedantně musel pořádně zatahat za zduřelé ego a kompulzivně předvést, jaký že to je yntelechtuální a umělecký kabrňák, co „vymyslí“ mohutně navatěný narkoleptický kauzální pičoid i do přitrouble degenerativní počítačové hry, načež přepnul do poooomalu mechem obrůstající šablony Westworld a až do konce kupil ultranudné, špatně zdramatizované a veskrze zbytečné až otravné hromady klišovitě žluklých neoliberálních rodinných hovnot vypleštěné mladé komunistky a unylých kokotporátních rádobyintrik kolem dříve naprosto fantastického a veskrze démonického Waltona. Je to rozhodně o třídu lepší než prudivý bolšozávadný výplach Last Lofas, avšak výsledek jen půl na půl. A to je děsná škoda, protože kdyby se podařilo udržet famózní qalitu prvních čtyřech dílů po celou hrací dobu, vycákl by mi na konci z pákového ovladače střílecí knoflík. Teď mě z toho nenaplněného prvotního rozdráždění akorát tak bolí základna. (15.04.2024)