Galerie Boha

Nejujetější film mého života, nevěřil jsem vlastním očím. Ale to neznamená, že to je špatný. (22.01.2024)

SCANDI 2024: Festival som začal nechtiac (zmeškal som Bozk) týmto. A veruže toto nie sú veci, kvôli ktorým milujeme škandinávsku kinematografiu (ktorá sa bežne vyznačuje surovou realistickosťou). Zo škandinávskeho naturelu tu zostala iba jemná kritika kapitalizmu - no ani tú nemožno brať vážne, keďže film je takouto ftákovinou. Dilema, že nakoľko má byť umenie komerčné  by sa dala natočiť aj divácky menej odpudivým spôsobom. Hoci lístok stál 7 eur, polovica divákov odišla v priebehu filmu - a ja som bol z tých čo vydržali azda jediný, ktorý sa pred projekciou nezhúlil. Zbytočne surrealitická haluška. (26.01.2024)

„Z dadaisty už beztak nic nevypáčíme. Pošli ho na akademii.“  Severská kinematografie mi už mnohokrát dokázala nabídnout nečekané, neobyčejné a fascinující zážitky. Tato Galerie Boha sice silně netuctová a něčím i fascinující byla, ale její obsah a zpracování mimo excelentní vizuál jsem přijímal rozpačitěji. Na jedné straně místy vypadala, že se snaží střílet si ze snobských umělců a umění pro snoby, na druhé straně dojmem díla pro snoby, plného umění pro umění, experimentu pro experiment a provokace pro provokaci, působil občas na mě i film samotný. Na cosi mysteriózního či fantaskního došlo, o komedii s různým výsledkem z jednotlivých scén se tvůrci snažili a vtipné scény (např. s plyšovým maňáskem v závěru) se najdou, ale proč je snímek zařazen i do dobrodružného žánru, už nepobírám. Příběhu je tu minimum, i když pár linií na pokračování typu přípravy výstavy se z mozaiky různých scén, výjevů, šotů a dalších vložených prvků postupně vyvine a některé zdánlivě nahodilé prvky později začnou dávat v rámci celkové výpovědě smysl, díky čemuž Galerie Boha u mě v poslední třetině stoupla. Přibližně od scény, kde jakýsi švédský dvojník Pierra Mondyho vyslýchá dadaistického šaška, mě ve druhé půlce film přes vší bizarnost celkem chytl. Tu třetím hvězdu dávám mj. pro odlíšení od jiného výtvarně založeného filmu, který jsem viděl shodou okolností před týdnem (Nechte mrtvoly chytat bronz!) a tady mě zas těší, že ono zaměření primárně na výtvarný experiment dává smysl i v silném propojení s obsahem a ústřední myšlenkou. Překvapovat, zejména vizuálně, tenhle film dokáže vesměs po celou dobu. [55%] (28.01.2024)

Neměl jsem tušení, že to bude taková halucinogenní a absurdní jízda. Galerie Boha je snímek s moc zajímavou premisou, ale ne moc dobrým provedením. Rozumím tomu, že chtěli tvůrci vytvořit něco překvapivého (což se jim opravdu povedlo), ale kdyby zvolili vážnější formu, filmu by to pomohlo. Druhým mínusem je, že celý film ubíhá ohromně pomalu a já osobně jsem se těšil, až to skončí. Tento snímek není určitě něčím, na co by si jen tak zašli diváci do kina, ale myslím, že si svou diváckou základnu najde. Pokud se někdo vyžívá v absurditě a kolážích, nešlápne zkrátka vedle. [Scandi 2023] (20.01.2024)

Pochopila jsem, o co tady šlo. Tedy, kdyby ne, tak jsem asi hodně pomalá, protože se to tam jasně řekne hned několikrát. Měla jsem občas jenom pocit, že se to mě jako divákovi snaží vizuální stránka dost znepříjemnit. Což byl evidentní záměr, aby si to každý přebral po svém. Jak moc se musí jít za hranu, aby to už na člověka nebylo moc a kdy už je jedna vize v rámci umění jednoho člověka moc, na snahu pochopit umělce. Viz to, že je třeba konzumentovi díla (teď mám na mysli jakýkoliv formát) ještě zpětně vysvětlovat dlouhou cestou, jak to bylo myšleno, když to měl poznat už z toho díla. To je třeba pro mě znamení dobrého díla. Nepotřebuju zpětně dlouhé slohovky. Pokud to je třeba, asi něco udělal špatně, že mě to nesecvaklo, protože dostatečně nezapnul mojí mysl, abych o tom chtěla vůbec přemýšlet. Což je největší slabina tohohle filmu. Nepředloží něco, co jsem si měla já nejdřív přebrat (tak někde v polovině jsem byla trochu zmatená a měla bordel v postavách a kdy se co odehrává) a potom mi dá čas to nějak zpracovat. Konec na mě byl prostě moc. Protože (pokud to byl záměr, tak na mě vůbec nefungoval) se film celou snaží jet na vlně jistého způsobu vnímaní umění, jenže konec je právě tak nabubřelej a stále dokola opakuje, že je to tak a potom znovu a potom znovu, až mě to začalo štvát, že jsem zahnaná do kouta a už si nemůžu najednou sama určit, ne co je správný přístup, ale co já sama vnímám jako schůdnější cestu, ale prostě to začalo popírat samo sebe. Což je pravda. Každý umělec, který začíná se snaží být sám sebou a říká si, že zrovna on nebude ničí prodejná hračka....no, ve většině případů to tak stejně skončí. A stejně tak za mě skončil i tenhle film. A to je škoda. Jako kdyby měl sice někdo dobrý koncept, ale bál se to dotáhnout až do konce a já z toho měla pocit, že se film vlastně vzdal veškeré naděje. To se sice blíž realitě, ale nesedělo mi to k tomu, jaký způsobem do té doby podával věci. To za mě dost zkazilo závěrečný celý zážitek z Galerie boha. Ne celý film (hodnocení je vypovídající), ale konec trochu jo. Jinak, u nás z kina (šest lidí) nikdo během filmu neodešel. Takže jak píše jakeer, nevím jaký lidi chodí na fesťáky zaměřený určitým směrem, ale my na severu se evidentně jen tak něčeho nezalekneme ;) (29.02.2024)