Narnia: Lev, šatník a čarodejnica

Pověst mixu Harryho Pottera a Pána prstenů je absolutně nesmyslná. Cílová trefa do dětského diváka v kombinaci s řádně fungujícím světem fantasy funguje leda tak v hodně širokých motivech. Andrew Adamson možná umí sedět u počítače a společně se svým týmem tvořit animovaná dobrodružství jednoho zlobra, jenomže základ nové fantasy ságy se mu nepodařilo položit ani omylem. Adamson se opírá pouze o výpravu (v mnoha případech dosti lacinou) a absolutně kašle na nějaké budování životnosti celé Narnie jakožto světa, který by si měl diváka připoutat. Maximálně zdlouhavá první půle se snaží být vykompenzována akčněji vygradovanější druhou, jenomže jakýkoliv drajv vychází vniveč díky nulově nabývanému hrdinství dětských postav, ze kterých se stávají zachránci Narnie víceméně díky pár střihům mezi několika odfláknutými dialogy. Navíc Adamsonovi chybí cit pro detaily – jak moc jsem si přál, aby kamera při prvním Petrově vytasení meče pomalu zabrala lesknoucí se kov v celé jeho kráse. Kameraman se naprosto nepochopitelně krotil, čímž se velkolepost závěrečné bitvy vytrácí úplně do ztracena a celek je tak neúměrně dlouhou pohádkou, kterou bych si vychutnal leda tak poté, co bych na dortu sfouknul maximálně osmou svíčku (03.04.2006)

Cesta do nebe je strastiplná s nejistým výsledkem. Cesta po pekel byla dlážděna dobrým úmyslem vzít do kina mladšího sourozence a trvala 125 minut,při nichž se mozek přehříval,vnitřnosti protestovaly a končetiny samovolně cukaly. Na otravné dětičky si člověk vytvoří protilátky, ale na mluvící bobry, pana Tumnuse a lva Aslana na jedné ploše zatím žádné antibiotikum nevynalezli...A to miluji pohádky a Lewise jsem jako malá hltala. Ta druhá hvězdička je paradoxně za první část filmu, než se sourozenci dostanou do země Narnie. Adamsone, Adamsone, tys to tedy vymňoukl! (26.04.2007)

Jsem-li stařec, poté toto je moje moře. Moře sr.... chc.... deb.... nepěkných věcí. Jednu slávistickou obětuji jen proto, aby si mě nevyčíhl jakýsi milec kindrfilmů a netorpédoval mě záludně, tudíž z boku, argumenty infatilními. Ano, nejsem cílovka. Zajisté, je mi více než osm. Fyzicky. Chápu, Rafflingová spustila zlatou horečku na poli dětské fantasy. Kdekdo by si rád vyčutal nějaký ten zlatý valoun. Proč však musí obsazovat tak tragické dětské neherce? Do vážně přiblblého příběhu? Skříň? Teplej lev? Nevím, jací jste v dětství byli vy, PomoJezinkoLimy, ale já na nástěnce Remkovi přimalovával na xicht kosočtverec, šikanoval Nejedlého, neboť byl otravný pitomec a nikdy, opakuji nikdy, nefandil zajícům proti vlkům! Tudíž bych podobnou zhůvěřilost neskousl ani coby třeťáček. (25.05.2013)

Začátek, kde děti v Londýně utíkají před kobercovými nálety Německých bombardérů je velmi pěkný a říkáte si, že to bude celkem dobré. Ale po půl hodině začínáte měnit názor. Připadá Vám to příliš dětské, takové moc zkreslené. Zasněžená krajina vypadá opravdu nádherně a mluvící bobři jsou milí, ale film nezachrání ani silný lev Aslan, který podle režiséra měl mít stejné poslání jako Ježíš v našem světě. A když si říkáte, že poslední bitva bude stát za dvě hodiny sledování, tak stejnak nakonec budete zklamáni. (22.05.2006)

U Narnie jsou klíčová dvě slova: pohádka - Disney. Je to stále ten starý Disney, se všemi klišé a šablonami, které známe, které ale na druhou stranu spousta zejména amerických rodičů očekává. Film mohou bez problémů zhlédnout ti nejmenší, ale vám zůstane na tváři nejeden trpký úsměv. A to především i díky zpracování. Jestliže je knižní předloha (kterou bohužel neznám) přirovnávána k dětskému Pánu prstenů, tak o filmu to neplatí ani omylem. Pro kinoformát je někdy až trestuhodně televizní a daleko blíž má svým pojetím k něčemu jako seriály "Herkules" či "Xena". Triky značně nevyrovnané, hudba průměrná (na trailerovou pecku ukradenou z "The Children of Dune" zapomeňte). Herecky suverénně kraluje Tida Swinton coby Bílá čarodějka, sympatie k dětským charakterům klesá s tím jak stoupá věk od malé Lucy až k novodobému Mirku Dušínovi a většina digitálních zvířátek je vesměs strčí do kapsy. Tvůrci se ani jednou nepokusili o nějaký nápad, či atmosféru, která by vás vtáhla do příběhu a ani "exotické" exteriéry Českosaského Švýcarska, kam jezdím každé léto na vandr, tomu příliš nepomohly. Značně promarněný potenciál, který výrazně spoléhá na znalost předlohy, ale vaše dítka si ho nejspíš dosyta užijí. Jestli se to tvůrcům podaří napravit, uvidíme podle tržeb, knižních pokračování zbývá šest a vrátka jsou otevřená jak dopředu tak dozadu. (14.12.2005)