Možné světy

Yes! Mindfuck jak má být. Krásné, tiché tempo filmu a melancholicky uspávající závěr... Poměrně hodně filosoficky založená sci-fi podívaná. Tak trochu Mr. Nobody, trochu Butterfly Effect, trochu odevšad - i když je to z roku 2000. Skvělá hudba. Říkáme: "Věci by nemusely být takové, jaké jsou," a cítíme se volně... nebo nepokojně. Ale ve skutečnosti za tím nic není. Jenom hromada neuchopitelných možností. Protože na konci... všechno jednoduše JE. (01.08.2011)

Tak tohle bylo na mě trošku moc složitý, každej to tu sice vysvětluje hrozně odborně, co to mělo vše znamenat a jak to je vlastně geniální, ale mě osobně to přišlo spíš zmatený a vlastně totálně o ničem, sice drtivou většinu času má člověk pořád takovej pocit, že všechny ty skoky mezi světy maj nějakej smysl, že to bude mít geniální závěrečnou tečku, která celou tuhle skládačku složi do dokonalý podoby, ale ono se nakonec nic moc nestalo, jakoby to celý nemělo žádnej smysl a nebo sem to prostě nepochopil a něco mi uniklo, krom toho i celý to mysteriózno, kterým je celej film násaklej nakonec spíš celou dobu stagnuje a rozhodně nevytvoří nějak extra zajímavou atmosféru, jakou by se tenhle film zasloužil (23.05.2009)

George sice prochází možnými světy, ale snaží se jim dát konzistenci a jednotu, žít mezi nimi jeden život. Potenciální se stává aktuálním skrze rozhodnutí, která činíme. Pro něj se žádná možnost neuzavírá a rozhodování je jen pohybem vodní hladiny. Joyce nechce to co nemá a tak zůstává v aktuálním, George chce to co má i tam kde to není tím co chce. Jeho svět není v pravém slova smyslu leibnizovský, protože Leibnizovy možné světy jsou pouze v potenci, pro George jsou všechny v aktu. To co ho vede skrze ně je imaginace. Joyce na jednom místě mluví o lécích které budou moci ovládnout pamět a obraztvornost. George svou obrazotvornost ovládá, ale tím, jestli má vůbec paměť si není jistý. Není ani jedním ze svých nespočetných já a přesto všemi. Obraz se plynule přelévá, hudba je jakoby odjinud a...mají krysy nepřátele? (12.09.2007)

Celou dobu tento podivuhodný film budí dojem, že v něm něco je. Něco, díky čemuž se na konci jednotlivé dílky spojí do komplexního obrazce. Bohužel to "něco", co se v závěru stalo, bylo předvídatelné již téměř od první minuty. Tak silně předvídatelné, až jsem si byl jistý, že tvůrci vymyslí něco jiného. Nevymysleli, škoda. I bez dobrého příběhu nám ale zůstává film s obsahově zajímavými dialogy. Osobně však mám pocit, že ty zajímavé jednotlivosti nejdou spojit do jednoho výkladového celku, neboť ten film nikdy nebyl jako jednotný celek zamýšlen. Kdybych si přečetl několik náhodně vybraných citátů z učebnice filosofie, vyšlo by to nastejno a stálo by mě to méně času. (18.07.2010)

Podobná témata mne fascinovala už od dětství - co vlastně tvoří člověka? Mozek? Myšlenky? City? Dá se myšlení a city člověka vyextrahovat jen jako elektrické impulzy mozku, tudíž tělo není potřeba a stačil by uchovat mozek? Nad podobnými tématy se zamýšlí i tento film, kde netušíme, kdo je v jaké síti chycen a lapen a čí životy jsou "reálné" a čí "reálnější". Do toho meditativní hudba, meditativní záběry a šikovná práce se zvukem a potlačenými ruchy. Ale i při krátké stopáži mne to zhruba od půlky moc nebavilo, k tématu samotnému to nic navíc neřeklo, jen některé myšlenky se snaží znít více tajuplně a moudřeji, než jaké skutečně jsou, a stejně se to v přemítání nad hlavním tématem nedostane dál, jak za první lajnu. Škoda. (06.07.2010)