Smrť panien

Sofii Coppola podle mne patří mezi největší současné režisérské talenty. Její režijní styl není kdovíjak rozmáchlý ani okázalý a nestrhává na sebe příliš pozornosti, zato je chirurgicky přesný, jemný a velmi osobitý. Ve Virgin Suicides pracuje Sofia velice citlivě s charaktery jednotlivých postav, na těch vpodstě nenalezneme žádnou chybičku, zvlášť když jsou tak skvěle zahrané. Jedinečná na tomto filmu je ale hlavně jeho cleková nálada - převážně jemná a něžná, tam kde je to třeba ovšem nenásilně přechází až do úplné mrazivosti. Pochvalu bych směřoval i na přesně padnoucí hudbu a výtečně namluvený over-voice Giovanni Ribisiho. Sofie Coppola mě svým debutem nesmírně příjemně překvapila a popravdě také trochu zastínila Jana Svěráka, kterého jsem si vážil (a stále vážím) z velké části právě pro jeho režijní jemnost. (25.09.2007)

Co tím chtěl básník říci? Nejsem si jistá, jestli se Coppola snažila poukázat na to, že by lidé neměli podceňovat problémy teenagerů anebo na přehnanou a úzkoprsou lásku rodičů k dětem. Každopádně zpracování mi připadá naprosto uzívané a tak nějak zastřené. Nevím, co je pravdy na tom, že se hodnocení podstatně změnilo k lepšímu po tom, co měl další film Coppoly úspěch, ale nedivila bych se tomu. Psychologie a motivace postav byla naprosto nulová, všichni byli nevýrazní a jejich činy neopodstatněné. A sestry "panny" k nerozeznání, snad až na Kirsten Dunst. Toto mě zkrátka minulo obloukem. Mimochodem obsah je úplně zcestný. (09.04.2013)

Vyborna komedie-drama a jeden z nejlepsich debutu co jsem kdy videl. Dcera Francise Forda Coppoly se holt nezapre. Herecky tu nejsou jen hezky, ale skutecne vyborne hrajou, v cele s Kirsten Dunst. Jen mi nejak neprislo, ze by Hartnett (i kdyz hraje dobre) byl tak krasnej, aby po nem vsechny holky silely (spis vypadal jak teplous) a to, ze si vybere zrovna Dunst (jedina holka co ho nechce) mi prislo celkem neverohodny. A hlavne kdyz je pak ukazanej jako starej tak si neni vubec podobnej. Fajn byl i DeVito, ktery se tady objevi sice na nakejch 60 sekund, ale je skvelej. Dej neni nijak slozity a vypravi o 5(4) sestrach, ale vypravi skutecne nadhernym zpusobem. Cely je to udelany jako vypraveni chlapku o tom co se tehdy stalo, ale prekvapive to neni nijak sentimentalni. Jediny co mi trosku vadilo je, ze Coppolova moc nevysvetlila duvody sester k tomu co delali. I kdyz se skoro celou dobu filmu nic nejak napinavyho nedeje a film ubiha velice pozvolna, tak ani na chvily nenudi. A ten konec ten opravdu stoji za to. Tohle se Sofii fakt povedlo, skutecne nadhernej film s vybornou hudbou. (07.06.2005)

Na druhé zhlédnutí po letech se mi už tento film tak nelíbil jako kdysi (přece jenom jsem dnes o něco náročnější než před lety, kdy jsem snímek viděl poprvé). Děj mě moc nebavil a postavy mi byly lhostejné (v případě sester), nebo dokonce nesympatické (partička čumilů ze sousedství), což je podle mě právě u tohoto filmu největší kámen úrazu, když si člověk nenajde cestu k jeho postavám, protože zrovna tento film je na nich založený (o nějaký děj zde vlastně zas tak moc nejde, film se mnohem spíše snaží ukázat složitou psychologii dospívajících dívek a retro atmosféru sedmdesátek - to druhé se mu po mém soudu daří mnohem lépe, člověk se proto o postavách skoro nic nedozví, a motivace jejich jednání se tak jeví buď jako nepochopitelný výstřelek partičky vyšinutých puberťaček, nebo jako přehnaná reakce na restriktivní výchovu bigotní matky, která může připomenout náboženskou fanatičku z hororu Carrie). Ve výsledku film nejvíce zaujme výborným soundtrackem od Air (osobně jsem ho naposlouchal během let nepočítaně) a dobrým hereckým výkonem tehdy 17 leté Kirsten Dunst, na kterou je radost koukat. Jinak je to spíše průměrný film od režisérky, která v mých očích nikdy nevystoupila ze stínu svého známějšího otce. Viděl jsem všechny její filmy a podle mě točí v jistém smyslu pořád to samé - všechny postavy z jejích pozdějších filmů obsahují něco ze sester Lisbonových, a podle mě tam budou přítomny i nějaké ty autobiografické prvky (Sofia Coppola si ke všem svým filmům vždy sama napsala scénář). Myslím, že 4 hvězdy jsou v tomto případě hodně velkorysé hodnocení. Mimochodem teď jsem zjistil, že v roce 2013 vyšla stejnomenná románová předloha Jeffreyho Eugenidese konečně i v českém překladu, dostal jsem tedy chuť si ji přečíst a porovnat s její filmovou adaptací - možná pak svůj názor na tento film ještě přehodnotím. (10.06.2015)

Podivný snímek nás nenechá na pochybách o tom, jak velká a originální osobnost za ním stojí. Opravdu velmi zvláštní příběh pěti dívek zavřených v jednom domě despotickou matkou. Jemný režisérský styl dokáže zobrazit drobné nuance v chování postav, vyzývavé a přesto bojácné pohledy, lásku skrytou v nepochopení, chtíč maskovaný letargií... Obrazy dívek fungují jako skutečné obrazy, stylizace nezná mezí... atmosférický film, který zůstane v paměti a nechá v ní otisk. HUDBA: Air - soundtrack znám už několik let a mám ho naposlouchaný jako máloco, proto bylo velmi zajímavé poslouchat, jak je hudba využita ve filmu. A musím říct, že by mohla být využita lépe, Sofie jí mohla dát více prostoru a nechat ji vyniknout, zesílit... ale je docela dobře možné, že by tím snímek nějak utrpěl ve své naléhavosti, znepokojivosti... Jednoznačně krásná hudba, miluju to. (04.12.2008)