Minulé životy

Nežná,  sústredená, netradičná indie romantická dráma o jednom neštandardnom trojuholníku vzťahov, ktorá otvára veľmi citlivé témy, ktoré následne aj prezentuje s náležitou citlivosťou po celý čas vyhýbajúcou sa typickým hollywoodskym romantickým klišé a ponúka skôr taký obyčajný príbeh zo života, než klasickú filmovú romancu. Napriek pomerne odzbrojujúcemu záveru, kde všetky tie emócie budované v predošlým minútach doľahnú ako na titulnú postavu, tak na diváka, tak nemôžem si pomôcť, ale v tých predošlých sa mi Past Lives pod kožu až tak nedostal akoby som čakal. Po režíjnej stránke síce maximálne sústredené a vedené silnou režisérskou rukou, no za mňa zároveň aj pomerne zbytočne naťahované na 105 minút s postavami, ktoré si moje srdce získali až v samotnom závere, než by som ich osud hltal aj v priebehu predošlého diania. Na ďalšie počiny Celine Song som rozhodne zvedavý a uznávam kvality jej prvotiny, no úplný fanúšik jej režíjneho rukopisu ešte zatiaľ nie som. CELKOVO: 6/10 (14.10.2023)

Keď som uvidel tak vysoko hodnotenú romantickú drámu, tak som sa celkom potešil. Avšak napokon bohužiaľ nedokážem zdieľať všeobecné nadšenie ostatných divákov. Nič proti konverzačkám (hoci je ich v poslednej dobe už pomerne dosť), ale keď sa do toho primieša ešte esencia lyrizmu, ťažkopádnosti a kórejskej strohosti, tak sa to u mňa akosi minulo účinku. To neustále zamýšľanie, čo by bolo keby, to by malo celkom grády, keby hlavní predstavitelia neboli takí utiahnutí a ich dialógy by prekročili nejakú líniu ústupčivosti. 1* za ideu, ale inak nič pre mňa. Sorry, Korea! (11.09.2023)

Umělý konstrukt scénáristky a režisérky v jedné osobě z tohoto filmového příběhu čiší více, než je zdrávo, přestože je vyvolán autobiografickými vzpomínkami a zřejmě i dobrým chtěním – ostatně, jde o starou bolest většiny filmů, u kterých je jejich režisér zároveň podepsán i pod scénářem. Těžko říci, zda je to způsobeno stávkou hollywoodských scénáristů nebo zbytnělým scénáristickým egem jihokorejské režisérky, avšak smutnou pravdou zůstává, že kromě slušné kamery a obsese číslem 12, tento zkratkovitý, přesto však rozvleklý snímek nenabízí nic, co by ho dokázalo vymanit z veskrze běžného průměru. Ani jedna z postav, žijících po celá léta v jakémsi ekonomickém vakuu, nedokáže diváka nijak zaujmout a (spojler) Jeho větám o tom, jak se Jí podařilo v USA prorazit, se nechce věřit, jelikož jediným Jejím úspěchem z filmu vyplývajícím je získání „Green card“ poté, co se coby korejská imigrantka vdá za amerického židovského spisovatele. A tak ona idea tavícího kotle, toho pověstného melting potu v New Yorku, je ve filmu dokonale naplněna. Možná proto má tento film vesměs příznivé kritiky – pozoruhodné ovšem je, že navzdory tomu, jak na letošním Sundance festivalu, tak i na Berlinale, vyšel naprázdno. (10.09.2023)

He is not Korean American, he is more like...Korean Korean. Za mě nejlepší film letošního ročníku, ale neřikam, že je to fakt pecka, co musí sednout každýmu. Je to taková zvláštní subtilní poloromance o nenaplněnym vztahu, porozumění a souznění. A to dokonce všemi směry v tomhle zvláštnim trojúhelníku. Kromě dobrýho tématu divák navíc dostane áčkovou produkci, výpravu a hudbu. Což je u šikmookejch filmů na KVIFF v podstatě pravidlem, i když se jedná o debut. Asi se korejská FAMU zaměřuje víc na řemeslo (než třeba aktivismus). #in-yun #kviff57 (90%) (09.07.2023)

Tragická romance ze světa současných yuppies se vůči svým postavám chová daleko citlivěji a empatičtěji než bych to kdy dokázal já (všudypřítomná erasmácká atmosféra, artistic retreat výjezdy, vizuální odcizenost sdílených prostor), ale neokázalé vizuální a režijní nápady, skrze které jsou zde prezentovány jednotlivé scény mě zastihly při očekávání "dalšího romantického dramatu moderního přistěhovalce" dost nepřekvapivého (autora plakátu, promující film jako další generickou netflixárnu prosím na pracák). Vlastně by mě zajímalo, zdali je jen moje čtení v tom, že staré příběhy o nenaplnitelnosti lásky z důvodu odlišných původů či tradičních závazků v současné době nahrazujeme falešnou hrou na romantiku, kdy v cestě lásce stojíme my sami a místo toho, aby nám v ní zamezil zlý tatíček feudál, tak nám v ní zamezuje vlastní potřeba zachování sociálního postavení. Ideální převedení viktoriánských romantických tragédií do doby pozdně kapitalistického individualismu. Mám pocit, že kdyby se na ten film podívali aktéři filmu Stvořeni pro lásku, tak si navzájem říkaj, zdali ty dva lidi tady nejsou náhodou třeba úplně debilní. (29.10.2023)