Čarodějnictví

Děj se odehrává na ostrově Chiloé, který leží kousek od západního pobřeží jihoamerického kontinentu zhruba v polovině chilské „nudle“. Ostrov je pro své klima a přírodní poměry srovnáván s Irskem. Podle toho, co vidíme ve filmu, je tam pořád zataženo nebo prší. Ostrované chodí teple oblečení a indiánky v bederních zástěrkách tam cestovatel rozhodně nespatří. I hlavní hrdinka, mladá indiánská dívka, chodí v jednom kuse navlečená jak mumie. Příběh je situován do doby ke konci 19. století, kdy jej okupují Němci, kteří by indiány nejraději vyhladili. Dost možná četli dílo zakladatele vědeckého rasismu Arthura de Gobineau, podle jehož úsudku patří indiánská rasa k těm nejzdegenerovanějším. S tímto názorem hluboce nesouhlasím. Opírám se přitom o svoji osobní zkušenost. Svého času jsem byl v kontaktu s jednou (mexickou) indiánkou. Slečna byla důkladně obeznámená s latinskoamerickou literaturou, intelektuálně byla na výši a ani po fyzické stránce nevykazovala žádné nedostatky či vady. Zpět k filmu, který má podle anotace pojednávat o indiánské magii. Ta však přichází na pořad až ke konci filmu a zrovna moc tam toho neukázali. Každopádně mi přijde divné, že by se holka tak rychle zaškolila. Bohužel se mi nikdy nedostala do rukou žádná monografická studie o magii chilských indiánů a tento film ji nemůže nahradit ani náhodou. (07.01.2024)

Do určité míry magický snímek může vypadat na první pohled jako tuctový příběh o pomstě. Tím však rozhodně není a Rosa k tomu nakonec dospěje. Hlavním motivem je střet kultur symbolizovaný náboženstvími. Pohanství po krátkých peripetiích suverénně převálcuje křesťanství, kterému nepomůže ani soška Panny Marie. Rosa je děvče a jako jiné děti má v sobě nezkrocenou energii, vzdor a přímost. To vše se postupně učí ovládat, a když smyje vodu dávného křtu, zdvihne ruce k magii ostrova. Rozebrání kříže je pak definitivní výhrou pohanství. Kroužící ptáci, mořský příboj, tajemné lesní stezky a psi, věrní to průvodci člověka. Úlisný starosta se tentokrát přepočítal...Skvělý vizuál, atmosférická hudba, jíž vévodí ta tradiční. Zdánlivě pomalý film, kde má vše svoje místo. V důsledku to samozřejmě horor je, avšak jiný, než by čekal běžný hororový konzument. Přemýšlivý divák bude vtažen do jiného světa, mainstreamový by se měl poohlédnout po něčem jiném, aby nebyl zbytečně zklamán. (29.09.2023)

Předem varuju, že se v žádném případě nejedná o nějaké přímočaré a svižné "revenge" béčko typu "křivda - pomsta", alébrž o art, tak aby u toho pak třeba někdo utrpením nezhebnul. Já tedy pomalé a zádumčivé filmy tuze rád, ale nesmějí být rozvláčné a nudné (což samozřejmě není pravidlem). A Brujería je bohužel v první řadě rozvláčná. Navíc její postavy jsou (snad kromě té starostovy) též hodně ploché, respektive divákovi (snad záměrně) nepřiblížené, indiánská pomsta je hodně neuspokojivá a o životě původních obyvatel té doby (jen krátce po jejich definitivním porobení) se dozvíme úplné prd. Ano, je to totiž film poetický, nikoliv faktografický nebo aspoň thrillerový. Jeho největší (a asi i jedinou) devizou pro mě bylo následné seznámení se se zajímavou historií původních obyvatel Chile, o kterých jsem dosud nevěděl nic. (10.10.2023)

Tak čarodejnícky proces z roku 1880 a podľa skutočnej udalosti? Čakal som pecku. Akurát pecku do oka som dostal. Pomalý film s pochmúrnym obrazom, sústredený práve na tie obrázky prírody, ktoré dotvárajú atmosféru a potom sem tam príde aj niekto nemecky hovoriaci, a to v dejinách vždy bolo nebezpečenstvo. V kombinácii s jednoznačnou rasovou nadradenosťou bielych kolonizátorov je jednoznačné, kto je tu dobrý a kto trpiteľ, ale pár germánskych výkrikov vo mne pocit hororu nevzbudili. Je to len taký folklór o pomste. (25.09.2023)

Asi jsem ten film nepochopila jak bych měla, nebo prostě možná jen nechapu artové filmy, ale tohle byla nuda. Sorry not sorry. Nevíte kdo je její otec, kdo je ona, kdo jsem já. Marně se snažíte chytit něčeho, co by vám prvni polovinu filmu pomohlo se orientovat v ději. No, a když už se to začne rýsovat a konečně to ma minimalně aspoň tu hlavu, když ne i patu, tak to skončí. Znovu to vidět teda nemusím, a kdybych o to promítání včera přišla, tak se vlastně taky nezlobím.. (05.07.2023)