Hrob světlušek

Nikdy bych neřekl, že film, který mi do mrtě vysuší slzné kanálky a způsobí mi solidní depku na další tři hodiny po jeho skončení, bude animák. A přece, Hrob světlušek se solidně zahnízdil v mé TOP 10 a drží primát "nejdojemnější film, jaký jsem kdy shlédl". Přestože je tenhle příběh dvou sourozenců snažících se protlouct životem ve válkou zdevastovaném Japonsku slzopudný až běda, nemluvil bych v tomto případě o nějakém citovém vydírání, tomto neduhu západní kinematografie. Isao Takahata si s tímto problémem poradil netradičním způsobem, takže místo kýčovitých záběrů se dočkáme místy až minimalistického vyjadřování, které však dokáže docílit intenzivnějšího dojmu z filmu. V závěru už tedy film hodně tlačí na pilu a slabší povahy možná ani neuvidí přes uslzené oči jeden z nejúžasnějších konců jednoho z nejúžasnějších filmů. (25.05.2006)

U filmu jsem asi 10 let nebrečel. Ještě v životě jsem nebrečel u animáku. U Hrobu světlušek jsem brečel jako u žádného jiného filmu v životě... Tento film stejně silně prožijí spíše ti, kteří jsou citově vázaní na svou rodinu. Jen pomyšlení, že bych měl ztratit někoho ze svých nejbližších,... 10/10 (31.05.2010)

Dôkaz, že animovaný film neznamená automaticky film pre deti. A Japonci na to prišli už dávno, kde obyčajným kreslenými príbehmi dokážu sprostredkovať rovnaký zážitok ako tými hranými. Na Grave of the Fireflies navyše vďaka prekrásnej animácii ani náznakom nebadať tých takmer už 30 rokov od vzniku. Príbeh je síce jednoduchý, ale vo svojej podstate veľmi silný. Pojednáva o dvoch sirotách počas druhej svetovej vojny v Japonsku a ťažkom prežívaní obyčajných ľudí v tomto konflikte, ktorý sa ich nijako netýka a prináša len zbytočné obete na ľudských životoch. Nebojí sa aj odvážnejších záberov (hlavne pre diváka neskúseného s japonskou animovanou tvorbou) napríklad na mŕtve telá a všetko vykresľuje v čo najväčšie autenticite. V príbehovej jednoduchosti tkvie sila a tak sa nezameriava na komplikovaný dej, ale na čo najuveriteľnejšie zžitie diváka s dvomi uveriteľnými (aj keď len „nakreslenými“) postavami a vykreslením ich ťažkého osudu. Hravý tón zo začiatku filmu plný radosti a detských úsmevov sa postupom času mení na existenčnú drámu, a aj keď musím uznať, že v tomto prípade je to až príliš zámerné citové vydieranie, tak mi to vzhľadom na sympatie (aj keď mierne účelové, keďže sa jedná o malé deti) zdieľané s postavami vôbec nevadilo. Sentimentálny tón podčiarkol nelichotivé tému vojnového konfliktu na pozadí. A úplný záver je následne až prekvapivo dojemný a opäť len kvitujem, že Japonci neservírujú žiaden happy end, ktorý by sa očakával od amerického kresleného filmu, ale neboja sa síce prekvapivého, no vo svojej podstate najlogickejšieho možného zakončenia. „Obyčajný kreslený film“ tým tak svojou reálnosťou predčí aj hrané filmy. (23.03.2014)

Vizuálně skvostné, ale... To nesnesitelně uřvané děcko; ty stále uslzené obličeje; ta přehnaná snaha tvůrce dohnat diváka k slzám; ten konec a vlastně už i ten začátek - "21. září 1945... tu noc jsem zemřel..." aneb v překladu: lidi nachystejte si kapesníky, protože teď vám tady budu hodinu a půl fňukat (doslova) příběh mého tristního života. Jak krásný němý film to mohl být. (26.11.2009)

"21. září 1945... tu noc jsem zemřel..." Nevím, jak se na to díváte vy, ale já jsem pro sebe objevil jeden z nejlepších protiválečných filmů, jaké kdy byly natočeny... Jeho síla tkví v tom, že nezobrazuje řež na bojištích, ale válečné útrapy na místě nejbolavějším: mezi obyčejnými nevinnými lidmi, ba co víc... mezi dětmi. Nemůžu říct, že bych miloval japonské animé filmy, nesedí mi moc tento styl animace, ale v tomto případě jsem byl nucen udělat výjimku. Uchvátil mě tím neuvěřitelným citem pro detail! A navíc ten příběh!! Něco tak úžasně silného se vidí málokdy. Tragický příběh malé Setsuko a jejího staršího bratra Seita naplňuje diváka dojetím a při sledování tohoto díla není slza v oku ostudou! Chtěl bych se ohradit proti některým názorům, že jde o citové vydírání. V žádném případě!! Snímek je udělaný velice citlivě a nedělá nic jiného, než že bez patosu a přehánění zobrazuje utrpení dětí vprostřed nejstrašnější války. Navíc jde o adaptaci skutečného příběhu, jak ho napsal Akiyuki Nosaka, který během války ztratil sestřičku, jež zemřela na podvýživu. Výborná je propracovanost ústředních postav a také atmosféry válečného Japonska. Mentalita Japonců té doby byla myslím krásně ukázána na postavě tety obou hrdinů: "Oni těžce pracují pro naši zemi, zatímco vy se tady válíte..." - ten kdo se obětuje na obranu vlasti je adorovany hrdina, ten kdo bojuje o holé přežití je budižkničema... Říše a císař je nedevšecko... Hrob světlušek je smutný film o smutných věcech: "Proč musí světlušky umřít tak brzy...?" Co mají děti co dělat s válkami..? ***** (30.06.2006)