Boty svatého Petra

Aj napriek dobrej hlavnej myšlienke je to celé také nemastné-neslané, nerealistické a poväščinou aj nudné. Či už ide o možný vojenský konflikt dvocj spojencov kvôli hladomoru v Číne (nepochopil som, ako za to môže Sovietsky zväz), samotné zvolenie Kirila (na základe jeho úprimného priznania), ale aj postavu Kameneva (je prezident alebo šéf KGB alebo čo vlastne?), všetko to pôsobí akosi béčkovo a samozrejme na realistickosti nepridáva ani to, že všetci, či už Rusi alebo Taliani spíkujú anglicky, alebo keď má pápež prejav z balkóna pred preplneným námestím, bez mikrofónu takmer šepká a počujú ho aj tí, čo sú pol kilometra ďaleko. Potom tu je ešte úplne zbytočná línia s televíznym spravodajcom, jeho manželkou a milenkou. A tak jediné, čo za niečo stálo, sú cirkevné ceremoniály (aj keď netuším koľko toho majú spoločné s realitou) a výkon Anthony Quinna. (21.06.2020)

Román Morrisa L.Westa je čiastočne inšpirovaný životným osudom ukrajinského arcibiskupa Josipa Slipyja. Jeho Kyril Lakota je fiktívnou postavou a Andersonov film ( povodne ho mal režírovať Anthony Asquith ) zobrazuje život nového pápeža, počnuc návratom zo sovietskeho gulagu, konkláve a angažovanie sa v konflikte medzi Sovietským zvazom a hladujúcou Čínou. Predovšetkým voľba pápeža je atraktívnou časťou snímku. Za zmienku stojí luxusný výber hercov vo všetkých významných úlohách. (10.10.2015)

Nevšední drama postavené na otázce co by se dělo, kdyby se papežem po 400 letech nestal Ital, ale muž z východního bloku. Ta fikce nám už dnes tak odvážná nepřipadá, protože jen o pár let později ji víc než dohnala skutečnost v osobě Karola Wojtyly . Film, ale přesto stojí za vidění. Sesumíroval jsem si důvody proč. 1) Skvělý herecký výkon Anthonyho Quinna v roli utrpením poznamenaného a hluboce soucítícího arcibiskupa, později kardinála a nakonec papeže Kirila. 2) Laurence Olivier v netradiční roli šéfa Sovětského svazu (jak jen svým vzhledem připomínal našeho milého socialistického pana prezidenta Antonína Novotného!). 3) Působivé konkláve. 4) Tragická postava k mlčení odsouzeného patera Telemonda, učedníka Teilharda de Chardin, který se snaží být věrný pravdě, jak se mu ukazuje ve svědomí, která však není slučitelná s učením magisteria. 5) Osamělost papeže Lakoty, v níž se pojí samota kněžská se samotou lidí příliš mocných. - X - Na opačné mice vah je vedle Svatého otce v saku třeba uvést například přílišnou délku filmu - leckteré "lyrické" záběry by se slušelo vystříhat; stejně jako by se bez újmy mohlo hodit přes palubu i celé vedlejší téma o reportérovi a jeho ženě. Především se mi však zdál neuspokojivý politický rozměr snímku a spolu s ním i řešení, k němuž filmový papež dospěl. Upřímně pochybuji, že jeho závěrečné gesto konflikt vyřešilo; domyšleno do důsledků mohlo více hladových krků vytvořit než nasytit. To zde však nemožno rozebírat, aniž bych příliš mnoho vyzradil. Nicméně i navzdory závěru se jedná o zajímavý kus. (12.08.2009)

Zajímavé rokem vzniku, dobou, kdy se děj odehrává (ačkoliv z filmu to patrné nebylo) a také aktuálními souvislostmi - nejen s loňským Máme papeže!, ale i letošní realitou. Velmi dobrý námět, stejně jako herecké výkony Quinna, Oliviera, Wernera a DeSicy. Délka filmu v pohodě. Viděno na přehlídce 70mm filmů v Krnově, tam to promítali v CZ premiéře pod názvem Ve šlépějích Spasitele. (14.04.2013)

Naprosto dokonalý velkofilm, který námětem předběhl svoji dobu (i když jen o deset let). Příběh nového papeže - papeže z Východu - dokonce z nekatolického Ruska, který se vydává na reformní cestu, především co se pokory a skromnosti týče. Není vyloučené, že i tento film ovlivnil druhé konkláve roku 1978 a že Jan Pavel II. byl vlastně takovým Kirilem Lakotou z Krakova. Dost hluboké a promyšlené, zajímavé i teologicky ("heretik" ve stylu Teilharda de Chardin). Přes svoji stopáž vůbec nenudí a taková papežská volba je i dost napínavá. Herecky galakoncert - titulní Anthony Quinn podává velice klidný a uměřený výkon, který rozhodně stojí za to. Menší, ale důležitou roli sovětského vůdce Kameněva s bravůrou sobě vlastní zvládnul Laurence Olivier. John Gielgud se v roli "prvního" papeže bohužel jen mihnul (další papežská role v Šarlatový a černý). Slušný je i výkon Vittoria De Sicy nebo Burta Kwouka v roli čínského vůdce Penga. (22.08.2005)