Šarlatový a černý

Naprostá klasika, velký příběh humanismu, dobro proti nacizmu... Reálný příběh Msgre. Hugha O'Flahertyho a Herberta Kapplera, nositele SS-Ehrenringu. Formálně to funguje jako velký biják, ačkoli je to televizní film. Hlavní devízou jsou zralé výkony Gregory Pecka a Christophera Plummera. Pokud máte mezery v italské kapitole WWII, směle do toho. Celou tu mozaiku samozřejmě velmi dobře doplňuje mladší film Čaj s Mussolinim (1999). (05.10.2023)

Tenhle film je jako podprůměrně vypadající stydlivá ženská s diamantovou duší: prve nad ní člověk ohrnuje nos, posléze jí propadá stále hlouběji, ne proto, že by citově manipulovala, ale proto, že je vnitřně tak skvělá, a závěrečný sex s ní je samozřejmě úžasný. :-) Mimoto, matadoři Morricone, Plummer a hlavně Peck zodpovědně plní svůj standard a propůjčují postavám koňskou dávku respektu a moudrosti (ano, i ten nacista). (26.01.2010)

Kdo ví, zda papežovu chování za války více odpovídá zde uplatněný žádné selhání nepřipouštějící povahopis, nebo názor oblíbený v ateistickém prostředí reálného socialismu, že to byl kolaborant (uplatňovaný ve 4. díle českého seriálu Vlak dětství a naděje). Oba jsou podezřele vyhrocené do nelidských obrysů, ale tato Londonem propagovaná verze se natolik podobá případům idealizovaných historických figur, že mám zase jednou důvod věřit přízemnější verzi ideologického protivníka. (04.01.2013)

Úloha katolické církve v druhé světové válce je obecně považována za rozpornou. Na jednu stranu Vatikán nikdy otevřeně nevystoupil proti nacismu a není bez zajímavosti, že sám Adolf Hitler se při několika příležitostech označil za katolíka, čímž samozřejmě nechci naznačovat souvislost s nacistickými zločiny. Na stranu druhou Hitlerovi jeho přiznané katolictví nijak nebránilo v pronásledování mnoha představitelů církve i laiků či v občasné kritice křesťanství jako takového. Církev také Hitlerovi při jeho snažení sem tam pod nohy nějaký klacek hodila, byť třebas tajně a ne takové, které by významně uspíšily pár Třetí Říše. Jeden z těch největších pomyslných klacků vrhl právě hlavní hrdina filmu Šarlatový a černý Hugh O'Flaherty, který vybudoval a řídil rozsáhlou tajnou organizaci, jež velmi úspěšně ukrývala před řáděním nacistů Židy a uprchlé spojenecké válečné zajatce. Film, dle rychlé kontroly O'Flahertyho stručného životopisu, je v zásadních okamžicích skrz naskrz pravdivý a historicky věrný (možná s výjimkou lehce nadsazené dramatičnosti pár "akčnějších" scén). Je to s podivem, neboť vzejít takové dílo pouze z pera scénáristy, možná by někteří z nás tvrdili, že jde o klišovitou patetickou klerikální propagandu s vykonstruovaným koncem. Skutečnost nás ale v tomto vytrestala, protože v sobě nezahrnuje jen různé odstíny šedé, ale i neposvrněnou bílou a černočenou čerň. O'Flaherty s větší jistotou než Schindler představuje prototyp neohroženého, spravedlivého a čestného člověka, který bránil nevinné s nasazením vlastního života. U něj totiž nelze spekulovat o tom, že by "musel". Zatím jsem však ani tak moc nevychválil film, jako jeho protagonistu. Co tedy film? Krom zmiňovaného poctivého zobrazení historie, lze nalézt potěšení i v tom, jak přehledným a přitom ne trapně polopatistickým způsobem snímek dění posledního roku nacistické vlády nad Římem předkládá. Bez degradace skutečnosti je přimícháno napětí, spousty dalších pocitů, charaktery postav jsou obohaceny o drobné osvěžující morálně indiferentní vlastnosti, díky čemuž více dýchají životem (např. O'Flahertyho drzé a výsměšné producírování těsně za bílou linií). Ani Morriccone v poloze velmi blízké tomu, co známe z Italského seriálu Chobotnice, není v žádném případě k zahození. (29.06.2009)

S filmu dosť cítiť televízne spracovanie, nielen kvôli absencii nejakej tej akcie a slabšiemu humoru, resp. pokusu o neho, ale aj kvôli slabším dramatickým scénam. Tie nie sú viac vyhrotené, sú skôr také pohodové, ako keby nešlo o veľa, ako keby nešlo o životy. Aj keď si z hercov určite viac vážim Plummera ako Pecka, tu to musím priznať bolo obrátenie. Peckovi rola sadla, naproti tomu Plummerovi neušili rolu práve najlepšie, resp. réžisérovi stačilo aj málo. Plummer v záporných postavách sa hodí skôr medzi úlisných alebo podlých záporákov, nie ako to bolo tu - tvrdých a nekompromisných. Tiež dlhšia stopáž nebola práve najlepším nápadom. Bytheway, tu môžeme zhliadnuť mladú argentínsku krásku Fabianu Udenio. (01.10.2014)