Merlin

Fantasy s televizním rozměrem o čaroději Merlinovi a dalších postavách nemá nijak větší dopad pro diváka přivyklého kino snímkům na podobné téma. Je to sice vesměs dobře udělané, s druhosledovým hereckým obsazením, ale užije si to jen ten, kdo od toho vlastně ani moc neočekává. Tomu se dostane nějaká ta porce působivě fantazijní atmosféry, nějaký ten průměrně zvládnutý souboj a nějaký ty další "kejkle" se zaobalí tak, aby se i přes úmornou stopáž, na to dalo vydržet dívat. A ono to na jeden zátah i jde, ale pak si uvědomíte, že Barron není Jackson a počkáte si na žánrovou pochoutku od mistra fantasy kuchyně než od jeho snaživého učně, který stvořil dobrý televizní film plný dobrých televizních speciálních efektů. K parametrům kinofilmu se ani na okamžik nepřiblížil, ale na vyhazov z pomyslné fantasy kuchyně to není. 50% (22.07.2012)

Pan režisér má úžasný cit pro magické věci. Všichni ty gryfové, víly, kouzla, podzemí říše Mab, to je prostě pošušňáníčko. Navíc má Merlin nádhernou hudbu Trevora Jonese (znovu musím poukázat na tu pasáž v závěru filmu). Sam Neill má možná na Merlina až moc okoukaný obličej, jeho kolega z Excaliburu byl o kousíček lepší, ale i tak je radost na něj pohledět. (18.06.2003)

Nikdo nikdy už nenatočí lepšího Merlina, než je tento. Pro mě jím už navždy bude skvělý Sam Neill (hanila jsem ho v Jurském parku, teď to musím napravit). Nízkorozpočtový kouzelný film kdysi v produkci Hallmarku si ke mně svými triky našel cestu už dávno. Jediné, co bych vytkla, jsou opravdu levní gryfové a drak, přesto smysl pro detaily a-jinak-vlastně-všechno je dokonalé. Chybí mi Hallmark. Tím svým stylem, kdy to jde přes srdíčko, vyprodukoval i nejlepší Alenku, kterou nezvládl ani Burton. (23.02.2014)

Na televizní hallmarkovské poměry slušná výprava (triky a magická, vynikající hudba z pera Trevora Jonese), plastický scénář, slušné herecké výkony (válcuje charizmatický Sam Neill a zlá Miranda Richardson, potěší také rolička Rutgera Hauera). Nepotěší pomalejší tempo a klišoidní závěr. Přesto velice slušný počin. (12.07.2008)

Vyznavači artušovské legendy se možná budou zlobit kvůli nemalému množství změn, příznivci fantasy by se mohli cítit dotčeni infantilitou zavánějícími novotami v podobě skřítků a skřetů, milovníci pohádek by mohli protestovat proti drastičnosti a i já, počítající se ke všem třem skupinám, si postesknu nad bezprecedentním odcizením Avalonu starému britskému náboženství (vlastně precedentním, grálu se vedlo dost podobně), tradičně nesympatickou Guineverou v podání mně tradičně nesympatické Leny Headey, kterážto ve mně coby královna vší Británie budila ještě větší odpor než jako královna jistého řeckého města, a několika hluchými okamžiky... ale když ona je to tak skvostná pohádka s moudrými čaroději, dobrými i zlými vílami, gryfy a draky pro dětskou a dětinskou duši, uchu lahodící hudbou Trevora Jonese pro estetickou duši, příběhem pro romantickou duši, Samem Neillem a Rutgerem Hauerem pro ženskou duši, Mirandou, Helenou a Isabellou pro mužskou duši a koncem pro citlivou duši, že Merlin ani nepotřebuje kouzelnou moc k tomu, aby mě očaroval. My dva jsme se neviděli ani poprvé, ani naposled, mistře čaroději... (29.04.2008)