Million Dollar Hotel

Film, kterému osobně neumím nic vytknout. Rozhodně nejsilnější divácký zážitek od té doby, co jsem shlédl 21 gramů... Zvláštní mísení parodických prvků s výpovědí velice osobní a velmi naléhavou. Tam, kde normální parodie končí, tam Wenders teprve začíná budovat příběh. To, co jinde slouží k pobavení je tady základním kamenem naléhavého sdělení o nejzákladnějších otázkách lidského života. A přitom si to celé nekonkuruje. Divák se může zároveň smát parodickým šlehům na špionážní TV seriály, telenovely a TV kulturu obecně a přitom se nechat zcela strhnout dějem. A co víc. Film je přímo nabitý úžasnou vizualitou, schopností dívat se a vidět, taky krásnou hudbou. Celé to vytváří jakousi bohatou snovou koláž. Jestli to lze k něčemu přirovnat, tak k Amélii z Montmarteru... ale tohle je lepší! O šest koňských délek... 100% (08.07.2007)

Popravdě nechápu, proč je tento geniální film modře hodnocen. Není absolutně nic, co bych mu vytknul. Scénář, režie, úchvatná hudba, výborné herecké výkony, kamera, střih, vypointované postavy, existenciálně-mysteriozní zápletka, výborná atmosféra, hluboká myšlenka...no a výborný Stormare jakožto pátý člen Beatles?... P.S: Jo a Bona sem tam fakt zahlíd (03.12.2008)

Úvod je myslím si hodně podařený, při "život je to nejlepší, plný magie, krásy, možností, a...televize" malinko mrazí. Tom Tom mi nicméně někde v půlce začal být hrozně protivný, zachránil se až bubláním do coly před užaslým Skinnerem. Hezká zmagořelá atmosféra, Milla Jovovich a krvavý ruce na konci tenhle film jednoznačně posunujou od škatulky "divný" k "zajímavý". (31.12.2007)

V jednom husto komerčnom filme som sa dozvedel, že na konci filmu nám vždy zahraje nejaká pekná pesnička, aby sme mali pocit, že film stál za to. Wenders si musel na vyvolanie tohto diváckeho pocitu pozvať U2 hneď na nahratie celého soundtracku. Ale mňa neoblafli ani pomocou Ground beneath her feet. Kvality tejto piesne neznamenajú automaticky kvality filmu. Sú neporovnateľné. (19.06.2012)

Ty alibistické tři hvězdy jsou spíš spokojeným hodnocením. Wenders tvoří atmosféru pomocí poutavých monologů a skvělé kamery, Gibson a Davies pak svým postavám dodávají neskutečnou životnost, ale totální podraz na diváka je scénář. Ten totiž místo nějaké psychologicky naladěné hry nebo aspoň žánrově nevyhraněné kombinace jen skáče z místa na místo a vyžívá se v prazvláštních charakterech. A za veliký hřích považuji nevyužití tolik proklamovaného doprovodu U2, který zazní v úvodu a v závěrečných titulkách a jinak vždy jen nezřetelně prošumí v pozadí. (25.05.2007)