Million Dollar Hotel

Ne že by se mě tato ujetá směska postav nezamlouvala, ba naopak. Také netvrdím, že atmosféra je špatná, opozitum jest názorem mým - je opravdu vyvedená. Hudba - inu perfektní. V čem je tedy ten zádrhel? Asi nejspíš v tom, že gradace vyprávění je téměř nulová, že dějově je to o dvou větách, vše vlastně stojí jen na naroubovaných extempore různých vedlejších postav. Chybí mě tu něco víc, takto vnímám jen hlavní element - pobavit. Ten se bohužel nedaří naplnit bez občasné změny tempa. Co o to, pozvolnost až snad monotónnost jest Wimovým trademarkem - nicméně musí to mít ten správný obsah, aby to atmosféricky a emočně fungovalo. U MDH to bohužel nešlape. 65% (07.02.2010)

Mně tohle strašně dostalo, a to ne proto, že miluju U2. Kdyby to byla nuda s písničkama U2, radši bych si pustil DVD se záznamem nějakého koncertu než koukat na film. Ale Wenders opět ukázal, že je skvělý režisér. Bizarní hotel uprostřed moderního velkoměsta, hotel s přídechem starých časů, bizarní obyvatelé, skrývající ve svých duší hodně roztodivné touhy a frustrace. Pomalé rozplétání příběhu, krásná práce kamery, krásná hudba (jsme u toho:)... Pro Wenderse musí mít člověk pochopení, milovníci popcornovek tohle nemůžou nikdy chápat. (29.03.2006)

Další úžasný film Wima Wenderse a já jsem opravdu potěšena, že se mi taky jednou líbí něco, co většinu nechává chladnou. Absurdní příběh s podivnými postavami daleko za hranicí normality mi hodně připomínal Hotel Splendide, policejní detektiv v podáni Mela Gibsona zase postavy Davida Lynche. Z počátku zcela absurdní příběh zasazený do detektivního rámu se odvíjí jakoby odnikud nikam, ale vnitřní logika vyplave na povrch na samotném konci. Pro mne zcela bezkonkurenčních 100% a připomínám úžasnou postavu pátého a veřejnosti neznámého člena skupiny Beatles, stvárněnou Peterem Stormarem. (06.06.2008)

Emotivní filmová balada, která působí jakoby byla šitá horkou jehlou, ale nikdo jí nemůže upřít její silnou nadčasovost a všeobjímajícnost. Stejně jako v komixu je celý svět vyobrazen v podobě jediného města, tady je tím světem právě "miliónový" hotel. Poslední zastávka společensky nedůležitých lidí na cestě do pekel. A díky smrti jednoho z nich se i oni stanou na malou chvilku těmi nejdůležitějšími - tedy alespoň v jejich očích. Vždyť se dostanou i do televize. Zároveň se zde pomalu rozplétá - a také vše spojuje - i motiv lásky, přátelství, zrady a pomsty, který je tak samozřejmý, jakoby by byl vystřižený ze samotného Shakespeara. Každá postava je jedinečná a neuvěřitelně zajímavá - každý její následující krok je navíc dopředu nepředvídatelný. A největší předností filmu jsou pak herecké výkony - jmenovat musím minimálně dokonale rozpolcenou Millu Jovovich, krutého a chápavého Mela Gibsona, naprosto dokonale Lennona imitujícícho Petera Stormarea a poklonu si zaslouživšího Jeremyho Daviese - jak za Tom Toma na obrazovce, tak za Tom Toma vypravěče, který filmu dal neuvěřitelnou atmosféru. Čtyři a kousek. [prosinec 2006] (25.12.2006)

V jednom husto komerčnom filme som sa dozvedel, že na konci filmu nám vždy zahraje nejaká pekná pesnička, aby sme mali pocit, že film stál za to. Wenders si musel na vyvolanie tohto diváckeho pocitu pozvať U2 hneď na nahratie celého soundtracku. Ale mňa neoblafli ani pomocou Ground beneath her feet. Kvality tejto piesne neznamenajú automaticky kvality filmu. Sú neporovnateľné. (19.06.2012)