Iron Claw

Decentní prohlídka bojů, kdy film se zdá být příjemně naschvál stejně hraný jako zápasy v ringu. V tom nejlepším slova smyslu. Citlivé drama, které má spád, dobré herecké koordinace. Efron teda vypadá jak Farquaad na roidech, nicméně zrovna zde ukazuje, že herectví ve vážné formě jde. I když s debilním účesem. Z jistých situací šlo vyždímat víc, aby zafungovala síla psychologických vazeb a tajů. Finále strhující s jasnou a dobrou myšlenkou. (29.02.2024)

Pokud na to půjdete jako na wrestlingový film, je tu vysoká pravděpodobnost, že vás výsledek zklame. Sean Durkin sice dokáže s přehledem natočit pořádnou mlátičku, ale evidentně ho na příběhu rodiny Von Erichů zajímalo něco úplně jiného. Konkrétně jaké je to vyrůstat v železném spáru otcových nenaplněných ambicí a jak obtížné je vykročit z takto omezeného životního ringu ven. Přes obdivuhodnou muskulaturu Zaca Efrona je to hlavně psychologické drama od nezávislého studia. A jako takové funguje výborně. (09.02.2024)

Film o wrestlingu, ktorý však o tom wrestlingu až tak nie je. Prvá polovica je sympatická, predstaví nám láskyplný vzťah medzi bratmi, z ktorého srší ich vzájomná oddanosť, podpora, no zároveň pod touto príjemnou stránkou sa skrýva tiaha otcovskej pevnej ruky. V tej druhej polovici sa ten tlak, zovretie zo strany otca a jeho neschopnosť zmieriť sa s vlastným zlyhaním začne premieňať na tragédiu antických rozmerov, ktorá túto rodinu sfúkne ako sviečku. Neskutočne silný príbeh napísaný životom, ktorý mi uštedril tvrdé, bolestivé a emocionálne zdrcujúce údery v rozsahu aký som nečakal. Jeden z najlepších filmov tohto roku pre mňa jednoznačne. (24.06.2024)

Bůh, disciplína a hranice rodičovské lásky. Tvůrci si toho nabrali hodně, některé linie tak prodávají jen se střídavými úspěchy. Ačkoliv se bratři Von Erichovi v 80. letech nesmazatelně zapsali do historie wrestlingu, není to sportovní film, nýbrž rodinné drama, které mapuje nelehké osudy jedné famílie (a to ještě bylo bratrů ve skutečnosti šest, Chrise, který ve wrestlingovém byznysu nikdy naplno neuspěl a propadl depresím, tvůrci vůbec nezmiňují). A možná rodinné poměry kolikrát bolí víc než nacvičené pády a letové chvaty... Protože fotřík… velkohubý blb, kompenzující si vlastní nesplněné ambice, který si jde tvrdě za svým a vršící se rodinné tragédie prostě bere tak, jak přicházejí. A zatímco rodina truchlí, on už má v hlavě plány, jak mrtvého bratra nahradit. Ano, asi není tajemstvím, že těch pohrom bude víc, i když za sebe jsem byl rád, že jsem o rodině Von Erichových dopředu vlastně nic nevěděl. Vládne tu docela pohoda, i když si divák brzy všimne, že city a podporu navzájem si tu projevují zejména sourozenci, protože otec má v hlavě jediné: vychovat šampiony. A celé to probublává pod povrchem a divák čeká, kdy se to dostane ven. Dostane, ale s menší okázalostí, než bych si přál. Má to sice fajn retro atmosféru a skvělé herce, ale postavy nemají prostor, jaký by si zasloužily. Vlastně ani snaživý Efron… Vztahy vnímáme, ale nevidíme do nich, chybí vzájemné působení, chybí víc společných scén mezi bratry. Prostě bych namísto objímání a poplácávání po ramenou uvítal hlubší zkoumání sourozeneckých vazeb. Řada postav (kupříkladu matka) doplácí na přílišnou zkratkovitost. O některé linie se jen otřeme. V mnoha případech bych byl důraznější, jindy bych se zase nebál emocí. Ale obecně spokojenost, to zase jo. (12.06.2024)

Jsme lidi, nejsme stroje, a tlačit na výkon se nedá do nekonečna. To se může něco porouchat, v těle nebo v hlavě, a je konec. V případě hlavy může být dobrovolný a vysvobozující, když při dopadu na dno spirály není pomoc na blízku. Tím bych shrnula, čím na film nejvíc zapůsobil, a řekla bych, se mu to povedlo velmi dobře. (27.02.2024)