V plnom nasadení

48/48 Jeden z nejzajímavějších německých krimi seriálů tvoří pilotní film a celkem šest sérií po osmi dílech. Zajímavé je, že na poslední sérii se čekalo celé tři roky. Ostatně to nebyly jediné problémy, které se týkaly vysílání po celém světě. U nás jsme si na Primě užili také špatné pořadí jednotlivých epizod. Ale konec dobrý, všechno dobré. Dnes už je komplet dostupný na DVD v originále a kromě skvělého doktora psychologie Dominika Borna (Hans Werner Meyera) si můžeme postupně užít všechny tři jeho kolegyně, vrchní policejní komisařky: Evu Glaser (Astrid M. Fünderich), Isabel Becker (Delia Mayer) a Katrin Rasch (Esther Schweins). S každou z nich má Dominik hodně zajímavý vztah, takže kromě případů, které jsou převážně řešeny metodou prvotního vytváření profilu pachatele, jsou tu také jiskrné dialogy a tu a tam nějaká ta příjemná týmová hravá přestřelka s profesorkou-patoložkou Konstanze Kordou (Barbara M. Ahren). Ta nádherně žárlí na Dominika a tak žádná jeho parťačka to s ní nemá vyloženě lehké. Některé díly jsou ale poměrně drsné a jiné zas skutečně vyžadují znalost předešlého děje, i když primárně by neměl být problém usednout k seriálu náhodně. Já sama jsem tak začínala a dnes se vracím hlavně k dílům, kde se míchá závažný případ, i vnitřní ironie a humor. Doporučit bych jich mohla většinu, nejvíce ale ty ze třetí a čtvrté série: Panenskou pálenku (Jungfrauenschnaps), Upíra (Der Vampir), Stuttgart Rot (Stuttgart Rot), Dvojčata (Zwillinge) a dvojdíl Bohyně (Die Göttin). Závěrečná šestá řada je výjimečně složená hned ze tří dvojdílů a pokud si seriál chcete opravdu užít, shlédněte Děti (Kinder) až na úplný konec, kromě zajímavého případu se zde dořeší i soukromé příběhy. (25.01.2009)

Tak tenhle seriál se Němcům opravdu povedl, škoda, že ho Prima pohřbívá v tak blbým čase a ještě ho postaví za mnohem horší (ale americké a novější) Myšlenky zločince. Jejich neměčtí kolegové vám ovšem nabídnou mnohem úchylnější vrahy, zášleh deprese a určitě zajímavější hlavní hrdiny. Jen je trochu únavné, jak nám tady ty padouši podezřele často umírají. (06.10.2006)

Německý televizní naturalismus aplikovaný na seriál Die Cleveren Pravidlo č.1: ukaž co můžeš, hlavně hodně krve, kvantum mega uchylných vrahů, jejich zaslouženou a rychlou likvidaci, utrpení obětí (tedy to, co sítem amerického televizního debaklu zaručeně neprojde). Pravidlo č. 2: nechej zemřít alespoň jednoho z hlavních hrdinů a udělej to způsobem, který je naprosto nepateticky a nehrdinský (protože tak umírají pouze američtí kolegové). Pravidlo č. 3: zásadně nevyužívej moderních až módních filmařských postupů (jako jsou filtry, ruční či digitální kamera atd.). Pravidlo č. 4: časem udělej z hlavních postav lidské chcípáky, kteří řeší své problémy alkoholem a rozbroji v zaměstnání. Pravidlo č. 5: to vše nech v naprosto přirozených reáliích, v ošuntělých ext-interiérech, ať to působí dostatečně realisticky. Born a Glaserová jsou typickým příkladem, že takhle to skutečně může v německém seriálu fungovat. Startujeme na jasné tandemové čáře – racionálně-logický princip je zastupovaný mužem-psychologem, spontánně-intuitivní princip je zosobňovaný ženou-policistkou (ovšem časem se ručka váhy občas vychyluje sem i tam). Doplňují se, občas se řádně zhádají a efektivně pošlou do píp, občas zavtipkují, ale jeden bez druhého jen těžko profesně a vlastně i osobně existují. Chytají hustý týpky, kteří své oběti skutečně nešetří, z velké části jsou duševně choří, z velké části zaslouženě umřou. Už jen sám o sobě tento fakt mluví pro hodně drsnou podívanou. Ta je z velké části podporována hodně realistickým prostředím - paneláky, staré periferie velkých měst, ošuntělé interiéry a naprosto nekašírované exteriéry - které konkrétně českému divákovi musí být směšně povědomé (obzvlášť, když tandem vyjede za prací na německý venkov). Seriál v podstatě vůbec nesází na akci, nýbrž na proces vedoucí k odhalení vraha, který se obvykle sestává z psychologického profilu a následného hledání dle stop, které hledaný zanechal. Časem je děj „vylepšován“ osobními problémy hlavních hrdinů, jejich občasnými emočními či alkoholovými excesy a vše vrcholí WARNING SPOILER dvoudílovým neheroickým umíráním jednoho z hlavních hrdinů na jednotce intenzivní péče. Po stránce filmařské je seriál podprůměrný, v rámci televizní tvorby standardní, ve všech sériích v podstatě nenajdete jakoukoliv vychytávečku – vše je dost statické, hudba téměř žádná nebo neznatelná, vizuální styl neslaný-nemastný. I přes všechna tato negativa jsem u tohoto seriálu vydržela, což je u mě dost obtížné, protože obvykle ztrácím –v závislosti na časovém aspektu- zájem po dvou-třech dílech. Neviděla jsem všechny díly, ale nejlepší je -dle mého názoru- série třetí. (15.09.2006)

Tak především nechápu a apeluju na ty, co si tady tomuhle seriálu dovolili dát odpad!... Copak, jednotlivé epizody na vás byly příliš složité a vy jste nepochopili jejich obsah...? Nebo jste jenom usoudili, že jde o další produkt zpod německé etikety, takže si vyšší hodnocení snad ani nezaslouží....? Přitom Specialisté na vraždy jsou naopak snad první německou tvorbou, která si na nic nehraje, nepřidává do svého díla žádné logické nesmysly, ale představuje nám, jak taková práce kriminálního psychologa (potažmo profilitika), doktora Dominika Borna, chodí ve skutečnosti, že je přednostní uvažovat jako vrah, pokusit se odhalit, co se mu právě honí hlavou, zkrátka nemyslet ze strany oběti, a to vše na základě praxe a dlouhodobého studia psychologie. Tato práce však později nezůstane bez různých nešvarů, neboť člověk, který celý svůj život nahlíží do nemocných duší ostatních, začne být sám psychicky na dně, což během seriálu pozorujeme u Dominika několikrát - od špatných nálad, kdy se mu přímo před očima pachatel sám zabije, po vystavování nebezpečí své rodiny, která se od něho následně odlučuje co nejdál a on se tak musí vypořádávat s takřka omezeným vídáním svého milovaného syna až po zaručeně nejdepresivnější období, které nastane ve čtvrté sérii, kdy propadne alkoholické závislosti kvůli již zmíněnému důvodu, ke kterému se -aby toho nebylo málo- přidá smrt jeho dlouholeté kolegyně zrovna ve chvíli, kdy si oba uvědomí, že se milují a prakticky jeden bez toho druhého nemůže být. Chápu, že šlo o rafinovaný scénáristický tah, nicméně zapůsobil více než efektivně. Dál tak nezbývá sledovat, jak se postupně vyvíjí vztahy mezi ním a jeho dalšími dvěma kolegyněmi, a že každý z nich nabízí úplně něco jiného, např. odlišnou vzájemnou chemii mezi hlavními hrdiny. Návraty starších postav byly podle mne leckdy povedenější, než jejich osudy v původních příbězích (viz. Lore Limmerová nebo Felix Nachtigal). Já jsem opravdu rád, že jsem si tento seriál mohl znovu kompletně zopakovat, k mému osobnímu nastávajícímu studiu psychologie je to více než dobrý doplněk. A nejoblíbenější nebo nejzajímavější epizody? Šachista (Schach der Dame), Poslední kapitola (Der letzte Kapitel), Starosti jedné matky (Sorgen einer Mutter), Dvojčata (Zwillinge), Born a ženy (Born und die Frauen), dvojdíly Tajemství vlků (Der Kannibale / Das Geheimnis der Wölfe) a Děti (Kinder)... 8-) (16.03.2007)

Cože? Nejlepší německý seriál který znám, a tady ho skoro nikdo nekomentuje a potácí se kdesi v šedém... vlastně v modrém průměru?! Eh, vy nekulturní bando slovanská ignorantská! To já ho kdysi dávno v TV (Prima?) děsně žral a už několikrát jsem si ho chtěl dát znovu a hezky německy, jenže já šprechtím asi jako dvouletej capart a na netu k němu želbohu nejsou cz title, scheisse. Takže smůla, znám ho jenom z dabingu. Mch. hrozně se mi vždycky líbilo, jak ta sexy babizna z pitevny, Frau Korda, říkala: "Můj milý Borne..." A třeba ta dívka s mnohočetnou poruchou osobnosti Gerit Blaha (dokonalá Annett Renneberg), je nezapomenutelná postava, zajímavější i děsivější, než spousta postav z X-Files, no a to je ode mne prosím opravdu veliká pochvala. (03.10.2016)