Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Krimi
  • Dráma
  • Komédia
  • Rozprávka
  • Dobrodružný

Obľúbené seriály (10)

Panství Downton

Panství Downton (2010)

Důvod, proč jsem se na něj začala dívat je jednoduchý a u mě dosti obvyklý, i když vím, že vůbec ne chvályhodný... Velmi správně… Herec v jedné z hlavních rolí. A důvod, proč se mi seriál tolik líbil? Jistě, že týž... ;-) No a pokud budete mít zájem zjistit více, nahlédněte do mého deníčku, kde naleznete i podrobné hodnocení jednotlivých řad. První řada byla lepší druhé, a čtvrtá horší třetí, tak jen doufám, že ten pokles nebude v další pokračovat a nadšení, s nímž jsem sledovala seriál v úvodu nebude vystřídáno rozčarováním či dokonce pozastavením jeho sledování… Seriálu Řím taky stačily jen dvě série, a jak tak pozoruju osudy ostatních původně zdařilých seriálů, díky Bohu za to…

Případy bratra Cadfaela

Případy bratra Cadfaela (1994)

Znovu viděno po velmi dlouhé době. Kladla jsem si otázku, zda se mi to bude opět tolik líbit. Samozřejmě, že ano! Naprosto krásně vystižena těžká doba tehdejšího válečného konfliktu, který sice (až na první díl) nestojí v popředí našeho vyprávění (tam máme jednoho zvláště sympatického světaznalého benediktina), přesto je tam stále přítomen. Derek Jacobi naprosto excelentní a vyskytlo se zde i několik dalších dobrých herců v epizodních rolích. Dokonce se chystám na přečtení předloh, což obvykle po zhlédnutí nedělám. Každopádně moje nejoblíbenější do obrázků převedená historická detektivka, pokud nepočítám komix o irské princezně Fidelmě a jejím anglosaském manželu Eadulfovi...😉 Malou kaňkou je neustálá změna představitelů zástupce šerifa a Cadfaelova přítele, Hugha Beringara.

Whitechapel

Whitechapel (2009)

Jednak musím poděkovat kolegovi, který mi tento seriál doporučil. Zajímavé je, že on sám hodnotil jenom třemi hvězdičkami. Považuji totiž seriál za to nejlepší z britské detektivní tvorby, co jsem za poslední dobu viděla (a britskou detektivní tvorbu celkově za to nejlepší možné k vidění), takže za to nejlepší z detektivek vůbec (samozřejmě po Sherlockovi, ať až už novém s Benedictem Cumberbatchem, i starším s Jeremy Brettem a některých dílech Poirota)… Líbily se mi všechny série, asi nejslabší byla ta druhá o návratu bratrské gangsterské dvojice, kde to na mě bylo příliš americké (gangsterky spojuji spíše se 20. a 30. lety v Americe než s Londýnem dnešní nebo poválečné doby, i když se i tady jednalo o skutečnou událost), ale zase právě v tomto jsme mohli sledovat, jak zastrašování nebo nedůvěra mezi jednotlivými členy týmu mohou kolektiv rozhodit a narušovat práci. Jako člověka zabývajícího se historií, mě velmi potěšily odkazy na slavné vraždy či procesy z historie (ať už kopírování Jacka Rozparovače, kde jsme se dozvěděli i jméno původního pachatele,přesněji řečeno toho koho za pachatele považoval napodobitel i vyšetřovatel, či ve třetí sérii hledání historických paralel s právě probíhajícími případy, včetně odkazů na čarodějnické procesy z prvních dvou dílů série čtvrté) a potvrzují tím známý citát George Santayany: „Kdo nezná historii je odsouzen ji opakovat“, snaží se ji znát a zlému předejít. Detektiv inspektor je sice takový sterilní jako prostředí na operačním sále (nikdy jsem tam nebyla) nebo v tzv. čisté výrobě, ale na rozdíl od té blonďaté dvojnice Miny z epizod 3.3 a 3.4 mu nechybí srdce a schopnost skutečně správného úsudku (ano, i přestože SPOILER žádného z vrahů nedostal živého, zase měl jistotu, že už odnikud nemohou utéci a škodit KONEC SPOILERU). Na rozdíl od kolegy doporučitele mně nevadil vztah otec-syn, kde otec nebyl skutečný ale pouze otcův přítel, něčím mi to připomnělo vztah kapitán(admirál) Pellew-Horatio ze série Hornblower. V dalších sériích chyběl, ale už nebyl potřeba, částečně byl nahrazen vztahem se seržantem a částečně došlo na slova: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.“(1 Kor 11) Což není divu, při řešení takových případů musí dospět každý (nebo se zblbnout)… Mimochodem výše uvedený citát v mém oblíbeném Hornblowerovi také použili. A paralelu lze najít i se sérii Sherlock, jen vzhledem k charakteru detektiva (detektivů) se tolik nevyužívá moderních metod (ještě ani jednou nebyli na fb, mimochodem v Sherlockovi také ne) a mají sice samozřejmě k dispozici mobily (dokonce je jednou vražednou zbraní), internet, e-mail, ale také mají archiv s různými případy, které buduje trochu podivínský ale sympatický Buchan, původně rozparovačolog… (strašný slovo, asi v angličtině zní lépe - ripperolog). Škoda jen, že seriál nepokračoval další sérií, jenže sledovanost je holt sledovanost a tu tenhle komorní seriál, který není určen širokým masám, mít nikdy nebude, bude to (pro ty zástupy) složité a málo krvavé a málo akční… Na druhou stranu možná je dobře, protože obvykle i sebelepší seriál po mnoha řadách ztrácí na kvalitě (viz např. Vraždy v Midsomeru a série od změny DCI Barnabyho Toma v Johna po výměnu DS Jonese v DS Nelsona, pak se úroveň opět mírně zvedla), přesto mě ukončení této série dost mrzí.

V plnom nasadení

V plnom nasadení (1998)

Italové by neměli točit historický filmy a Němci detektivky, thrillery a kriminálky. Ovšem tenhle seriál je čestnou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Byla jsem na něm závislá :-). A když "odešla" Eva Glaserová, i přestože v seriálu stále zůstávala moje nejoblíbenější seriálová postava psycholog Dominik Born, nebylo to už ono a trvalo hodně dlouho, než jsem si ve Sběratelech kostí našla adekvátní náhradu. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Doplnění komentáře dne 18. února 2013: Viděno všech 48 dílů + pilot. Od první série se to postupně zlepšovalo, aby atmosféra a vůbec všechno gradovalo ve třetí a čtvrté sérii, taky bych vyzvedla ty díly, které již jmenovali zdejší spolukomentátoři, po odchodu Evy se to v páté sérii vrátilo na úroveň tak té první či druhé série a šestou sérii s jejími jednoznačně nejšílenějšími případy a vrahy (síť pedofilů, vraždy postižených dětí, schizofrenní vražedkyně ohrožující Borna a všechny jeho blízké) podle mě totálně zazdila nová komisařka Kathrin Raschová (Eva Glaserová byla sympatická, Issabel Beckerová aspoň pěkná, ale tahle byla krajně nesympatická a líbit se mi taky nelíbila, ale jsem ženská, takže můj názor na tohle nemusí odpovídat názoru mužů) a pokus o úpravu rodinného života Dominika Borna (ten ale naprosto úplně, skoro jsem měla pocit, že se změnil tým scénáristů, který jej náhle viděl po svém). Hvězdičky ale už neodeberu a pod čtyři bych stejně nešla i přes předchozí výtky.

Kosti

Kosti (2005)

Dobře vím, že tento seriál není dokonalý a souhlasím se spoustou připomínek ve zdejších komentářích. Přesto na něm ujíždím a během dvou týdnů jsem zvládla zhlédnout už celých pět řad. Velmi zábavné krimi, které představuje tým z Jeffersonova ústavu, zabývající se především forézní antropologií a pomáhající FBI chytat zločince. Podle Kůstky a Bootha si docela dobře umím představit Fidelmu a Eadulfa, hrdiny knižní detektivní série Petera Tremayna z raně středověkého Irska, jelikož jednotlivé díly představují jistě velmi zajímavé případy, přesto pokládám za nejzábavnější sledovat, jak se vyvíjí citový vztah a funguje chemie mezi Kůstkou a Boothem, z čehož vznikají jak velice romantické situace, tak i nezapomenutelné hlášky (pár jsem jich vybrala k jednotlivým epizodám). Kůstka bývá občas na facku, nicméně víme, že je to kvůli smutku a strachu někde hluboko v jejím nitru (viděno i při editaci 11.09.17 po konec páté série, tj 5-22).

Foylova válka

Foylova válka (2002)

Nádherný detektivní seriál ze „staré dobré Anglie” za druhé světové války. Skutečnost, že v Evropě zuří válka a lidé v ní umírají po tisících ještě neznamená, že by si hajzlíci v Hastingsu a okolí mohli svévolně páchat své vraždy, sabotáže, špionáže, šmelinu a jiné delikty. Brání jim v tom (a dosti úspěšně) superintendant Foyle a jeho podřízení. Tento superintendant (který se čas od času snaží o přeložení, aby byl užitečnější vlasti) má správný suchý humor a občas bývá i cynický, většinou v případě, když se mu do cesty připletou mocní tohoto světa se svými „vyššími cíli”. Působí relativně nespolečensky a jeho věty jsou často jednoslabičné – „Ano.” „Ne.” „Sam.” Pod touto slupkou se ale skrývá velmi lidská a citlivá osobnost. Nezajímá ho hysterie oné doby např. nesdílí přehnanou obavu z komunismu a odborů, jak mu vše předkládá jeho šéf, který si navíc sleduje své osobní zájmy. Scénář věnuje dost práce vykreslení jednotlivých postav. Slovensky hovořící kolega říká, že „postavy a postavičky sú vykreslené niekedy až s hrabalovskou precíznosťou.” Pro Foyla je důležité, aby byl vrah nějak potrestán a spravedlnost zvítězila. Občas na hranici zákona nebo i proti němu. Asi je třeba označit to jako spoiler!Přesto ale musí přihlížet odchodu usvědčeného vraha, kvůli nutnosti účasti Američanů ve válce. Jiného zase nechá odejít, aby našel smrt ve střetu s nepřítelem nad kanálem La Manche. A nehne ani brvou když se otec zastřelí ani ne tak nad špatně vychovaným synem vrahem ale nad ztrátou podniku. Konec spoileru! Angličané a Američané nejsou vždy ti dobří a Němci nejsou zase vždy ti špatní ( i když i ti tam jsou a před nepřítelem je třeba mít se na pozoru vždy, jak vyplývá z Foylovy historky o střetnutí s německým fotbalovým mužstvem v roce 1936). Dočkáme se kladně vykresleného německého špiona, který pomůže s případem nebo se sestřelenými, zajatými letci v zajateckém táboře. Ač je vidět podobnost s ostatními britskými detektivními cykly (zejména s Vraždami v Midsomeru) přesto je ale tento seriál tím, že na jeho pozadí odehrává II. světová válka, jiný a tím výjimečný.

Grafinja de Monsoro

Grafinja de Monsoro (1998)

Naprosto geniální seriál pro ty, kteří se raději dívají na obrázky než čtou. Obrazem totiž zprostředkuje celý děj knihy, aniž by si ji člověk musel jedinkrát otevřít. To ovšem není můj případ, já už ji párkrát přečetla a navíc jsem ji musela otevřít i během sledování, protože moje ruština stojí za psí štěk a já jsem se nechtěla v ději ztratit. Už když jsem viděla Saint-Luca a Jeanne na jejich svatebním plese, tak jsem věděla, že to půjde. No a, když na něj (ten bál) dorazil i de Clérmont Bussy-d'Amboise, tak bylo jasný, že kdybych nešla dalšího dne do práce, tak jsem snad ani nešla spát… Nádherné stavby a povedené kostýmy a téměř bezchybný casting (až na záporné role, především Monsoreau se mi více líbil ve verzi francouzské). Proti knize bych měla výhrad spoustu, proti této její adaptaci (snad až na přílišnou podrobnost) žádnou. Její obšírnější popis naleznete v mém milém Deníčku, jako příspěvek č. 31. Příběh o paní z Monsoreau se mi vždy líbil, ačkoli byl méně akční a dramatický než Královna Margot a méně romantický a zamilovaný než Krásná Gabriella, dnes už se ale spíše zamýšlím nad tím, kolik zbytečně zmarněných životů nám nabídl (a to by si člověk řekl, že po bartolomějské noci dostanou lidi rozum). Zajímaly by mě i ostatní lokality, kde se natáčelo, třeba ta část, co se měla odehrávat v Lyonu, kde se Chicotovi povedlo zamezit tomu, aby se Guisové (jak jinak než podvodem) dostali na francouzský trůn. Ačkoli Diana de Meridor postrádá i v tomto zpracování jiskru, pro mě je to nepodstatné, mně stačí, že to moc sluší oběma zamilovaným mladíkům, kteří zde vypadají lépe než v obou francouzských zpracováních (filmovém i seriálovém) a že oheň v sobě má za obě ženské představitelky Jeanne. No a vždycky, když se na obrazovce objeví Jindřich s Chicotem, tak lituji, že moje ruština není lepší, leč domnívám se, že scénáristka postupovala natolik dle předlohy, že otevřu-li si ji, přijdu tak maximálně o vizuální zážitek, když se objeví Saint-Luc či Bussy nebo nějaká stavba a já ještě stále koukám do knihy, chtějíc znát přesný průběh rozhovorů, zatím co na obrazovce už dávno jinde jsme, je to jiná vesnice... Těším se na adaptaci románu Královna Margot, jež zdejším událostem předchází o svatbě Jindřicha Navarrského a Markéty z Valois, po níž následovala Bartolomějská noc. Jen doufám, že to bude natočeno zcela jinak. protože příběhu lásky Diany a Bussyho rozhodně jakási cudnost svědčí (stejně jako odbojné lásce Saint-Luca a Jeanne), tak vášnivá láska Markéty a La Mola by stejně natočená vypadala asi docela směšně.