Búrlivé výšiny

Nic proti, ale četl jsem knížku, a ta tedy byla mnohem vrstevnější, než je tohle povrchně nasnímané dílo s totál otřes herci. Ralph Fiennes neumí a nikdy nebude umět hrát. Jestli měl představovat cikána s natřeným ksichtem krémem na boty, tak v tom případě je můj brácha Jay-Z. Nevěděl jsem, jestli je to parodie, anebo jestli je to míněno vážně. Jsem se dusil smíchy a raději přepínal na hokej. Juliette Binoche, to už ošklivější herečku nemohli vybrat?! A dál jen nuda, nuda, nuda. Knížka pěkná, film mimořádně mě nebavící. Jen klouzal po povrchu a se mnou to nic neudělalo. Dávali akorát hokej, ten byl záživnější, a to hrál Kazachstán s Běloruskem. Dost nedůstojné zpracování kvalitní literární předlohy. Kritika také film nemilosrdně strhala, takže nejsem v tom sám, komu se nelíbil. Peter Kosminsky, režíruje ten borec ještě, nebo si to po "haluškách" na větrné hůrce hodil? 20% (09.05.2012)

"Nemohu žít,odešel mi život! Nemohu žít,odešla mi duše!" Shodou okolností jsem Na Větrné hůrce,jednu z knih,které skutečně miluju,znovu četl někdy před třemi měsíci.A když jsem se teď znovu díval i na její filmovou adaptaci,musím se kát za své původní tříhvězdičkové hodnocení.Protože tenhle film vystihuje ducha předlohy naprosto dokonale,její divokou a nespoutanou atmosféru plnou obrovských emocí,stejně jako povahu Heathcliffa,mé nejoblíbenější literární postavy,kterou Ralph Fiennes zahrál lépe,než jsem si kdy představoval.A moje pochyby o Juliette Binoche se rozplynuly s jejím prvním pohledem do kamery.Lepší Katku už sotva na filmovém plátně uvidíme.Rozhodně tady nechci tvrdit,že ten film je dokonalý a řekl bych,že mé nadšení pramení především z upřímné lásky k předloze,ale přestože film chvílemi působí zkratkovitě a klidně bych přitlačil na stopáži,musím obdivovat tvůrce,že se jim podařilo naprosto přirozeně natěsnat časově rozmáchlou knihu pod dvě hodiny a nevynechat při tom nic vyloženě zásadního.Jen těžko už někdo natočí důstojnější adaptaci Větrné hůrky,proto doufám,že se o to už ani nikdo pokoušet nebude.Tímto komentářem bych se chtěl hlavně omluvit za svou předchozí ignoranci filmu,když nám jej učitelka češtiny promítala ve škole.Nezasloužil si to. 90 % (04.05.2011)

Během jednoho víkendu jsem si dal dvě pomalé romance z 19. století: v sobotu Piano a v neděli Bouřlivé výšiny. Zatímco u prvního filmu jsem slintal blahem (emoce, příběh, napětí, hudba!), to druhé (tohle) jsem málem nevydržel do konce (prázdnota, nelogičnost, nuda, "hudba"). Milá Brontë Emily, my jsme spolu skončili. (15.09.2011)

Moje první přímá zkušenost s románem E. Brontë dopadla více než dobře. Temný příběh, zasazený někam do viktoriánské doby, o strastiplném vztahu dvou lidí, kterým osud do cesty postavil stopku s odbočkou, byl vyobrazen s překvapivou hloubkou, atmosféra hraničila až s depresivností a film, podporován skvělýmí výkony krásné Juliette Binoche a ďábelsky posedlého Ralpha Fiennese, diváka neúprosně vtahoval přímo do centra chladného, větrem ošlehaného yorkshirského statku s expresivním názvem... To vše bylo doplňováno vynikajícím soundtrackem, který umocňoval zážitek z již tak skvělého filmu. Román jsem nečetl a předchozí adaptace (v nejbližší době se chystám na málo známou Buńuelovu) jsem zatím neviděl. Byl jsem poučen, že film je dostatečně věrným převedením knihy, ale to mi nezabrání si ji v blízké budoucnosti přečíst. (05.09.2006)

Som odľud a netvor ! Manželka mi po celý čas vytýkala, že čo sa mi na tom nepáči a prečo som vlastne taký "citový impotent" .... Hanbím sa do morku kostí . Ale ja nemôžem za to, že z duše neznášam romantické slaďáky z XIX. storočia ! A keď som zbadal Juliette v "dvojúlohe" tak som odhodil všetky zábrany a nič iné ako 2 * som nemohol dať ! Ešte raz prepáčte ! (10.06.2004)