Šťastne až naveky

Snad neplánovaně, přesto je výsledná podoba dokumentu extrémně negativním obrazem všech typů zobrazených vztahů. Množina stereotypů, ledabylé situace bez vysvětlení. Lidi z polyamorní polykuly lépe představil díl Polyamorie, volba svobody z cyklu Queer. V tomto výseku není vysvětleno ani pohlaví Fro. Přestárlá milenka chvíli věří, "že se kvůli ní rozvede", později hořce lituje. Hippie komunita pěstuje volnou lásku, ona se neustále hledá, on žárlí jen na hmotné statky a řešením je samozřejmě další "pozdní plod". Rozvedená žena si několik let užívá na seznamkách a hledá neexistující ideál, načež dojde ke smíření "s tou mladší", která byla důvodem k rozvodu. No a ten největší průser je věřící dvojice z Moravy, kde se ona rozvedla s otcem prvního dítěte, aby žila "lépe", přičemž výsledkem je tupý manžílek, který jde po jejím náročném porodu (kdy na životě byla ohrožena ona i dítě) radši pomáhat mamince na barák. Marnost nad marnost. Lehkosti Manželských etud se to nepřiblížilo ani zbla. (17.08.2023)

Sledujeme tři lidi, co tvoří jedno (tahle "trilogie", kdy žena (co paří wowko), nemaskulinní muž Matějíček a trans ženská Flo fungují, dokud si Matějíček s wowkařkou neudělají děcko a Flo se pak cítí "o nás bez nás" jaksi vytlačena, Flo se oslovuje v mužském rodě a tahle trojka byla asi nejdivnější, i co do dynamiky, zároveň asi nejvíc hodna studie... protože Flo si pak najde další podobný kmen, kde je s Italem a jeho buchtičkou, aby mohla básnit o tom, že takhle se rozvíjí)... pak tu máme ženu, kterou podvedl a opustil muž a ona je po čtrnácti letech sama, snaží se seznámit přes net, zatímco si hospodaří a je to taková pracovitá krev a mlíko Mařka (otužování v ledové vodě, její energie), co robí okolo baráku... vychovává dceru, ale nechce být sama a chce se posouvat, tahle část se mi líbila asi nejvíc, protože byla o tom, posouvat se, nějak, někam, i když nevíte, jaký krok je ten správný, taky jsem spaloval vzpomínky... pak je tu pár, který je v otevřeném vztahu a trápí je ne jejich úlety, které jsou v rámci jejich komunity jaksi hippie aproved, ale když přerůstají emocionálně v něco jiného stylem, "já se starám o děti a ona si vedle v pokoji píchá a začíná se z toho klubat něco víc" (ale tahle část má takový přirozený nenásilný vývoj, co sklouzne tam, kde začal s tím, že "možná už jsme se vyblbnuli dost")... pak tu máme ženu, která je osamělou milenkou zadaného muže, zatímco mrhá časem, vychovává sama i dceru, má kočku, cvičí, ale není mentálně v nejlepším stavu, takové bezvýchodné něco, co jí ale do jisté míry vyhovuje, dokud jí nedojde, že jí to nevyhovuje a že dissrespektu bylo příliš... asi nejvíc meh část byla o dvou křesťanech, kdy buchta konvertovala k takovýmu dutýmu Ivanovi a jejich vztah je vlastně úplně normální udělání děcek a "je toho na nás teď moc", jen je držen tou vírou, která jim dává potřebné zatnutí zubů... sledovat je ve mně vyvolalo nechuť k tomu mít děti, popravdě, realita jejich života je, že i když se ke konci dostali opět na pozitivní spin a ženská je šťastná, připadali mi děsně nudní, bezrozměrní, udělej, jak je ti řečeno, protože tak to říkám já... ale nikdo už se neptá na to, proč mám skákat tak, jak ty pískáš? Každému dává ale smysl něco jiného. Smíšené pocity, ve výsledku takový průměr. Ale plus za WWW Neurobeat song v závěru, už jsem si od nich nic dlouho nepustil a měli je přímo live v dokumentu. (16.02.2024)

Časosběrná dokumentární sonda do podob vztahových modelů současné doby. Protagonistů je řada, a to ještě počet možností není úplný. Přitom některé případy vypadají od začátku neupřímně (tedy, že si protagonisté sami něco nalhávají, a pak o tom ještě chtějí přesvědčit režisérku a nakonec i diváky). Alternativní modely mohou zřejmě uspokojivě fungovat jen od základu alternativním lidem (viz otevřený vztah). Vztahová specialistka Jana Počtová odvedla opět dobrou práci, takže i s úctou k lidem, kteří si nechali takto nahlížet do soukromí, zaokrouhluji nahoru (70%). (14.02.2024)

Nejzajímavější dokument z několika, které jsem zhlédla v rámci letošního brněnského Jednoho světa. Oceňuji, jak se režisérce podařilo (prostřednictvím výběru vhodných protagonistů, úseků z jejich života, které se rozhodla nasnímat, trefnými otázkami, které těm lidem pokládala...) představit nám opravdu pestrou škálu přístupů k partnerským vztahům na poměrně velké skupině osob, přičemž jste jako divák neměli pocit, že byste měli moc či málo informací, že by se některým protagonistům režisérka věnovala více než jiným, působilo to hezky vyváženě. To už chce jistě nějakou dávku umu. Ačkoli budou asi každému divákovi (např. i dle vlastního přístupu ke vztahům) sympatičtější jiní protagonisté, věřím, že zajímat vás budou osudy všech a když bude režisérka zrovna sledovat jednoho, budete se už zároveň těšit na to, co nového se děje u těch dalších. Místy se můžete u filmu pobavit, místy zamyslet, zarazit, žasnout, naštvat. Podle mého názoru může být tenhle dokument také taková pěkná zkouška respektu a tolerance i pro diváka, který se považuje za otevřeného, liberálního. Já jsem se asi nejvíce zamýšlela nad modelem otevřených a polyamorních vztahů a při sledování filmu si zase jednou posílila svůj dojem, že tato (a zejména asi ta polyamorní) soužití, jakkoli je určitě neodsuzuji a jakkoli mohou některé jejich aspekty/teze působit moc hezky, asi nebudou dlouhodobě z různých důvodů příliš fungovat, vždycky v té skupině bude někdo nespokojen. Ale možná zatím jen narážím na případy, kdy se to úplně nepovedlo, přičemž někde tímto způsobem žije spousta lidí, kteří všichni spokojení jsou, kdo ví. Každopádně není vůbec špatné zkusit se na vztahové věci obecně podívat takto z více úhlů pohledu, uvažovat nad různými přístupy, proto jsem ráda, že jsem Šťastně až na věky, které tomu zdařile otevírá prostor, viděla. 80 %. (31.03.2023)

Za naši studentskou porotu vítěz! (U mě přesto až na 4. místě ze sekce Česká radost.) Šťastně až na věky divákům servíruje náhled do vztahů různého ražení - monogamie, polyamorie atd. - a odhaluje tím klady a zápory, pády a vzestupy daného žití v průběhu několika let. Je to krásně natočené - má to vtip, má to šmrnc - se sympatickými páry, líbivou kamerou, hezkou myšlenkou a hudbou. Jedná se o velmi povedený dokument, který se bude (snad) líbit každému, kdo jej zhlédne. Za mě jasný palec nahoru. Vyhodnocení: Nesypej mi odpadky do mého hrudního koše - musím tu písničku najít🤩! (13.11.2022)