Jeden život

Příběh britského Schindlera, který má pro Československo silnou hodnotu. Doposud televizní James Hawes plní pozici schopného televizního rutinéra, kromě lidského výkonu Anthonyho Hopkinse ovšem Jeden život stojí za pozornost především díky skutečně působivé a především emocionální výpovědi o lidském příběhu, který svádí k zamyšlení a je nevyhnutelně aktuálnější, než by člověk sám chtěl. Ten, kdo zachrání jeden život, zachrání svět.... (02.02.2024)

Kdo by neznal příběh Nicholase Wintona, jemuž se ve spolupráci s dalšími odhodlanými lidmi podařilo zachránit život 669 dětem? Jeden život je příběhově v podstatě jednoduchý film s jasnou strukturou, kde se účelně střídají dvě časové etapy oddělené půlstoletím, nicméně právě onen příběh dělá z filmu neuvěřitelně silný a jímavý zážitek, umocněný přesvědčivými hereckými výkony a přesným obsazením. Český divák jistě mj. ocení pražské lokace a množství českých frází, které ve filmu zazní. V závěru může film působit možná poněkud melodramaticky, nicméně tvůrci tím jen podtrhli skromnost "obyčejného" člověka, který dokázal neobyčejné věci. (17.02.2024)

Rutinně zpracovaný životopisný snímek, který ale díky svému palčivému tématu funguje o řád výše, než se od něj v prvopočátku čekalo. Tak zhruba nějak takto lze v jedné větě popsat snímek One Life, jehož největší předností je vyjma výše zmíněného nosného tématu i fakt, že to celé vypadá vážně velmi skromně. Myslím si, že hollywoodská patina by tomuto snímku spíše uškodila, pročež právě ty televizní kořeny celému projektu dodávají ten správný náboj. Za zmínku zde rovněž stojí i zkušeně vedený scénář, v němž je i přes poněkud delší stopáž akceptovatelné množství hluchých míst. Nesmím zde ale samozřejmě opomenout i zemité herecké výkony, z nichž s přehledem vyčnívá již tradičně excelentní Anthony Hopkins či třeba Johnny Flynn, jenž postavu Nicholase Wintona (člověka v našich končinách důvěrně známého) podal s překvapivým důrazem a naléhavostí. Jsem vážně velmi rád, že takovéto snímky vznikají, jelikož jsem toho názoru, že je velmi důležité, aby příběhy o těchto skromných hrdinech z lidu žily dále. A jsem vážně velmi vděčný, že si právě tento na první pohled nepříliš divácký snímek vysloužil k prasknutí naplněný sál v místním multiplexu. A já už Vám na samotný závěr mohu návštěvu kina rovněž jen a jen doporučit – opravdu to stojí za to. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) (17.02.2024)

Jde o sebevědomě provedenou historickou filmařskou rutinu, pozvednutou tématem a herci. Střihově a scénářem velmi kvalitní záležitost, které však schází něco navíc, aby to opravdu využilo potenciál příběhu sira Nicholase Wintona. Emoce, které film vyvolává stojí na síle skutečných události a nikoliv na kvalitě zpracování tohoto příběhu. Jelikož celý tento příběh je dojemný sám o sobě a stejně člověka dojmou skutečné záběry ze studia BBC. Linka postaršího Wintona reflektujícího tyto události ve stáří, výrazně převyšuje linku v minulosti.  Jeden život ovšem dojme, odvypráví poutavě co má a příjemně odsýpá od začátku do konce. Jedná se tak o snímek, který určitě stojí za vidění. Avšak na ultimátní zpracování tohoto skutečného příběhu, které půjde více do hloubky nás  ještě čeká, někdy v budoucnosti. (12.02.2024)

Je to subjektívne hodnotenie založené na sile osobnosti Sira Nicholasa Wintona a jeho ľudskosti a na základe pocitov, ktoré som mal pri sledovaní, predovšetkým v scénach, keď sa po rokoch stretol so zachránenými deťmi, to bol najsilnejší moment filmu. Ale celá línia s Hopkinsom bola výborná, škoda, že línia z roku 1939 už takú silu nemala. Čo je zvláštne, lebo hrôzy nacistického režimu majú veľkú silu v každom filme. Tu ale bol najemotívnejší moment tejto linky, keď vyviedli Hanu z vlaku, o iných hrôzach a osudoch ľudí len počujeme. Iste, každý vie, čo sa dialo, bolo to x-krát sfilmované, ale myslím, že pripomínať si to, aj explicitne, treba stále, lebo máme dobu, keď sa zdá, že na to už väčšina ľudí zabudla a takéto hrôzy sa môžu znovu opakovať. Dnes počúvame reči aj z najvyšších miest, že vojna sa nedá ukončiť podporovaním napadnutej krajiny zbraňami, ale len mierovými rokovaniami. Aj v roku 1938 boli najvyšší predstavitelia rovnako zbabelí a mysleli si, že keď Hitlerovi ustúpia so Sudetmi, tak bude mier a vieme ako to dopadlo. Zlu sa nesmie ustupovať, zlo treba poraziť, inak mier nie je možný. Určite nie dlhodobý. Ľudia sa stále nepoučili... (03.03.2024)