Jeden život

Nazývajú ho britským Schindlerom, no tento film nie je tak výraznou poctou ako slávny Spielbergov film. Majstrovstvo Sira Hopkinsa bola tutovkou, jasnou voľbou, aby to dopadlo čo najlepšie. Scenár ale neponúka toľko pod kožu sa vnárajúcich scén, je to veľa o diskusii, vyjednávaniach a zaujímavej ukážke toho, aké ťažko bolo imigračné úrady presvedčiť, aby urýchlene udelili víza, nájsť pre deti pestúnov a sponzorov, len aby zúbožené deti náhodou nezaťažili štátnu kasu. Veľkosť filmu sa ukazuje až na konci - tu dokáže "povinne" dojať a zároveň sa dozvedáme, že vďaka Wintonovi žije na tejto Zemi aktuálne asi 6000 ľudí. Inak ale na tak záslužný čin mi prišlo spracovanie dosť chladné, takže teplo nájdeme len v slovách preživších: "Je to náš národný hrdina. Urobil láskavý čin a nikomu to nepovedal..." (Vera Egermayerová) . (21.02.2024)

Co napsat k filmu, který psal sám život… V první řadě musím vyzdvihnout do nebes neskutečnou Helenu Bonham Carter, která kam vstoupí tam září a neskutečně mě mrzí, že ji nevídáme ve více filmech. Film má své mouchy, někdy působí až „televizně“, ale Wintonův příběh je natolik silný že i to lze odpustit. (12.03.2024)

Kdo by neznal příběh Nicholase Wintona, jemuž se ve spolupráci s dalšími odhodlanými lidmi podařilo zachránit život 669 dětem? Jeden život je příběhově v podstatě jednoduchý film s jasnou strukturou, kde se účelně střídají dvě časové etapy oddělené půlstoletím, nicméně právě onen příběh dělá z filmu neuvěřitelně silný a jímavý zážitek, umocněný přesvědčivými hereckými výkony a přesným obsazením. Český divák jistě mj. ocení pražské lokace a množství českých frází, které ve filmu zazní. V závěru může film působit možná poněkud melodramaticky, nicméně tvůrci tím jen podtrhli skromnost "obyčejného" člověka, který dokázal neobyčejné věci. (17.02.2024)

Příběh o obyčejném člověku, který dokázal ten nejmimořádnější počin, a tím je záchrana lidského života. Já tleskám a skáču nadšením, i když jsem věděl, o co konkrétně půjde, jelikož tato událost je mi velice dobře známa. Anthony Hopkins samozřejmě nezklamal a byla to sázka na jistotu. Líbilo se mi i obsazení Johnnyho Flynna, který je ve filmu skutečnému Wintonovi podobný. Taktéž oceňuji, a co je za mě velmi důležité, práce a pomoc Wintonových kolegů, kterým se až takovému uznání nedostalo, nebo jsou dodnes spíše opomenuti. Především jde o postavu Trevora Chadwicka nebo Doreen Warrinerovou, ale třeba i Wintonovu matku Babette. Všichni se musí poprat s byrokracií, přesvědčovat úředníky, sehnat prostředky, peníze, ale to hlavní co hraje proti nim, je čas, a toho je setsakramentsky málo. Čeká nás tak napjatá a dramatická podívaná, která dokonale vylíčila tehdejší situaci. Již legendární scéna v pořadu That's Life, no co k tomu říct, můžete si hrát na drsňáky jaký chcete, ale tady si připravte balení kapesníků, protože to je neskutečnej emoční nápor. Nakonec bych rád podotkl, není to dokument, nečekejte nějaký rozsáhlejší globální pohled. Cílem tohoto filmu je ukázat lidskost v tom nejvyšším světle. Lidskost, která dokáže přesáhnout samotné naše chápání, kdy jen hrstka lidí, která by nemusela vůbec nic, udělá to nejdůležitější a nejcennější, a to je, jak jsem se zmínil na začátku, zachránit někomu život. To se panu Wintonovi a ostatním bezesporu podařilo a tento snímek je toho krásným odkazem. Vřele doporučuji kouknout na dokument Síla lidskosti: Nicolas Winton. Otázkou jen zůstává, kolik takových hrdinů je dodnes zapomenuto a jejich činy nespatřily světlo světa ? (03.02.2024)

Skromný Nicholas Winton se jako hrdina nikdy necítil a o jeho zápalu během 2. světové války dlouhé dekády nikdo nic nevěděl. My dnes ale samozřejmě dobře víme, že v letech 1938 a 1939 organizoval v tehdejším Československu odjezdy židovských dětí do Velké Británie a obstarával veškeré formality potřebné k jejich přepravě po železnici. Mladý londýnský makléř tehdy zachránil 669 židovských dětí. Nejprve se tak stárnoucí, celoživotní humanista Anthony Hopkins dostane během vyklízení pracovny ke svému starému albu, díky kterému ve vzpomínkách pronikne (a my s ním) do předválečných let, kdy coby mladý idealista překonává byrokratické překážky a bojuje za životy nevinných. Umně vyvážené flashbacky do předválečného období jsou fajn, ale to hlavní se dostaví až v přítomnosti Hopkinse, který opakuje, že za celým záchranným úsilím nestál zdaleka sám. Samozřejmě nechybí dojímající se tváře, tklivá klavírní hudba a nezbytný patos, který vyvrcholí idylickým (možná) čajem o páté u bazénu. Ale snést se to dá. Každopádně víc bych ocenil dokreslení onoho Wintonova zápalu. Motivace pomáhat OK, ale přeci jenom... tady se asi dalo zapracovat víc. Poučit z minulosti jsme se evidentně dostatečně nedokázali, ale od toho to posuzovat tady asi nejsme. Důstojný, solidní kus, jen těch aktuálních 86 % je docela dost přehnaných. (19.03.2024)