Šurajukihime
Lady Snowblood
Réžia:
Tošija FudžitaScenár:
Norio OsadaKamera:
Masaki TamuraHudba:
Masa'aki HiraoHrajú:
Meiko Kadži, Kó Nišimura, Eidži Okada, Takehiko Ono, Mijoko Akaza, Jošiko Nakada, Hitoši Takagi, Akemi Negiši, Kai AtóObsahy(1)
Sayo se stala očitým svědkem přepadení a zavraždění svého manžela a synka, sama pak byla útočníky krutě mučena a několikrát znásilněna. Naplněna nenávistí a touhou po pomstě za své utrpení se vydala na cestu, na jejímž konci měli být všichni její nepřátelé do jednoho mrtví. Naneštěstí pro ni byla již po prvním aktu odplaty umístěna do ženské věznice, a její plány tak naznaly náhlého obratu. Touha po spravedlivém zadostiučinění byla ale tak neukojitelná, že ve vězení zplodila dceru Yuki, jež se měla stát dalším vykonavatelem její msty. Sama Sayo ale při porotu umírá a malá Yuki následně podstupuje tvrdý bojový výcvik a výchovu, jež ji učí, že jediným smyslem jejího života je náležitě krvavě pomstít zkázu své rodiny; po takřka dvaceti letech nelidského drilu se Yuki konečně může vypravit uskutečnit přání, za něž její matka položila život. Japonský snímek SHURAYUKIHIME se stal hlavním inspiračním zdrojem pro film KILL BILL (2003) amerického režiséra Quentina Tarantina. (kiddo)
(viac)Recenzie (130)
Po Parkovi (Oldboy, Mr., Lady Vengeance), pre mňa, najlepšie zvladnuty motiv pomsty na filmovom platne. Niektor sceny sice v sučasnej postmodernej dobe vyludia usmev na tvari, no na tu dobu veľmi dobre. ()
"Mrtvým ránem padá truchlivý sníh, vytí toulavých psů v mých šlépějích protíná vzduch, kráčím s váhou celé galaxie na svých bedrech, nesu s sebou jen deštník, který mě udržuje v temnotě. Jsem žena kráčející na pokraji života a smrti, která již vyplakala všechny své slzy." Známá Tarantinova předloha je dítětem své doby, japonská 80. léta jsou děsivě nepřenosná jako cákance umělé krve ve sněhu. Velké plus dávám za autorskou úvodní píseň Meiko Kaji, kterou mimochodem použil i Tarantino ve svém filmu Kill Bill. Mám pro tenhle žánr slabost, proto 4/5. ()
Jdi nám z cesty, ženská! Kapitola první: Slib pomsty spojuje lásku a nenávist; Kapitola druhá: Plačící bambusoví panáci potřísnění krví; Kapitola třetí: deštník od krve, srdce z uvadlých květin; Kapitola čtvrtá: Palác potěšení, závěrečné krveprolití. Krásný, násilnický, iracionální, pomstychtivý, rodinný, nemilosrdný, krvavý - velmi ženský film. Žádný div, že učaroval, komu učaroval. Na Shurayukihime nelze nehledět skrze hollywoodskými prachy naleštěného Kill Billa. Tradici téměř doslovných 'poct' příliš nerozumím (i když od jistého stupně doslovnosti to zase smysl nabývá). Kill Bill jí až na několik typicky západních odlišností (a citací z dalších filmů) doslovnou vykrádačkou - zatímco Fudžita nechává mstít dítě zrozené z krveprolití, Tarantino zaměstnává zakládáním krvetrysků bez ohledu na ducha předlohy přímo matku. Asi nelze plně docenit, kolik tomuto filmu plnému zajímavých filmařských nápadů dluží. ()
Keď japonci prisahajú pomstu, je to sakra vážne. V tomto filme jednej žene zabijú manžela a potom ju znásilnia. Keď pri výkone pomsty skončí za mrežami a pochopí že sa už von nedostane, nechá sa pretiahnuť každým chlapom ku ktorému sa jej podarí dostať aby otehotnela a dieťa mohlo pokračovať miesto nej. Prvé o čom sa v súvislosti s týmto filmom hovorí, je že slúžil ako predloha k Tarantinovmu Kill Bill. Q.T si z Lady Snowblood vypožičal všeličo, od rozdelenia fimu do kapitol po pesničku od Meiko Kaji. Čo sa týka samotnej Meiko, tá je na podobné úlohy ako stvorená, aj keď v akčných scénach nevyzerá úplne presvedčivo ( a nemá tu taký zlý pohľad ako v škorpónej sérii, to asi robí ten účes ). Filmu by sa dalo všeličo vytknúť, pomalé tempo či nekompaktný dej ktorý je akoby zostrihaný z nejakého seriálu, ale mňa to celkovo bavilo viac než podobne ladený Osamelý Vlk a Mláďa. Tie absurdné gejzíry malinovky ktoré v japonských filmoch suplujú krv ma asi nikdy neomrzia. ()
Těžko uvěřit, že se něco takového mohlo před 40 lety natočit. Tarantinův Kill Bill je až překvapivě "věrná kopie" tohoto dnes vyvanutého japonského slasheru. Ale i tak je to celkem síla. ()
Před dávnými časy, časy mýtů a legend, kdy antičtí bohové byli malicherní a krutí.. co to? Néé, kurva, už zase plácám chujárny, no, kdysi když ještě běžela v Tv Xena, a kolotoč s Poulíčkem, jsem hodně koukal na shaolinské filmy, a tímhle jsem si to připomněl, není to shaolinské ale vzpomínky se vybavily, a nějaké to Japonsko si zase dám. Nebýt Lady SnowBlood, nebylo by Kill Bill. Ten odkaz je tam znát. Film nijak nevyčnívá nad klasikami tohohle žánru, ale pár dobrých sekaček tam je, a stříkající krve požehnaně. Nevidím v tom nic převratného, a beru to spíše jako povinnost Tarantinových fandů. ()
Méně akce než v Kill Billovi, zato víc planých keců. ()
Ze začátku jsem byl trochu zklamaný, protože žádný krvavý nonstop masakr se nekoná. Je to vcelku pomalu vyprávěný příběh o cestě za pomstou s mnoha paralelami s Tarantinovým Kill Billem. Příběh na rozdíl od podobných samurajských exploatací sedmdesátých let přece jen někam směřuje a mimo hlavní hrdinky je tu ještě několik důležitých vedlejších postav, které s děním pořádně zamíchají. Neměl jsem tak pocit stereotypního masakru jako třeba ze Shogun Assassian, ale k dokonalosti mi tu něco pořád chybělo. ()
Postmoderní mord. ()
Inspirace tímto filmem pro Tarantinův Kill Bill 1 jde znát z mnoha ohledů. Kill Bill je ale lepší, což není příliš překvapivé, protože novější filmy (potažmo umění) stavá na dílech, která byla vytvořena dříve a vybrušují je. Ovšem netahej mě za slovo, neplatí to dogmaticky. Vím, že spousta nových filmů se poukouší svézt na úspěchu starších filmů, ale vůbec se jim to nedaří (viz. Rebel Moon vykrádající Star Wars a Sedm Samurajů/Statečných). Průměrná kvalita je ovšem vyšší. Průměrný film ze 60s je méně koukatelný než průměrný film dneška. Každopádně se můžeme shodnnout na tom, že ač Tarantino vykrádá, tak to dělá způsobem, díky němuž jeho filmy přesto působí velmi originálně - nikoli jako AI generated splácanina. Lady Snowblood jisté kvality má. Některé obrazy jsou působivé a taky je to výživně brutální. Když někdo někoho sekne, tak z rany stříká svítivě rudá krev (tyto komiksové stříkance krve QT převral a ještě více vyhrotil). Celkově je tento film ale méně působivé a nepříliš strhující. Protagonisčinu pomstu jsem vůbec neprožíval, protože to není dobře odvyprávěné. Abych do toho byl zainteresovaný tak, jak by bylo ideální, tak by do vyprávění muselo být včleněno to, co tam chybí. Takto mi její pomsta byla úplně volná, ačkoliv revenge stories by měly vybudit v divákovi pud pomstichtivosti. Toho lze docílit tak, že autor představí sympatickou postavu a pak jí nechá trýznit postavou, která je naopak nesympatická. Takto lze vypravěčsky zmanipulovat, aby byl divák/čtenář na stejné vlně se mstící se postavou. Tento film tento aspekt nepodchycuje. ()
Čekal jsem o něco víc, po několika vřelých doporučeních od asia znalců, ale stejně mě to nadchlo.Škoda ze protivníci milé Yuki se trošku více nebránili, mohlo to být o poznání více akční, ale i tak velmi spokojené 4*. řeky krve rulez! :) ()
Možná že film dneska působí spíše naivně. Skoro vše, co mohlo být novátorské, jsem už někde viděl (hlavně v Kill Bill) a i cestu za pomstou Tarantino "ukradl" či postmoderně citoval, přesto to není špatný film. Jen je docela chladný, s hlavní hrdinkou, která se mstí za něco, co se ani nestalo jí, se nelze ztotožnit, protože se o to nikdo ani nesnaží. Přesto stojí za shlédnutí, i kdyby jako materiál na téma "Jak dobře zná Tarantino východoasijskou tvorbu, a co všechno z ní dokáže použít (skoro všechno)". A také některé věci v Kill Bill lépe pochopíte. ()
Čert vem že hlavní hrdinka ono bojové umění vůbec neovládá, litry krve vypadají jako špatné naředěné vodovky, příběh jednoduchý, dialogy naivní jak pro děti z mateřské školky. Nejsem měřítkem kvality. ()
Samurajské drama o pomstě, velice stylizované a drsné souboje, krev stříká z ran na všechny strany. ()
Nevěděl jsem, že je to předloha pro Killa Billa, o to líp. A je to tam hodně znát. Je vidět, že je to světová klasika, není to jako ty ukecané japonské filmy. Krví se tu nešetří, ikdyž je až moc červená a všichni jsou tou krví tak natlakovaný, že po píchnutí špendlíkem dostříkne krev asi patnáct metrů:) 73% ()
V podstatě by se s nadsázkou dalo říci, že se jedná o Kill Bill z roku 1973. Tarantino z filmu čerpal opravdu vydatně, což se týká i parádní hudby. Díky délce tento film o pomstě vůbec nenudí, násilné scény jsou typicky japonsky krvavé a nádherně barevný a šikovně nasnímaný vizuál je doslova pastva pro oči. Kdo chce vidět malinko jinačího Kill Billa, tak tímhle určitě neprohloupí. ()
Skutočne v Kill Billovi sa dá nájsť hodne z tohto brutálneho skvostu, vrátane titulnej piesne. Hold Tarantino má napozerané. Krvavá i filozofická úvaha na tému pomsty. ()
Skvělý název, ale děj hrůza. Skáče to, zmatek, nuda, žvatlání. Akce blee. I na tu dobu ostuda. ()
snímek mě nák neuchvátil,ale PANÍ POMSTA po japonsku nebyla špatná... ()
Romantika s velmi krvavym marcipanom, bez svadobnej noci a s dejom obcas sa tahajucim ako manzelsky vecer pri spravach. Rozdelenie na kapitoly mi neprekaza, hoci aj vdaka tomu sa javi zaverecny zvrat ako este lahsie predvidatelny. O com by inak bola posledna kapitola. Zenska je velmi sympaticka, ale vela toho neukaze a presne preto by tomu prospelo keby sa to zmixovalo so Sex and fury. Kozy su podla mna povinnou sucastou takychto filmov a trochu humoru by len pomohla prekonat trpke momenty nudneho cinsko-japonskeho zjapania. Ako pohlad do minulosti a hlavne inej, nam tak vzdialenej kultury to vsak stale funguje celkom dobre. ()