Ako zabiť vtáčika

Herec Gregory Peck má za sebou spousty výrazných rolí, především slavné Prázdniny v Římě či kultovní Přichází Satan! patří mezi jeho nejslavnější filmy. Tou pravou životní rolí je pro Pecka nejspíš role ve snímku Jako zabít ptáčka, především i proto, že pouze zde Peck za svůj výkon dokázal získat Oscara (i přes to, že za život stihl obdržet celkem další 4 nominace). Snímek Roberta Mulligana z roku 1962 adaptoval předlohu Harpera Lee a dokázal dokonale zmapovat americkou společnost v období 30. let a to i přes to, že je perspektiva příběhu v podstatě vyprávěna z pohledu malého dítěte.Jako zabít ptáčka je rozhodně zásadním soudním dramatem. Od 30. let sice utekla dlouhá doba, v jistém ohledu lze ovšem nacházet spojitosti mezi tehdejší americkou společností a současnou americkou společností. Jde sice o komorní malou záležitost, svým obsahem se ovšem z Jako zabít ptáčka stává film velký. Dnes se na film sice aplikuje kritika spočívající v neslavném klišé ´´ hodný bílý muž zachraňuje bezmocného černocha ´´, Peck ovšem do role Atticuse Finche dal skutečně naprosto všechno, je ve své roli skvělý a dokazuje, že si Oscara po všech těch skvělých výkonech skutečně zasloužil.Komplexní téma snadno mohlo být zpracováno naivně, ve finále jde ovšem o svým komentářem funkční záležitost, která s tématy předsudku a rasismu pracuje skvěle a především lépe, než většina filmů, které s podobnými tématy pracují dnes.Souboje o rovnoprávnost a neposuzování dle barvy kůže v podstatě probíhají až dodnes, i proto dokáže být Jako zabít ptáčka aktuální i po 60 letech. Vyprávěno sice dětskýma očima, ovšem naprosto uvědomělými a bez příkras. Skutečně dokáže naprosto prodat své téma, tak trochu vyjádřit kritiku k tehdejší (a svým způsobem i k dnešní) společnosti a skutečně netradiční pojetí soudního dramatu i přes to, že samotný soudní spor vlastně v celkovém součtu zas tak velkou roli nehraje a hlavní spor se odehrává zcela někde jinde, vlastně všude. Peckův právník poté sice obhajuje někoho, jehož zastoupení mu může přivodit nemalé problémy, hlavní je ovšem zůstat ideálním vzorem pro své děti.Velké věci dělá i soundtrack Elmera Bernsteina, kdy jeho hudba klasicky dokáže v člověku něco probudit a rezonovat. Jako zabít ptáčka se časem dočkalo i převedení do barevné verze, původní černobílá verze ovšem přeci jen též dělá svoje a pouhá kombinace různých odstínů daných barev dokáže plně korespondovat s tématem filmu. A pochválit se především skutečně musí scénář Hortona Footea, který za scénář k tomuto filmu právem získal Oscara. Snaha o vykreslení filmu skrze dětskou perspektivu mu totiž vyšla na výbornou.Jako zabít ptáčka je dodnes obsahově silné dílo, které i po šesti dekádách dokáže skutečně něco dát. Netradičně pojaté soudní drama a v podstatě i netradičně pojaté dětské dobrodružství, které toho o rasismu a boji proti předsudkům dokáže říct mnoho. To, že je komentář Jako zabít ptáčka očividně nesmrtelný jen dokazuje jeho neskutečnou sílu..... (06.12.2021)

To kill a mockingbird je klasický príbeh zo súdnej siene, ako napríklad Anatómia vraždy. Pridáva ale k nemu silný sociálny aspekt, predovšetkým rasovú neznášanlivosť. K tejto téme sa najlepšie hodí dusná letná južanská vidiecka atmosféra, kde máte pocit, že sa každú chvíľu musí stať nejaké nešťastie a kde pri scénach zo súdnej siene odkvapkáva z diváka pot rovnako, ako z hypersympatického Gregoryho Pecka. Podobný film z poslednej doby: Time to kill. (04.08.2012)

Povedala by som, že najlepší herecký výkon odviedol Brock Peters v roli Toma Robinsona - jeho výpoveď v súdnej sieni má v sebe takú silu a prirodzenosť o akej oveľa väčšie hviezdy Hollywoodu v tých časoch ani nesnívali. Inak je to pre mňa priemerný film, snažiaci sa prudko vypočítavým scenárom pokryť viacero žánrov a dojať diváka na všetkých frontách. Rovnako ako Fanuccimu mi vadila Attikova (G.Peck) dokonalosť. Dojala ma spomínaná svedecká výpoveď, to ostatné boli extrémne vykalkulované finty, ktoré na mňa nefungujú. (13.07.2006)

Cekal jsem teda neco uplne jinyho, respektive takle si soudni drama nepredstavuju. Nejdriv se hodinu nic nedeje, na nejakym zapadakove, kde neni nic moc na praci, se poflakujou deti hlavniho hrdiny, hrajou si, pobihaj a ma to jakoze ukazovat atmosferu tricatejch let. Pak se konecne zacne odehravat soud, kterej je ale bohuzel sfouklej asi za pul hodiny a jde tu jen o par vyslechu. Sice se to snazi poukazat na nejakou rasovou nesnasenlivost, jenze to se moc nedari, kdyz je k dispozici jen par vidlaku s hlaskama typu milovnik negru. No a zaverecna pulhodinka uz jen tak dobehne do konce. Proste mi prislo, jak kdyz tvurci chteli nakousnout vic temat, ale k dokonalosti nedotahli zadny, konec uz je vylozene nehodici se a cely to proste nema nejaky napeti. Navic Peck, jakkoliv hraje slusne, ze by hral o tak moc lip nez v jinejch filmech a zaslouzil si oskara zrovna za tohle, to bych teda nerek, navic jeho postava je az otravne dobracka. Nicmene musim zminit Duvalla v jedny z jeho prvnich roli. Celkove sice dobre natoceny, ale to tema proste slo zpracovat daleko lip, nevim jestli je to samotnou knizkou nebo to proste jen reziser neukociroval, ale i kdyz jsem se nenudil, ani me to nijak nezasahlo. (20.11.2009)

Miluji snímky, kde slovo ČEST něco znamená. Jenže v tomto případě byla čest postavena nad zdravý rozum, když samoživitel dvou malých dětí Atticus Finch, bez zvažování možných následků, přijal neodolatelnou možnost obhajovat černocha před přívětivě rasistickými spoluobčany. On totiž pan Finch je postavou natolik kladnou, že výskyt podobného exempláře kdekoli na zemi se mi jeví jako velmi nepravděpodobný. Přesto jsem si užíval jeho výchovné rady dětem, střelbu na toulavého psa i chlapsky přijatý flusanec v tváři, ale jakmile došlo na nekonečně zanícenou chválu amerického soudního systému, tak jsem dostal chuť zajistit mu místo v nějaké dobře střežené psychiatrické léčebně. (22.12.2011)