Jej telo

Nulová psychologie postav i režijní invence. Pouze autorsky neangažované sledování kuriózního životního příběhu. Jako kdybych si četl povrchní bulvární článek nebo koukal na průměrný televizní produkt. Ale vidět detail vaginální penetrace na velkém kino plátně, i když jenom na dvě vteřiny, zážitkově potěšilo a překvapilo odvahou tvůrců. (17.03.2024)

Ten námět na papíře vypadá fakticky zajímavě. Dokonce jsem si o pravé Andree Absolonové vyhledával různé články, protože její životní cesta, to se vymyká běžným standardům. S technickou stránkou asi problém nemám. To si režisérka Císařovská docela uhlídala. Ale co ta plochost a absence či náznak jakékoli emoce? Jedna scéna střídá druhou, ale motivace hlavní postavy jsou nám divákům jaksi skryté. To jsem nepochopil. Doufal jsem v menší psychologickou sondu do jejího života a rozhodnutích, které za svůj život učinila. No nevadí....Jinak jsem teda nevěřil svým očím, že se toho tvůrci nebáli, co se týče natáčení scén pro spektrum 18+ (jednu vyloženě pornografickou scénu si asi mohli odpustit). Škoda. Natalia Germani se totiž zhostila hlavní role docela obstojně. Za mě dávám průměrnějších 5/10 (25.03.2024)

Obstojně natočená biografie, která je rozhodně artovější než většina mainstreamové tvorby a namísto přehledu životopisných dat Andrey Absolonové se snaží předat… co vlastně? Výsledný tvar je navzdory atraktivitě tématu tak odtažitý, že diváka neodměňuje emočně ani myšlenkově a zůstává jen prázdnou skořápkou. Více zde. (21.11.2023)

Nejdřív se proslavila na skokanské věži, pak si osedlávala jiné věže... Touha po úspěchu, tlak na výkon. Pro mnohé prostě jen tělo, které musí být v každé situaci ve formě. Náročné tréninky a přísná životospráva v době, kdy vše podřizovala skokům do vody a blížící se olympiádě v Atlantě 1996. Následně správný výraz i pozice v době, kdy směřovala za pornofilmovými cenami. Jeden skok z věže totiž Andree Absolonové prakticky ukončil kariéru. Ztratila naději na úspěšnou sportovní budoucnost, tělo jí ovšem zůstalo, tak proč ho nevyužít? Navíc v pikantním odvětví se úspěch dostaví podstatně rychleji bez tvrdé dřiny. A tady je první kámen úrazu. Moc totiž nerozklíčujeme, co pro dívku znamenal (ne)úspěch a konec sportovní kariéry. Prostě s límcem na krku smutně leží v posteli, zakouká se do mladého fotografa (ale o jejich vztahu se nedozvíme vůbec nic), který se zároveň staví za kameru v pornografickém byznysu. Šup, proč to nezkusit? Jenže stejně jako při absenci pocitů ze sportovní dráhy, ani tady nám tvůrkyně neumožní nahlédnout do nitra hlavní hrdinky. Prostě jen další mechanické pohyby jako v případě jednotlivých fází skoku? Navíc je tenhle průmysl vykreslený jako skvělá a hladce bezproblémová branže. Dalším palcem dolů je pak role rodiny, kupříkladu taková matka přistupuje k její nové práci pragmaticky, prostě jako k práci. Mnohem náročnější zkouškou prochází sourozenecké pouto, kdy z mladší ségry Denisy Barešové cítíme zklamání, které ovšem na konci (po zjištění závažné diagnózy) prostě zmizí. Holt další slabý a nepropracovaný motiv. Nejednu rodinnou scénu navíc doprovázejí dost nepřesvědčivé a křečovité dialogy. No a dostáváme se ke třetí fázi, se kterou se musí vyrovnat její tělo. K té nemocniční. Tady se jen potvrdí absence silnějších emocí. Prostě je nám to celé tak nějak jedno. Což je škoda minimálně v souvislosti s Natálií Germáni, která podává solidní a fyzicky obětavý výkon. PS: Když po fatálním zranění začíná pracovat v krámě, v regálech je vidět zboží, které tam v dané době nemá co dělat. Když pak jedna z kamarádek z branže obdivuje v roce 2000 při první štaci Andrey jednoho pornoherce, zmiňuje, že má točit akční biják s The Rockem. Ten se ovšem ve filmu proslavil až po roce 2001. (17.03.2024)

Hodnoenie JEJ TELA nie je kritické, ale pocitové, tak ako to už s telami býva – nielen pre to, že mi tá osoba niekoho pripomínala a nemyslím tým istú, vo svojej dobe slávnu, pornoherečku. Ale poďme k nej – Natálie nám ukázali skutočne len jej telo - a telá okolo nej. Ale vari niečo iné sľubovali ? Nedomýšľali sa, čo sú to za pohnútky, ktoré ju vedú k tomu či onomu… Ono totiž telesní ľudia uvažujú telesne, nemusia mať všetko racionálne zdôvodnené, verbálne sformulované. Ja som dostal silný príbeh a parádnu filmárčinu, za ktorú by sa nehanbil ani mladý Aronofsky (alebo jeho telo), nebudem teda fňukať, že som nedostal aj analýzu dievčenskej mysle a/alebo psychologický profil páchateľa v sociálnom kontexte mladej českej ženy 90. rokov. Nevravím, že som to nečakal alebo že by som to neuvítal, nevravím, že si neviem predstaviť úplne inú, bohato prepracovanú a mnohovrstevnatú dramaturgiu, ale čo už. Možno práve pre ich absenciu na mňa ten film tak zapôsobil - že ma do deja len dokumentárnym spôsobom preniesol, bez komentára, že mi nechal priestor na dohady, že ešte viac roznietil moju zvedavosť. Videli sme teda len JeJ TeLo – ale videli sme ho v parádnej forme. Duša ostala tajomstvom. A my si o nej môžeme len domýšľať, môžeme o nej ďalej snívať. (01.12.2023)