Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

O tomhle díle člověk nejvíc pochopí až z rozborů a postřehů ostatních lidí. Moc rád bych o tomhle debatoval s dalšími lidmi z filmového oboru. Hamlet je snad jediná z Shakespearových her, co se mi líbila, takže mě už jen námět R&G logicky zaujal. Přesto mi trvalo nějaké čtyři roky, či dokonce pět let, než jsem se k tomuto filmu dostal a zhlédnul ho. Taková doba. Jako mrknutí oka. A co se mezitím vše událo. Slovní přestřelky mezi Rosencrantzem a Guildensternem (nebo Guildensternem a Rosencrantzem?) jsou místy opravdu zábavné(!), až se člověk u těch narážek a humoru někdy zarazí, že se něco v takovémto 'těžce filozofujícím' díle vůbec objeví - nádherně to však odlehčuje tragikomičnost celé situace. Nenucené a upřímné. Považuju za mistrovství v herectví zapamatovat si takhle bleskové a k tomu ještě tak rozsáhlé dialogy. O tvorbě Toma Stopparda toho víc nevím, krom toho, že jde o českoho rodáka, co psal v zahraničí divadelní hry a scénáře k filmům. Jeho jediný režijní počin je ale rozhodně hoden vší pozornosti. Unikát. Ale ještě do něj plně nevidím. Takže možná později, při opětovné projekci. (24.05.2012)

Stoppardův scénář-mimochodem Tom Stoppard je rodilý Čech ze Zlína-je propracovaný do posledního puntíku.Kdo četl jeho hry(protože je to především dramatik a znalec Shakespeara) jistě ví,že na tomhle si dává záležet,všechno musí dokonale pasovat.Dialogy nepostrádají břitký humor a jsou zdařile vypointovány a sqěle interpretovány mými oblíbenci Time Rothem a Gery Oldmanem..Já jsem se bavila a doporučuju. (25.01.2007)

To, že Rosencrantz a Guildenstern byli jen ve špatnou dobu na špatném místě (kam si je zavolal král... takže v tom byli vlastně úplně nevinně), nám řekl už Shakespeare. Ale to, že dokáží být doopravdy vtipní a mají každý svou vlastní osobnost (i když nemají úplně jasno v tom, které jméno se s ní pojí) a že Hamlet je vlastně manipulativní záporák, jsme se dozvěděli až od Stopparda. A to tak skvělou formou, že by Shakespeare mohl být pyšný... (ani ta divadelně působící režie snímku nijak neubírá na působivosti - naopak) (11.11.2010)

Neskutečná inťoušská paráda, která obratně balancuje na hraně existencialismu a pocty Shakespearovu dílu, jeho parafráze, parodie a postmoderní hříčky o vedlejších postavách, které neví, co mají dělat, jak a proč se na dané scéně ocitly. Ze všeho nejvíc jsem si zamiloval Rosencrantzovy fyzikální objevy (Archimédův zákon, Newtonův zákon akce a reakce, turbína, letadlo), které však coby vedlejší charakter Shakespearovy hry nedokázal vysvětlit. Nebo scénu se slovním tenisem. A celý zbytek filmu. (08.10.2014)

Jak by to asi dopadlo, kdyby se dvě vedlejší postavy z Shakespearova Hamleta dočkaly vlastního filmově-divadelního zpracování? Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi je film, který mě okouzlil především proto, že se dá vnímat jako jakási esej o Shakespearově díle, zároveň jako jeho jemná parodie a navíc rozvíjí jednotlivé zápletky a dobarvuje charaktery přesně v tradici hravého dramatikova jazyka. Hlavně je to ale film, který vás takříkajíc intelektuálně obohatí, aniž byste měli pocit, že se jedná o elitářskou patlaninu, kterou pochopí pouze pár vyvolených - jak totiž velí britská tradice, i v tomto filmu je přítomný suchý humor a narážky pochopitelné jenom tehdy, pokud víte, o čem se hovoří. Takže se před zhlédnutím rozhodně vyplatí přečíst si "originálního" Hamleta, a to alespoň třikrát tam a zpátky. (03.08.2011)