The Price We Pay

Nudná nenápaditá vykrádačka Tarantinovho Od súmraku do úsvitu. Sú tu dvaja bratia, z ktorých je jeden sadista (hrozne trápne prehrávajúci Hirsch), plus ešte jeden kumpán, ktorí vykradnú obchod a zoberú si so sebou rukojemníčku. A potom sa ubytujú v dome, v ktorom namiesto upírov (čo by bolo príliš drahé) bude na nich číhať banda zdegenerovaných vidlákov. Najviac prekvapivé je, že to režíroval japonský úchyl, ale inak celkom nadaný režisér Kitamura. Pretože to vyzerá strašne lacne a až amatérsky. Na konci sa dočkáme pár gore scén, ale väčšina mi pripadala k smiechu, vrátane masky hlavnej vidláckej ozruty. Celkovo slabota jak na Kitamurove pomery, tak aj na pomery žánru. 4/10. P.S: Legenda hovorí, že potom, čo výsledok videl jeden z predstaviteľov tých vidlákov, tak usúdil, že jeho kariéra je v hajzli a radšej sa predávkoval. (21.01.2023)

Trojice renegátů a jedno rukojmí se po ne úplné vydařené loupeži uchýlí do odlehlého statku. A to se ukáže jako chyba. Nic převratného,, ale nese si to v sobě ducha oldschoolových béčkových krváků a to mě bavilo. První polovinu se sice nic moc nedělo a film se vlastně věnuje především postavám a jejich vztahům, což je vzhledem k  charakteru filmu trošku fauy pas, ale není to zase nic, co by se nedalo překousat. Druhá půlka je akčnější a krvavější vč. několika chuťovek a fajn masky a vlatně je tu plněno to, co jsem očekával. Sice je tu hromada logických přešlapů a kameraman by taky občas zasloužil proplesknout, ale to k tomu asi tak nějak patří. Herecky je to odpovídající a když už nic, tak na tu kubánskou holčinu se hezky dívá. Za mě OK. 65% (25.01.2023)

Pre mňa najlepší hixploitation od druhého Wolf Creeku a excelentné oživenie tohoto viac-menej mŕtveho hororového subžánru. Ryuhei Kitamura vie presne čo hororoví fanúšikovia od filmu chcú a to im aj prináša. Nadupaná banda zbojníkov, ktorí hláškujú pri každej interakcii (tu lutujem divákov nehovoriacich anglicky, pretože v preklade sa toho dosť stratí), nádherná rukojemníčka v nesprávnom čase na nesprávnom mieste, rodina zmagorených vidlákov s fanatickou ideológiou a v neposlednom rade telesné končatiny a tekutiny lietajúce na každú stranu. V závere prišli trochu zbytočné hrátky s kamerou a osvetlením, ale to režisérovi odpustím. Milujem tieto horory, v ktorých vlastne nikto nie je tým dobrým a nehrá sa tu na nejaké moralizovanie. Po viac ako roku zaslúžených päť pre celovečerný horor od ktorého som ani na sekundu nedokázal odtrhnúť zrak a už sa nemôžem dočkať, kedy si to pozriem zase. (19.01.2023)

Nemocnice na kraji Nového Mexika.. Jedna z věcí, co mě nalákala, jsou dvě známá jména v hlavních rolích. Snaha přiblížit se k páru Clooney, Tarantino před dobrodružstvím v Titty Twisteru tam je, ale zatímco Dorffovi jde toho tvrďáka věřit, obrýlený Hirsch působí jako knihovník, kterého vykolejila porucha kávovaru. Problém je, že do odhalení účelu odlehlého ranče to nemá čím zaujmout a po nástupu majitelů to není o moc lepší. Primář Sova trpí klasickým neduhem záporáků a epicky vysvětluje své pohnutky, pivotmanka Čeňková divně kvílí a odvádí špinavou práci a tak srdce jinak než pomocí rozvěrače hrudníku bude muset ukázat mladej doktor Blažej. Masky vypadají dosti lacině (nevím, kde nechali tvůrci oči) a jen kvůli prasárničkám jako napínání plotového drátu na živý sloupek si do textilu cvrnkat nebudu. To už mě v těchto dnech víc rozruší kandidát Makake McKňů, když svým kolovrátkem značky Prchal & Tünde blábolí o míre, pětikolke a především hovně.. (24.01.2023)

Hlavní hvězdy a producenti filmu Emile Hirsch a Stephen Dorff dali příležitost režisérovi japonského původu Rjúhei Kitamurovi, aby po letech půstu prokázal svůj režijní talent v hororovém thrilleru v hixploitation balení, který je celkem šit na míru jeho stylu. Dejme tomu, že se čekalo o maličko víc, o vyložené zklamání se ale rozhodně nejedná. V první řadě je férové si přiznat, že velkou originalitu film zrovna nepobral. Trojlístek lupičů na útěku po loupeži v zastavárně přibere do svých řad rukojmí a ukryje se na odlehlé farmě, která patří maniakům, co obchodují s lidskými orgány. Netrvá to moc dlouho a dirigující šílenec Vernon Wells začne úřadovat. Pochytaní lupiči záhy končí upoutaní na pitevních stolech a čekají, jaká část z těla jim bude odňata. Neobejde se to bez gore scén a s touto fází může být každý příznivce stokrát viděného poměrně spokojen. Christopher Jolley nepatří k zrovna známým scenáristům a hlavní potíž je v tom, že není srovnání s nějakými jeho předchozími pracemi. Většinu filmů, na kterých dělal, je distribučně nedostupná. Scénář se dokonce pokusil postavy nějakým způsobem charakterově vyprofilovat. Obrýlený Hirsch má psychopatické sklony. Dorff není až tak zlý. Vernon Wells je čistokrevný maniak. A jeho vnuk, zesnulý Tyler Sanders, je hodný kluk, kterému se páchaná zvěrstva na lidech příčí. A nastrčené rukojmí v podobě málo známé Gigi Zumbado funguje jako jakýsi sympatický spojovatel děje. Celkově film neskýtá velká dějová překvapení a ani šokující zvraty. Vše podstatné je dáno předem a divák okamžitě bude vědět, jak jsou karty rozdány. Střídmá stopáž dala filmu spád, režisér měl koncept dobře utříděný a drastické scény mají svůj kvalitní říz. Výsledek příznivce žánru potěší. 8/10 (25.01.2023)