The Price We Pay

podle obsazení sem čekal další zbytečný béčkový akčňák a místo toho sem dostal zbytečný avšak celkem koukatelný béčkový horůrek, ve kterém kriminálníci vezmou rukojmí a poté co se jim rozbije auto se všichni dostanou do spárů šíleného doktora jeho pravé ruky Michealy Myersové. Nic převratného The Price We Pay nepřináší a toho gore by klidně mohlo být víc, ale v té bídě které jinak v tomhle žánru vzniká to vlastně docela ušlo. Stále mě každopádně zaráží, že Emile Hrisch v poslední době vymetá druhořadé filmy, protože si stále myslím, že má na víc...40% (20.01.2023)

Hlavní hvězdy a producenti filmu Emile Hirsch a Stephen Dorff dali příležitost režisérovi japonského původu Rjúhei Kitamurovi, aby po letech půstu prokázal svůj režijní talent v hororovém thrilleru v hixploitation balení, který je celkem šit na míru jeho stylu. Dejme tomu, že se čekalo o maličko víc, o vyložené zklamání se ale rozhodně nejedná. V první řadě je férové si přiznat, že velkou originalitu film zrovna nepobral. Trojlístek lupičů na útěku po loupeži v zastavárně přibere do svých řad rukojmí a ukryje se na odlehlé farmě, která patří maniakům, co obchodují s lidskými orgány. Netrvá to moc dlouho a dirigující šílenec Vernon Wells začne úřadovat. Pochytaní lupiči záhy končí upoutaní na pitevních stolech a čekají, jaká část z těla jim bude odňata. Neobejde se to bez gore scén a s touto fází může být každý příznivce stokrát viděného poměrně spokojen. Christopher Jolley nepatří k zrovna známým scenáristům a hlavní potíž je v tom, že není srovnání s nějakými jeho předchozími pracemi. Většinu filmů, na kterých dělal, je distribučně nedostupná. Scénář se dokonce pokusil postavy nějakým způsobem charakterově vyprofilovat. Obrýlený Hirsch má psychopatické sklony. Dorff není až tak zlý. Vernon Wells je čistokrevný maniak. A jeho vnuk, zesnulý Tyler Sanders, je hodný kluk, kterému se páchaná zvěrstva na lidech příčí. A nastrčené rukojmí v podobě málo známé Gigi Zumbado funguje jako jakýsi sympatický spojovatel děje. Celkově film neskýtá velká dějová překvapení a ani šokující zvraty. Vše podstatné je dáno předem a divák okamžitě bude vědět, jak jsou karty rozdány. Střídmá stopáž dala filmu spád, režisér měl koncept dobře utříděný a drastické scény mají svůj kvalitní říz. Výsledek příznivce žánru potěší. 8/10 (25.01.2023)

Kitamura by potřeboval trošku pomoct. Jde vidět, že řemeslo umí, a ví co chce. Ale občas mu to dost hapruje. Hodil by se mu nějakej šikovnej dramaturg. Mně ale takovýhle béčka celkem vyhovujou. Nečekám nic objevnýho, chcu se jenom bavit. Délka pod devadesát minut, žádný velký štráchy a jde se na věc. Přímočará premisa a žádný velký vosírání. Wokesterům se zavděčí jednou větou a víc se tomu nevěnuje. V hlavní roli krásná Kubánka, která ze sebe nedělá oběť rasismu. Ubral bych teda fest na tom hrdinčiným ochranitelským komplexu, ale je celkem pochopitelnej. No a pak je tady to hlavní, kvůli čemu jsem se na tenhle film podíval. A to je gore. A tady je Kitamura ve svým živlu, nadsazený over the top násilí, který svou předimenzovaností svádí k hurónskýmu smíchu. Radost pohledět. Škoda jen, že většinu vizuálních atrakcí už jsem viděl v traileru. (14.02.2023)

Rjúhei Kitamura otevírá rok svým exploiťákem, který subžánru ostudu nedělá, ale nepřináší nic nového, neposouvá hranice a taky se neodváže tolik, jak Kitamurovy předchozí snímky ( Midnight Meat Train a No one Lives už nejspíš nikdy nepřekoná). The Price We Pay je přímočarou žánrovkou, která si bere všechny ty známé hororové klišé, které mě paradoxně i potěšily, protože tyhle žánrovky vznikaly 10-15 let zpět, takže je fajn si je připomenout. Máme tu bandu zlodějů, kteří přepadnou zastavárnu a vezmou si sebou atraktivní rukojmí ( krásná ženská v těchhle filmech je základ a ten je dodržen- byť kozy neukáže), Auto se jim klasicky porouchá a nejblíže je odlehlá farma, kde se rozhodnou usídlit. Tam je však zvrácený Grandpa a jedna obludná hromotluková ženská- správně slizký záporák, jak se patří. Úvod sice trvá nějakých 40 minut než se něco začne dít, ale nenudí to. Jakmile dojde k vzájemnému střetu, tak příjde na řadu Kitamurové oblíbené mučeníčko ( trochu jsem doufal, že vyříznutí očí bude na kameře, tentokrát však mimo   ). Gore scén jsem čekal upřímně více, vizuál je jen průměrný a herci jsou béčkoví, takže tam se nedají čekat zázraky. Nejlepší scénou je finální fatalita s ostnatým drátem, která byla za plnéj počet, ale takových scén by to chtělo aspoň 5, abych mohl jít na vyšší hodnocení. Jsem rád, že po delší době vzniknul alespoň koukatelný přírustek do Explo subžánru, avšak kvalit svým předchůdcům nedosahuje ani zdaleka ( Frontiere´s je ještě o 2 levely výše po stránce špíny a gore pro představu). 6/10. (19.01.2023)

Musím tedy říct, že jsem hodně zklamaný, předchozí tvorba pana Rjúhei Kitamuri, patří mezi ty lepší a kvalitnější béčka. Obzvlášť jeho No One Lives a Downrange, sou pecky který měli na mně fakt dopad. Tady se pan Kitamura, pokusil o další variaci No One Lives, akorát s tím rozdílem, že tady to prostě nevyšlo. Film se neumí rozjet, než se parta dostane na farmu tak je to dost nuda a tak sem si říkal, že až budou na farmě, tak začne nějaká ta sekaná. Pletl sem se, ono to i na farmě je nuda, představí se nám rodina a jejich byznys a na nějaké to maso, se musí čekat až do finále, pak tedy začne nějaká ta zábava a jo, je to docela fajn, ale ta nuda předtím je tedy ubíjející. No a pak je tady ten scénář a digalogy, já chápu že podobné filmy, mají menší rozpočet, ale co brání scénáristům napsat lepší příběh a diagoly ? Jakože čím víc peněz film/seriál má, tak i tím kvalitnější je scénář ? Co musím však pochválit, je kamera, střih a celá vizuální stránka, na první pohled to neni znát, ale od farmy v tomhle směru film začne excelovat. Tak snad příště to zase vyjde. (23.02.2023)