Skinamarink
Obsahy(1)
Dve deti sa zobudia uprostred noci a zistia, že je ich otec nezvestný a všetky okná a dvere v ich dome zmizli. Aby sa vyrovnali s touto zvláštnou situáciou, prinesú si do obývačky vankúše a prikrývky a spravia si pyžamovú párty. Púšťajú si staré videokazety s rozprávkami, aby vyplnili ticho domu a odvrátili tak pozornosť od desivej a nevysvetliteľnej situácie. Celý čas v nádeji, že ich nakoniec príde zachrániť niekto dospelý. Po chvíli je však jasné, že ich niečo sleduje. (figliar)
(viac)Videá (1)
Recenzie (23)
Wtf was that?! A prečo je okolo toho taký humbug na TikToku? Nepochopím. Ale pokiaľ sa niekto chce pozerať na "film" (tie úvodzovky schválne, keďže toto sa mi ani nežiada nazvať filmom v pravom slova zmysle), kde 100 minút čumí do absolútnej tmy, na zrnitú obrazovku a statické obrazy, kde sa nič nedeje, iba občas pohne plachta, tak smelo do toho. No aj prvý Paranormal Activity bol oproti Skinamarink hotovým filmovým veľdielom, pretože sa jednalo o skutočný film s nejakým dejom, postavami a vývojom. Skinamarink nemá nič z toho, je to len sled neustále tých istých šumivých záberov do tmy. Ako 10-minútový kraťas by to možno bolo zaujímavé, no ako 100-minútový film priam neospravedlniteľné. CELKOVO: 0/10 ()
Nikdy by mi nenapadlo, že tento minimalistický zástupca slow cinema môže zaujať TikTok generáciu. Možno to s gen Z attention spanom v niečom nebude až tak márne. Tento nekonvenčný ambient oplýva pôsobivou nostalgickou atmosférou, zaujímavo narába s médiom - a to je asi tak všetko. Takmer nič sa v ňom neudeje a vydesiť taktiež veľmi nedokáže. Skrátiť to na 20 minút a mohol to byť aspoň priemer. Mrzí ma to, lebo mi prišlo, že som ideálna cieľovka, navyše som mal ako dieťa panickú hrôzu z tmy. Mystifikujúci BWP je o svetelný rok ďalej, tu sa divákovi neraz dostáva na jazyk myšlienka, že nás tvorca trollí, prípadne že ide o premyslený marketingový ťah za pár halierov. Niet sa v tom čoho chytiť. ()
Když si to pustíte v noci na sluchátkách s vypnutými světli, tak se opravdu poděláte strachy. Skinamarink je film, který zapadl do současného zeitgeistu internetových horrorů. Je zde jasná inspirace liminálními prostory, creepypastami, backrooms, Lo-Fi a analog horrorem jako Mandela Catalogue. Nakonec i samotná neurčitost a teoretizování, co se vlastně děje, jsou ke prospěchu filmu. Kevin a Keylee jsou dva sourozenci z rozvedené rodiny, kteří se probudí uprostřed noci, jen aby zjistili, že chybí všechna okna a dveře. A žádní dospělí v dosahu. Film působí, že vnitřní izolovaný svět má svoje pravidla, i když jsou pro diváka naprosto neznámá. Je to jen simple metafora na rozvod a násilné rodiče, kteří ovládají váš život? Kdo ví. Rozhodně film působí jako one hit wonder jehož úspěch ani samotní tvůrci nedokážou napodopit. Pokud chcete více podobného mohu doporučit Haze od Tsukamota nebo Chilejský The Wolf House. Jsme v době, kdy internetové strašidelné storky dokáží ovlivnit filmový průmysl. "What a time to be alive". ()
Takový ty komentáře, když chce recenzent fakt setřít nějakej film, tak o něm napíše, že by byla větší zábava 100 minut koukat do zdi ... TAK TOHLE JE PŘESNĚ ONO. Echt hororovej experiment, který ale měl mít max půl hodiny. Originální a chytlavej námět, originální zpracování. Ale nemůžu uvěřit, že jsem to dokázal předčasně nevypnout. Funkčních pasáží se pár najde, ale většina z nich ve výsledku stejně funguje jen díky lacinýmu jump scaru. Pokud na neférový lekačky nadáváme v mainstreamu, nevidím důvod, proč tomu tleskat zde. Skinamarink si podle mne skutečně užijete jenom v případě, že sami sebe před projekcí dostatečně silně přesvědčíte, že si ho užijete, abyste pak mohli na TikToku svým followers tvrdit, že jste viděli nejstrašidelnější film ever a být zajímavej tím, že jste docenili divnej film. Ale co já vím, nejsem zástupce fucking generation Z, abych měl úzkosti a neklidy z každý píčoviny, takže možná jsou ty výkřiky, které jsem se teď nevěřícně o tomto filmu na sítích dočetl, myšleny upřímně. Každopádně jedna hvězdička za tvůrčí myšlení out of the box, a druhá za to, že se tvůrcům z něčeho takového patrně podaří vytřískat profit (zrovna dneska vyšla zpráva, že Skinamarink půjde nejen na VOD, ale i do kin!), což je svým způsobem geniální. ()
HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.2 - KANADA - Kyle Edward Ball mohl být průkopníkem v převedení internetových hororových trendů na plátno, jenže na tom naopak ztroskotal, i když se snažil sebevíc. Je mi fuk, že se to stalo trendem na TikToku a nejeden zahraniční influencer z toho prý dělal nejděsivější horor ever, TikTok nemám a ani mít nebudu a na tohle jsem narazil taky úplnou náhodou, byť přes YouTube. Mě především nalákalo, že se má jednat o experimentální horor kombinující backrooms, arg, liminální prostory, uncanny valley a hlavně analog horory, které jsem si před časem vyloženě oblíbil. To mě nalákalo především a nehledě na hodnocení jsem se na to rozhodl podívat. A věřte mi, že jsem pro tohle cílovka. Jenže výsledek mě docela zklamal. Kdyby to Ball pořádně prostříhal, nechal jen "best of" scény a celé to mělo 20-25 minut, mohlo to aspoň mít něco do sebe. Jenže takhle to trvá hodinu čtyřicet a ta je vyplněná neustálými záběry na tmavé rohy místností, otevřené dveře v pokoji vedoucí do tmy, různé úhly dlouhé chodby a pohádky přehrávané z kazety a do toho občas zazní nějaký zvuk a nebo do toho jedna z postav šeptá či strašně zařve. Jasně, tohle k tomu všemu patří, jenže tady těm záběrům chybí druhý plán či něco navíc a dost brzo se okoukají. A o to horší je, že ani tak nejsou tak znepokojivé a atmosférické jak by chtěly být, takže to většinu času byla nuda i pro mě. Největší problém ale vidím v tom, že Skinamarink horor nevytváří skrze temnou atmosféru a strach z něčeho naprosto neznámého a tajemného, ale především skrze lekačky a klišé found footage hororů. Lekačky jsou sice solidní a dvakrát jsem se fakt lekl, ale to děsivé stojí především na nich a scénách, kde se s baterkou leze do sklepa nebo kouká pod postel. Přitom analog horory nepotřebují vyloženě lekat, ani se v nich nemusí řvát, stačí jen vědět, co, kdy a jak ukázat. Zatímco tady je scéna s dětským telefonem, který se pak podívá do kamery, doprovázená strašným řevem, v Gemini Home Entertainment (taky analog horor) je podobná scéna s monstrem sedícím v křesle, které dlouhou dobu vypadá jako divná hnusná loutka, ale pak se také podívá do kamery, nezazní do toho ani žádný zvuk a je to mnohem znepokojivější. Když už se v analog hororu objeví lekačka, je vždycky navíc, jako dochucení toho všeho, zatímco tady je to přesně naopak. Skinamarink se tak od analog hororů, arg apod. vzdálil spíš kamsi k pokusům o originální found footage. Má to funkční scény, některé jsou samy o sobě skvělé a popravdě mi ani nevadí, že se ani nedá říct, o co tam vlastně šlo - experimentální horory jsou často pocitové, takže je opravdu jedno, jestli to celé byla noční můra mladšího syna, který vnitřně prožívá (a zároveň nechápe) rozvod svých rodičů, nebo jen další horor, ve kterém monstrum někoho terorizuje a nic se nevysvětlí. Jenže to není silné, ani pořádně děsivé, celková atmosféra je slabá a selhává to v mnoha aspektech, kde to mělo být silné. Jak jsem psal, prostříhat to na 20 minut a bylo by to super. Tohle je ale zbytečně dlouhé a i když bych to rád nadhodnotil, nemůžu už z toho důvodu, že jiné, starší podobné projekty, které vznikaly naprosto na koleně a často si je dělal jen jeden člověk sám, fungují mnohem líp, než tahle "áčková" verze. Každopádně jestli tohle děsí moji generaci na TikToku, tak bych jim doporučil, aby si našli nějaká arg a projekty, ze kterých styl Skinamarinku chce vycházet, protože to jsou nesrovnatelné rozdíly. Jo, a stará pohádka z vhs sice je děsivější než pohádka z devadesátek, kterou by v té době děcka sledovala pravděpodobněji, ale důvěryhodnost všeho to krapet podkopává. Lepší 2* () (menej) (viac)
Galéria (12)
Fotka © IFC Midnight
Reklama