Tři chlapi v chalupě

Režisér a scénárista by bezesporu zasloužili medaili za statečnost, protože vystavět celý příběh kolem kupy kompostu by se neodvážila ani největší esa holyvůdu. Bohužel se potvrdilo ono staré dobré pořekadlo, že z hnoje bič neupleteš. Děda Potůček občas zazářil, zvláště se povedlo jeho "zemedelci" po vzoru našeho třetího dělnického prezidenta a "vždyť už je to hotový... jenom to potřebuje ještě trochu dodělat!". Také vrcholná scéna v hlavní roli s kohoutkem a "naším předsedou, na kterýho je spoleh" neměla chybu. A v souvislosti s tímto filmem mi pořád vrtá hlavou, o dnešku se říká, že se vše zrychluje, člověk předčasně dospívá a tak... a přitom Lipský měl svého syna Skopečka ve dvou!! letech a ten syn zase v sedmi letech svého syna, Trojana. Mně napadá jediné vysvětlení, že ve dvacátých letech Země kroužila kolem Slunce daleko pomalejc, takže tehdejší rok trval dnešních několik let. (08.02.2014)

Teprve druhá Dietlova seriálová práce, která od počátku nemusela být špatně vymyšlena. Tři generace v jedné chalupě jistě mohly zažívat různorodé komické příhody plynoucí nejen z rozdílných povah, ale také věku. V osmnácti dílech by se jistě našlo víc než pouze tento film, který je z velké části postaven na obhajobě socialistické poctivé práce v zemědělství a ZD. Je to škoda. Hlavní zápletka je totiž právě tato a dokonce i milostné peripetie nejmladšího člena Potůčků jsou svázány s místní politikou. Na druhé straně byl nejhumornější děda, který ve snaze pomoci zamotal co mohl. Ostatně komedie je dobře obsazená a těžko vyčítat autorům, že v 63. roce byli poplatní době. Tím ale neříkám, že bych se na film podíval znovu. (05.05.2022)

Jeden z prvních televizních seriálů převedený pro svůj úspěch do filmu. Ve své době populární (Dietl vždy věděl jak na to), dnes už je to záležitost spíš historizující pro zpětné ohlédnutí, které ti, kteří minulý režim  nezažili, možná už ani úplně nepochopí. I když leccos je na druhou stranu aktuální i pro dnešní dobu, třeba pokrytecká podlézavost vůči vrchnosti či její odtrženost od reality.  Do Pražského jara bylo sice ještě dost daleko, ale ledy už v šedesátých letech začínaly evidentně tát - pro mě na svou dobu až překvapivě kritický výsměch lžimorálce tehdejšího "předvoje" dělnické třídy a rolnictva... (30.04.2022)

Jó ty komposty! To je to, co světem hýbe... ;oD - - - Dobou značně ovlivněná prostoduchá lidově-kolchoznická televizní komedie s nádechem komunální satiry, marná však a zbytečná, která naštěstí skončila na kompostu filmových dějin... :-) . . . Oproti seriálu však se sevřenějším dějem, zasluhující si proto přece jen vyšší hodnocení... Dobré k vidění tak jednou za deset let, snad jen k připomenutí, že >takoví jsme byli...< :o) . . . Jeden a půl hvězdičky, pro toho L.L., zahravšího pomalu dvakrát tak starou postavu dědka Potůčka a pro tu krásnou mladou štíhlounkou M.M. zaokrouhleno se zavřenýma očima nahoru... Tož "ERGO KLADÍVKO"... :o))) (16.09.2006)

V roce 14963 začaly tát ledy a Jaroslav Dietl v této veselohře využil možnosti satirické kritiky nešvarů, které nás v 60. letech obklopovaly. Velice dobře vystihl atmosféru sousedských vztahů na vesnici, takřka jako by žil mezi vesničany on sám. Na to byl skutečný machr. A tak už mohlo dojít i na nesmyslné soutěžení (kdo by si vymyslel takovou pitomost jako soutěžit, kdo má nejvíc kompostů?), na drobné i větší krádeže, které naši společnost zbytečně ochuzovaly, na patolízalství a pokrytectví, na bezbřehé schůzování atd. Jinak to ovšem byla komedie z těch průměrnějších, samotný seriál, nakterý si dobře pamatuji, přinášel mnohem větší zábavu. Trojice Potůčků si získala mezi lidmi všeobecnou oblibu,atak vznikly nakonec dva filmy, ten druhý, barevný, se mi zdál poněkud slabší než tenhle. (19.07.2019)