Povídka malostranská

Zcela geniální Krejčíkovo zpracování povídky Figurky. Jedna scéna za všechny: "Pan nadporučík Rubacký žádá satisfakci" Menzel to uhrál skvěle. "Za všechno může Bismarck" , žvaní pan domácí Kemr. Opilec Somr v roli malíře. Prostě úžasné dílo, proti kterému mohou jít americké trháky akorát tak do prdele! (01.11.2021)

Mladý koncipient by sa chcel v kľude učiť, lenže...lenže sa ubytuje v dome so svojráznymi susedmi. Pani domácu by zaujímalo viac mladíkovo telo, než jeho um, sused maliar (nie izieb, ale obrazov) chodí nad ránom domov ožratý a rád si pritom spieva. Ďalší, starý mládenec, nemá rád, keď sú ľudia v jeho okolí šťastní. No a nakoniec by sa tu našla aj dáma vhodná pre koncipientovo srdce. To sa potom nečudujte, že vám to nelezie do hlavy. Na televízny produkt veľmi precízne napísané, spracované aj zahraté. Ale jedno týmto ľudkom treba nechať. Žili v dobe, keď sa susedia medzi sebou rozprávali. Neskôr sa začali už iba zdraviť a čochvíľa sa budú tváriť, že sa nevidia. Ak to už tak nie je. (07.08.2018)

Základem úspěchu je v tomto případě kvalitní literární předloha - figurky , které Neruda kdysi kolem sebe potkával a kterými zalidnil svoje povídky jsou zajímavé a přitom uvěřitelné. Je fajn, že v tomto příběhu navíc převažují úsměvné situace a komediální prvky nad těmi tragickými - ne vždy je Neruda ve svém vyprávění tak optimistický. Krejčík jeho text solidně zadaptoval a opřel se přitom o silné herecké obsazení. Snad jen s poněkud naivním herectvím Jiřího Menzela mám trochu problém, režírování mu šlo přece jen líp... Celkový dojem: 75 %. (02.12.2009)

(2x) ,,I ve stěhování může být poezie." Po 34 letech od svého celovečerního režijního debutu Týden v tichém domě se Jiří Krejčík vrátil k převedení poetiky Jana Nerudy na filmové plátno. Opět zde máme jeden pavlačový dům s několika lidskými osudy, jenom se změnili obyvatelé. Zabydlel se zde mimo jiné malíř - alkoholik (Josef Somr), mazaný padouch s fajfkou (Rudolf Hrušínský), přelétavá paní konduktorka (Soňa Valentová) nebo jako správce domu blázen - muzikant (Josef Kemr) se svou smutnou dcerou (Jitka Molavcová). Do této podivné a zajímavé společnosti vstupuje Jiří Menzel coby nedostudovaný advokát hledající podnájem v době před svou závěrečnou zkouškou před kandidaturou. Tentokrát dojde nejen na mnohem víc humoru, ale v druhé polovině i na nečekané drama. Vedle příběhu hlavního hrdiny v tomto ohledu stojí za pozornost osud malíře, z nějž se místo nadšeného tvůrce stal zoufalý komerční umělec utápějící svůj žal v alkoholu, trápějící celé své okolí a především vlastní ženu. Díky barevnému obrazu, baladické hudbě Zdeňka Lišky i klasikům českého herectví jakými jsou Hrušínský, Kemr vyzněla tentokrát "nerudovská" atmosféra na plátně ještě o něco krásněji než v zmíněné Krejčíkově prvotině. Po umělecké stránce se oplatí zmínit i zajímavou kameru Jaromíra Šofra. Netradičním rozsahem svého "nenápadného" herectví od vizuálně komických gagů přes vnitřní ironické monology až po psychologické hroucení (byť pořád v nadsázce) překvapuje v hlavní roli Jiří Menzel. A překvapuje zde i samotný Krejčík hororovou scénou snové halucinace s drsnou výpovědí sousedů a poměrně krvavým koncem. Navzdory idylickému závěru však přichází loučení a život se kroutí dál... (90%) (07.01.2018)

Jiří Krejčík byl brán za přísného režiséra, který své herce pořádně mučil k pořádnému výkonu. A taky je to sakra vidět! To je tak parádně zahrané, přirozené a prostě dokonalé. Všichni jsou úžasní, celou dobu jsem se usmíval, jak svojí postavou vyloženě žijí a dodávají jí přesně tu duši nerudovských postav. Ať už Jiří Menzel jako budoucí advokát Krumlovský, který se nastěhuje do podnájmu paní konduktérky, která ho chce svádět - dokonalá Soňa Valentová, nebo další nájemníci domu, Josef Somr (malíř Augusta), Zuzana Fišárková jako jeho žena, Josef Kemr (pan domácí), jeho dcera Otylka jako Jitka Molavcová. Co ale předvádí Rudolf Hrušínský jako nájemník Provazník, který píše anonymy sousedům a přeje jim jen to špatné a vůbec jeho mluvený projev spojený s nenávistným pochechtáváním - to je prostě nejvíc TOP!!!!!!! Poetickou atmosféru Malé strany krásně zachytil a nasnímal Jaromír Šofr, záběry na večerní výhledy nebo noční svítilny a lampy, osvícení místností a rekvizit, až psychedelické a bizarní tváře nájemníků za akváriem rybiček doktora Krumlovskému, které se mu zjevují ve snu, to vše je originální a nápaditá tvůrčí práce tohoto výrazného kameramana. Jeho obrazy malebné doby 19. století hudebně dokreslil - kdo jiný, než mistr na jakoukoliv dobu nejpovolanější - Zdeněk Liška. Povídka malostranská je dokonalá a bezchybná adaptace Nerudovy povídky Figurky. (05.08.2018)