Metóda Markovič: Hojer

Lněnička a Uhlík- herecký koncert! Výborné v každém ohledu. V člověku se všechno sevře, když pomyslí na dosud neznámou ženu, která se z nějakých pohnutek vydala na procházku k vodě a její blízcí se nikdy nedozvěděli, kam se poděla, co se jí stalo. Čert ví, kolik žen měl ďábel Hojer na svědomí. Seriál sklízí zaslouženou chválu, všem tvůrcům i aktérům úspěch přeji, dali si očividně záležet, dramaturgicky výborně vystavěno, vizuál skvělý, stejně jako režie, obsazení, scénář i kamera. Závěrem: Dana Heribana je veliká škoda, čest jeho památce. Pokud se schyluje k Spartakiádníkovu, budu se těšit. (02.03.2024)

Ačkoli jsem už několik let předplatitelkou platformy Voyo, nestíhám sledovat všechny původní projekty z její produkce a na tyto seriály se dívám se značným zpožděním. Díky vysoce nadprůměrným ohlasům jsem ale udělala výjimku a na tuto kriminální minisérii jsem se podívala už několik týdnů po jejím odvysílání. A s nadšenými recenzemi musím rozhodně souhlasit. Minisérie stojí a padá na představitelích titulních rolí – Petra Lněničku znám jako slušného dabéra, ale jeho výkon v roli Markoviče mi vyrazil dech. Samostatnou kapitolou je pak pětadvacetiletý Petr Uhlík, který za ztvárnění podprůměrně inteligentního, přesto velmi brutálního a sadistického „Ládi“ pravděpodobně příští rok získá minimálně nominace na herecké ceny. Chválit bych mohla ale i herce ve vedlejších rolích (zejména Vojtu Kotka nebo Michala Isteníka), technické zpracování, skvělou retro atmosféru a samozřejmě scénář čerpající ze skutečných případů. Hlavní linku totiž v každé epizodě „ředí“ další Markovičův případ. A nutno podotknout, že mě vedlejší zápletky někdy zasáhly víc než samotné odkrývání Hojerových zločinů. Jeden příklad za všechny? Čtvrtá epizoda a výslech holčičky, jejíž tatínek umlátil tchyni kladivem do hlavy a holčičku s bráškou pobodal, aby se pomstil manželce – jedině o tomto vrahovi skutečný Jiří Markovič prohlásil, že si trest smrti skutečně zasloužil. Kdybyste si měli Voyo zaplatit jenom na měsíc, udělejte to. Tohle vážně stojí za vidění. (12.05.2024)

Kriminalisté chodí po bytě, vnímáme předčítání policejního spisu, hrůzu nevidíme, sledujeme jen vyšetřovatele a jejich reakce na to, co vidí. Vzápětí se rozbíhá hlavní linie seriálu. Říjen 1981. Stejní kriminalisté a jedna máma, která se nevrátila z večerního koncertu domů. Znásilněná, uškrcená. K výše uvedenému se ale ještě vrátíme. A nejen k tomu, verzí sociopatického zla bude víc. V každé epizodě (většinou v prologu) totiž řešíme další varovné případy sexuálního násilí. To klíčové je ale dané: Láďa Hojer a jeho vraždy. Nízké IQ, samotář, bez kamarádů. Popleta, prosťáček, ale také agresivní hovado. Nevinných dívek „mu vonělo“ víc. V centru dění pak rovněž legenda pražské mordparty Jiří Markovič, klidný a bystrý chlapík, který se rád zakousne do chleba se salámem od manželky, rád si zahraje biliár s kamarádem psychiatrem a moc rád by, aby se mladé ucho Adam Mišík naučilo klepat. S nějakou čtvrtou epizodou trochu začne vadit loudavé tempo, stejně jako opakování určitých motivů či výslechů. Seriál by asi zkrácení snesl. Někomu může i vadit, jak se jeden dostává druhému pod kůži a vyšetřovatel začíná s vrahem až soucítit. Pozorujeme jakousi podivně přátelskou náladu mezi oběma muži, kdy jeden z druhého postupně tahá přiznání k sérii zločinů, zatímco ten se raduje jak malé děcko, že mu někdo (konečně) věnuje pozornost. Každopádně civilní dialogy, dávka cynismu i černého humoru, dobová výprava, sugestivní atmosféra, velmi dobří herci (nejvíc mě bavili Petr Uhlík a Václav Neužil) a absolutní reklama na rakovinu plic. (29.05.2024)

Tak za prvé, tohle není žádná přelomová metóda. Markovič jednoduše narazil na vraha, který se potřeboval někomu svěřit a zároveň byl dost hloupý na to, aby mu nedošlo, že policajt má primární zájem někde jinde. No a za druhé, tohle je naprostá bomba, protože herecky, atmosférou, produkcí a střihem je to v úplně jiné dimenzi, než obyčejné české seriály. Dokonce ani proslavené Případy 1. oddělení se na tohle nechytají. Je to počin o to impozantnější, že k tomu nebyl potřeba ani Trojan, ani Vetchý ani Dlouhý ani Sokol ani Pauhofová. Nezbývá než doufat, že další počin bratrské dvojice bude podobně kvalitní. (10.06.2024)

Bravurní česká odpověď na kultovní Fincherův seriál Mindhunter. True crime pošmak. Na tomhle projektu jsou doslova neuvěřitelné hned dvě věci - že něco takhle kvalitního, řemeslně dokonalého, atmosferického, formálně i obsahově vycizelovaného byla schopna vyprodukovat doposud impotentní komerční TV Nova a za druhé sám fakt, že je tenhle seriál točen podle skutečných událostí a že se něco takového u nás skutečně stalo... Pavel Soukup je opravdu nadaný a schopný režisér a Petr Uhlík neuvěřitelný talent! Nejlepší český seriál od projektu HBO Pustina! (22.03.2024)