Ulmos

Funkčnost v nefunkčnosti, harmonie v disharmonii, soulad v nesouladu... Co napsat k seriálu, k němuž člověk přistupuje s předsudky obyčejného businessového dramatu, ale nakonec ho odzbrojí svým naprosto nevídaným stylem a stane se pro něj nejlepším seriálem poslední dekády? Špičkové umělecké dílo s postmoderními prvky, kdy se snoubí shakespearovské rodinné drama s černohumornou a někdy až bizarní satirou na ploše úchvatně nasnímaného chladného korporátního světa. Světa, v němž se nemusí lidé brutálně vraždit, protože životy zvládne zničit jediná věta. Drtivý portét rozpolcené a toxické rodiny, v níž je na prvním místě vždy postavení a zisk. Fenomenální herecký koncert VŠECH aktérů, od těch nejexponovanějších až po obyčejné boční poskoky monstrózního konglomerátu. Zásluhu na tom má i geniální scénář, který podtrhuje uvěřitelnost jejich činů, a i když by v realitě byla pro běžného člověka řada postav nesympatických a nesnesitelných, zde se velmi často přistihne, jak jim fandí, bojí se o ně nebo i kvůli nim dokonce uroní slzu. Ve výčtu chvály chybí snad už jen hudba Nicholase Britella, kterou po mnoha posleších se vší vážností považuji za nejlepší seriálovou hudbu všech dob. Mistrovský kousek. „Informace jsou jako dobré víno. Schováváš si ho, hromadíš, šetříš na zvláštní příležitost, a pak ho s chutí chrstneš někomu do ksichtu.“

„Já jsem to sežral…“ Je to tak. Jedním hltem. Kdo tady tak dobře vařil? To Pavel Soukup, který mě před nedávnem odrovnal s předkrmem v podobě #annaismissing, a nyní naservíroval tučný hlavní chod svého režisérského umu v podobě Metody Markovič. Stačilo jenom pět minut první epizody, abych pochopil, že budu po formální a vypravěčské stránce svědkem něčeho naprosto unikátního. Brilantní krimi záležitost s naprosto démonickým Petrem Uhlíkem a tísnivou atmosférou normalizačního socíku, v němž si snad každý, kdo si pět minut nezapálí cigaretu, chce hodit mašli. To vše naservírované spolu s na žaludek těžkými morálními tématy, včetně problematiky absolutního trestu. Tři roky trvalo Voyo Originals, aby po průměrných pokusech vyprodukovali něco, co bych se nebál označit jako jedním z nejlepších českých seriálů vůbec. Skládám jim za to hlubokou poklonu a jdu poslušně vyhlížet druhou sérii, víc než u jakéhokoliv jiného seriálu. Kéž by všichni, kdo se na tomhle podíleli, mohli nést na rukou budoucnost české kinematografie. Jen houšť a větší kapky.