Fantóm Paríža

Francouzská produkce posledních deseti let má utkvělou obscesi dohnat a předehnat produkci velkých amerických filmových studií a po technické stránce se jí to přinejmenším částečně daří. Fantom Paříže je toho typickým příkladem. Je to originální, s dynamickou kamerou, divokým střihem a zajímavou hudbou. Z filmového hlediska zajímavý snímek, kde vyniknou nápadité trikové sekvence, velké detailní záběry a výborné herecké výkony. Jenže co naplat, scénář je slabý a nelogický. Přestože filmu nelze upřít atmosféru a barevnou kompozici, vzhledem k výše uvedenému scénáři nemohu dát čtyři hvězdičky. Celkový dojem: 65 %. Typický příklad filmu, kde je důležitější, jak je to natočeno, než o čem to je. (30.12.2007)

Až moc přebarvičkované, přestylizované, komiksově laděné a ty neustálé blízké detaily mi lezly co chvíli na nervy. A ne, nepůsobilo to ozvláštňujícím dojmem. Otylý Depardieu se v několika scénách pokouší působit jako rváč a jednou si střihne dokonce kung fu kop! Jak směšné. Nemít to takovou kadenci střihu, bude to vyloženě trapné. Jinak to temné ladění, v podstatě sci-fi příběh (ačkoliv tady na ČSFD ten žánr uveden není - správně by tam mělo být historická krimi se sci-fi prvkem) a pár drobností vzdáleně připomínajících Jeuneta, od kterého si nejspíš Pitof vzal mustr, to docela ušlo, ale jinak je to navoněná předražená bída. Včetně naprosto nelogického příběhu, který se závěrečným odhalením naprosto přestane dávat zpětně smysl, ale nechci spoilerovat. Vidět znovu to rozhodně nemusím. (08.08.2022)

Pitof sa rozhodol natočiť Fantóma na digitálnu kameru, čo mu umožnilo naplno využiť jeho nepochybné vizuálne cítenie. Zobrazenie Paríža roku 1830 v spojení s pekne kolorovanou oblohou to len dokazuje. Najlepším momentom filmu sú ale scény súboja medzi Vidocqom a Alchymistom, ktoré sa Vám svojou pôsobivosťou najviac zapíšu do pamäte. Veľkou a podstatnou slabinou filmu ale je, že nemá hlavného hrdinu, s ktorým by sme sa mohli stotožniť a sympatizovať. G. Depardieu je síce fajn, no vystupuje iba v niekoľkých (zato podstatných) scénach filmu. (21.05.2004)

Jean Christophe Grangé se stává francouzským Thomasem Harrisem (pokud to někdo neví, Harris je autor Mlčení Jehňátek;)). Takhle syrový a "zlý" obraz Paříže roku 1830 jsem ještě neviděl, ale přitom jsou některé scény neskutečně působivé a svým způsobem i krásné. A ta Alchymistova maska...skvělé. A totéž platí o hudební stránce - hudba od Bruna Coulaise skvěle dokresluje atmosféru a zdůrazňovat kvality Apocalypticy (ve Vidocqvi jejich Hope Vol. 2) by bylo nošením dříví do lesa. BTW nevíte někdo kdy asi vzniklo La Savate?:) (30.01.2003)

Jeden velký videoklip. Obrazově je to zajímavé. Nic tady ale nedrží pohromadě. Film ničím nestrhne pozornost, jen občas mile překvapuje obrazovou stránkou a to velmi, některé záběry vypadají jak rozpohybované olejomalby, někdy až moc sebestředně. Pokud by i ostatní složky filmu byly tak dobré, jednalo by se o skvělý film. Jenomže nejsou a to ani zdaleka, rozpadlou příběhovou kostru už nezachrání ani Gérard Depardiue a střih některých sekvencí nejspíše dělal autista. (07.08.2006)