Buzíci

O existenci tohoto filmu jsem se dočetl v Houellebecqově románu Elementární částice, kde se píše, že atmosféru 70. let ve Francii poznamenal skandální úspěch filmů Fantom ráje, Mechanický pomeranč a Buzíci: tyto naprosto odlišné filmy měly všechny úspěch a ten nastolil komerční relevanci "mladé" kultury, založené hlavně na sexu a násilí, která v dalších desetiletích dobývala další a další podíly na trhu... Obecněji řečeno v roce 1974 zaznamenalo hnutí nakloněné uvolnění mravů významné úspěchy. To mě zaujalo, a když jsem navíc zjistil, že v tom hrají 2 mé velké herecké oblíbenkyně - Isabelle Huppert a Jeanne Moreau - zatoužil jsem to vidět. (Btw. zrovna u té dějové linky s Jeanne Moreau jsem ale dost trpěl - jednak jí tam tehdy bylo už 46 let a ty milostné scény s mladým Depardieuem a Dewaerem jsou strašně trapné a nepatřičné, a jednak mi i přišlo hrozné, co se jí v tom filmu stane). A musím říct, že ačkoli mám jinak na Depardieua obecně alergii, tak uznávám, že zde je vážně velmi dobrý, a jeho postava mi byla hodně sympatická, a vůbec celý ten film mi dost sednul, jeho bezstarostná atmosféra, humor, erotika, soundtrack, všudypřítomné citroëny DS, jakož i ten závěr, který je prostě kouzelný. "A co teď? Kam pojedeme? - Vím já. Neotravuj pořád. - Já jsem jen zvědavej, kam jedeme, nic víc. - Říkal ti, že neví. Tak ho neotravuj. - Neboj se, kamaráde, v životě se všechno srovná. Že nám můžou udělat díru do prdele? Vždyť už jednu máme! - Přece nemůžeme jenom jet a jet a nevědět kam, dokud nebude prázdná nádrž! - A proč ne? - Nejsi rád? - Není nám dobře? - Je. - V klidu. Na vzduchu. S ptákem bez pnutí. A postaví se, kdy se nám zachce." (29.04.2020)

Cesta postav, které tak skvěle ztvárnili Gérard Depardieu a Patrick Dewaere za přispění Miou-Miou vás buď dostane, anebo se na ni odmítnete koukat. Jako kdyby zde neexistovala žádná pravidla, je zde spousta nezávazného sexu a s koncem navíc máte pocit, že vlastně nic nekončí. Netradiční, ale skvělý snímek. (02.02.2017)

Namísto motorek povětšinou kradená auta (ale také vlak, bycikl nebo prostá chůze) a místo předávaného jointu společné sdílení zprvu naprosto netečné ("Mně to nevadí.") a na sexuální objekt degradované, posléze však čím dál iniciativnější "kadeřnice". Tenhle způsob bezstarostné jízdy je jak výsměchem maloměšťácké morálce, tak ironickým komentářem ke konceptu tzv.volné lásky. A když ve výkřiku "poníženého" Pierra: "Zasraná Francie! Kamkoliv přijdu, cpou mi ho do zadku!" změníte název státu, jste rázem doma. (18.04.2008)

Odvážné, vulgární, nechutné, divné, almodovarovské, artové, vtipné. Příliš perverzní, aby se mi to opravdu mohlo líbit. Hezká, téměř něžná hudba. Jeden z nejulítlejších francouzských filmů, který si v ničem nezadá s legendou Serge Gainsbourga, kde byl mimochodem Gérard Depardieu taky u toho. (13.07.2013)

Jak nakonec Miou-Miou přece jen k nečekanému orgasmu přišla a Isabelle Huppert byla šťastně odháčkována. ___ Podivně si floutci Jean-Claude a Pierrot vykládali svobodnou existenci, hlavně v první polovině filmu. Tohle komediálně a eroticky podbarvený zachycení morálního úpadku s tehdy vycházejícími hvězdičkami filmu muselo být tenkrát asi opravdu docela skandální. Myslím, že v tý době to bylo odvážný i na Frantíky. (03.10.2020)