Smůla

Slabučká, skoro podpriemerná gangsterka. Giovanni sa nasral, že mu to v La Roccovi nenatočili dobre a tak si vysúkal rukávy... a natočil to rovnako priemerne. Len dodal farbu. čo sa pri Cardinale aj hodilo. Avšak okrem toho ma tu znepokojilo niečo vážne. Film má stredoveké, priam rasistické praktiky, keď normálne ukazuje, že v uliciach pôsobí černošský gang! Dvaja dokonca okradli ctihodné prostitútky! My prebudení samozrejme dobre vieme, že tieto výmysly sú len dôsledkom toxickej xenofóbie, pretože na uliciach sa žiadne takéto gangy nemohli pohybovať - väčšina černochov je predsa nespravodlivá zavretá v base. Našťastie rok 1972 ma ukľudnil v poznaní, že ide o dielo zastaralé, dávno prežité a je len rukolapným dôkazom toho, ako nebezpečná bola spoločnosť v ktorej hrdinami sú, pfuj, bieli maskulinní heterosexuáli, a dámy, ktoré vyzerajú ako dámy a nie botulotoxínom nafúknuté kačeny. (06.05.2024)

Giovanniho věčné osobní téma vězení či nespravedlivého osudu je tentokrát netradičně říznuto gangsterkou, avšak samotný příběh stejně jako leckdy překvapivý lidský osud přeskakuje mezi různými žánry, přináší až do konce nepředvídatelné zvraty, vyústí se selhanými plány a novými nástrahy nejednou zcela mimo očekávání...  Přesto jedna jistota s naplněným očekávání v tomto příběhu nechybí a tou je skálopevné přátelství, které mezi trojicí Borga, Xaviera a krásné Georgie přetrvalo až do konce přes všechny krkolomné vyhlídky i pády. Mě se přes tu žánrovou nevyváženost film velmi dobře sledoval, snad díky silnému tématu a dostatečné psychologii postav mě výjimečně bavil film i v té gangsterské rovině, měl pro mě podmanivou atmosféru, nepřekvapivě skvěle zahrané hlavní postavy Belmondem a Constantinem a opět nádhernou de Roubaixovou hudbu, která se pro mě už dávno stala neodmyslitelnou součástí většiny Giovanniho i Enricových filmů. Smůla má více silných momentů, z nichž by v první řadě jmenoval (v rámci filmu první) setkání Borga se Xavierem v temné samotce, nechybí zde (v dobrovodu hudby) pár stylových scén, třeba s Belmondovou poklidnou přípravou na nepromisní útok a samotný příběh procházející napříč větším časovým úsekem má čím plně zaujmout až do konce. Na druhé straně jsem od José Giovanniho v minulosti již dostal mnohem větší emocionální nálože, tento film mě v žádném případě nezklamal, ale do mého žebříčka toho nejlepšího od Giovaniho by se nejspíš nedostal. [75%] (19.12.2021)

Hrozně se mně líbí ten francouzský důraz na lidskou zásadovost, díky kterému má v sobě ohromné množství francouzských filmů neskutečnou sílu. Přátelství, láska, osobní čest, ono je to tady podáno jen tak, jako by na vedlejší koleji a přitom je to alfa omega celýho filmu. Ač bych Bebelovi klidně dal telefon na všechny holky co jsem kdy poznal a i když mě to doslova trhá srdce mám tady k němu jednu vyčítku, podle mě by filmu prospělo, kdyby se tady vůbec v žádný scéně neusmíval, protože Jean -Paul má tak kouzelnej úsměv, že sám o sobě stačí, aby film otáčel do úplně jiný roviny, která do Smůly nepatří. Ovšem jinak třeba při scéně v márnici je výbornej a konce ty Jean - Paulík taky umí na jedničku. Samozřejmě i všichni ostatní herci hrajou skvěle a pro krásný hnědý oči Claudie Cardinale bych klidně i vepřo knedlo zelo udělal. Navíc parádní role ženský, která má v sobě sílu i charchter umět podržet chlapa když to potřebuje. Film který já osobně nevnímám ani jako gangsterku ale jako silný příběh několika zásadových lidí za hranou zákona, který disponuje parádním hudebním doprovodem. (22.08.2013)

WTF? Belmondo po dvaceti letech vypadá furt stejně, jenom má šedivý vlasy, příběh je o ničem, a nudnej, dialogy strašný, Claudia Cardinale oproti Bebelovi zestárne bohužel i v obličeji (i když i pak jí to moc sluší, ale už to není taková kočička) a konec je jeden z nejhorších, jaké jsem viděl. Mimo to strašná hudba. (12.03.2010)

Jsem příliš vyrovnaný člověk na to, aby se mi tento snímek nějak zvlášť líbil. On je totiž značně nevyrovnaný, takže před válkou je svižně zábavný, ve vězení je silně uspávající a po válce se snaží vrátit do tempa, ale příliš mu to nejde. Také Roberto má k vyrovnanosti daleko - chvílemi je krutý gangster, občas zase šarmantní sympaťák a ve vězení se mění v rezignovaného trestance. Mně by ke štěstí stačil sympatický gangster a na ty další dva filmy bych se nedíval, ale když už to pan Giovanni splácal dohromady, tak to hodnotím jako průměrný eintopf. (07.10.2014)