Smůla

Nějak jsem se nevěnoval řízení naplno, a uteklo mi asi všechno. O co tam šlo? O přátelství, jasně, o vězení, jasně, o pokus dostat se z krimu v jednotce pyrotechniků, o přestřelky. Ale na gangsterku je to moc ukecané, na válečný film se válka jen mihne a jako krimi chybí napětí. Prostě tenhle JPB nesedl. Mihne se tam mladý Depardieu. (30.04.2018)

Nejsem sice fanda gansterek, notabene těch, dobových (mimo současnost filmu), dokonce mě až tak neberou  ani bordely. Ale ani jsem nečekal, že by patřila Smůla k nejlepším kouskům Giovanniho a Belmonda a celkem mě bavila. Prostě poctivá francouzská kriminálka, která vyloženě neuchvátí, ale zabaví. Belmondo mě baví skoro vždycky a Giovanni rok před slavnými emociálními a přímočarými Dvěma muži ve městě  natočil příběhově rozsáhlý nepředvídatelný  film, kde  celému dění zároveň nechybí  pro něj tradiční silný motiv s  nespravedlivým odsouzením,  a to  dělá z tradičního  gansterkého  vyřizování účtů v 1.půlce přeci jen lepší podívanou. Ani ta  druhá vězeňská není špatná. Jen závěr mi přišel takový ufiklý, jako by mu něco chybělo. Dabing Krampol. (04.04.2023)

Když si Belmondův Roberto Borgo před vámi sedne doprostřed místnosti na židli a v mírném předklonu si opře ruce o nohy, neznamená to, že je unavený. Znamená to, že máte smůlu. Máte ho přilepeného na patách i s jeho čárou života ve tvaru kruhu a aby toho nebylo málo, stojí za ním strážný anděl s flašinetem.. Free style gangsterka, kterou se táhne silná nit přátelství a tragikomiky osudu těch, co ze své strany zákona mají blíže k cele věznice i celtě márnice. Do nevázaného konceptu zapadá i hudba, která osciluje mezi genialitou (minimalismus při ostré přestřelce s černošským gangem) a Cirkusem Humberto.. Američané měli Eddieho Bunkera, Francouzi zase José Giovanniho. Oba do toho dali vlastní zkušenost, soustředili se na postavy, které neprošly Yalem a Sorbonnou a nikdy jejich počínání nesoudili.. (06.05.2024)

Je to vlastně gangsterský epos, i když v malém, sleduje část životního příběhu gangstera Borga. Odtud plyne i jeho místy pro diváka špatně stravitelná stavba. Je to možná náš problém- nejsme zvyklí vidět Belmonda v situacích, které nám film předkládá. Jsme zvyklí na Belmonda vítězného, který všechny nesnáze vyřeší, nejlépe ještě přidá nějakou hlášku. Tady je ovšem Belmondo poražený, bezmocný. Sedí třeba dlouhé roky v kriminále a nemůže nic dělat. Šokující. (15.12.2009)

Hodnotit filmy a scénáře José Giovanniho je dost obtížné. Na jednu stranu jsou vlastně obdivuhodným záznamem celoživotního zápasu člověka, který se přes ně vyrovnával s přitažlivostí světa zločinu, s přitažlivostí, která ho přivedla málem až pod gilotinu, na druhou stranu trpí nevyrovnaností jednotlivých složek a mísením realistických prvků s těmi brakovými. Giovanniho záměrem bylo ukázat podsvětí před válkou, jenže zde sklouzl k určité mytologičnosti (westernový úvod a následný kamerový nájezd na hlavního hrdinu; dobré děvky a dobří pasáci proti primitivní brutalitě), a následný poválečný příchod nové gardy (Depardieu) nectící nic z toho starého. Vše je rámováno klasickou tvrďáckou mytologií spočívající v oslavě mužského přátelství, protože jenom to podle Giovanniho naplňuje gangsterův život. Vše ostatní je totiž prodejné a Claudia se svým nakřáplým hlasem je tu jenom do počtu (taky pořád čeká a čeká). (11.03.2010)