Posledná žena

Když jsem to viděl před mnoha lety v němčině, připadalo mi to jako velice otevřený art film. Bohužel, dnes jsem to viděl s českými titulky a mám pocit, že pan Ferreri vsadil na šokování diváka neustále pobíhajícím nahým GD z jehož obtloustlého těla se mi dělalo sem tam šoufl. Ornella je krásná až mrazí, její nahé scény tomuto filmu svědčí. Když odhlédneme od těchto vnějších atributů a chceme hodnotit děj jako takový, je to příběh naprostého sobeckého kokota, který se pyšní inženýrským diplomem ale je to debilní nedorostlé dítě, kterému francouzké úřady svěřily do péče dítě-asi tam maj stejný mrdník jako na našich úřadech. Neustále řeší filosofii svého péra a pořád si s ním hraje na což v závěru také dojede. Ornella(Valerie) je citlivá holka, možná také trochu kurva, nicméně pana inženýra ve směru IQ a zodpovědnému přístupu k životu strčí do kapsy nejméně 3x. Tenhle nesympatický debil, místo toho aby děkoval bohu za štěstí jaké ho potkalo, že sbalil holku, která mu dá zašukat -on evidentně neví co je to sex a postará se mu o malého kluka a koriguje jeho blbé nápady do tzv. dospělna se vybijí na krásce nechutnými scénami a pořád řeší svýho šulína. Závěrem bych řekl byl to průměrný film o vztahu muže a ženy. (06.05.2007)

Všechno co jste kdy nechtěli vědět o cizím penisu a Ornella Muti vám odmítla ukázat. Gérard Depardieu v postavě magora hraje skutečně do úplného roztrhání těla (předmět v této větě má být jinak). Ještě nikdy nebyla erotika ve filmu tak maskulinní, tak nechutná. Hodně se tu pindá, dost pindí, trochu pedofilní. Ty lepší filmy s Ornellou buďto předcházely, anebo ještě měly přijít, a to přesto, že v paneláku francouzského sídliště je hambatá až až. Svým způsobem hodně nechutný, každopádně neuchopitelný a smutný film. Docela mě potěšilo, že kolega anderson si vzpomněl na případ z 90´s a jmenuje tu dvojici Johna a Loreny Bobbittových, už tehdy jsem se při čtení agenturních zpráv cítil podivně (nebylo to ztopoření). (16.11.2013)

Taky slabsi Muz a Zena, kde povodnu kvalitnu verziu Muz a Zena 1966 natocil kvalitny zyd Lelouch, tuna Marco Ferrerimu sa nepodarilo ukecat Trintignanta ani Aimee - a taxa roly museli ujat novi herci - Depardieu a Ornella Mutti. Kazdopadne slabsi muz a zena nez Lelouchov film - Lelouch tam aspon vlozil fajne autonahanacky, vybuchy, Ferreri zase odhaluje nechutnosti a kadejake sajrajty : 51 % (28.05.2019)

"Poslení žena", spojení dvou slov, které dává smysl až poslední scéna. I ten samotný akt rezignace na sex dává smysl. Netypický život ve třech (Gerald, Valerie, Petříček) rovněž dává smysl. Celé to však vede do nesmyslu. Ctít stát se hlavou patriarchální rodiny už nejde. Takové rodiny už nejsou. Ženy byly plně emancipovány už v době vzniku filmu. Geraldův závěrečný akt byl sice mužný, postrádal však smysl... Možná by bylo zajímavé vědět, proč si Marco Ferreri vybral pro své tři hlavní postavy poněkud obtloustlejší herce, snad jen osobní preference. Gérard Depardieu zvládl ovšem svou roli sympaticky nesympatického člověka skvěle... Zdá se mi zajímavá statistika hodnocení oblíbených uživatelů (9) 84,4%. (26.07.2020)

Možná mě někteří odsoudí, jako úplného zvrhlíka, ale mně se ten film opravdu líbí a hodně. Od úvodních scén jsem se skoro dusil smíchy. Ani nevím, u kterého filmu jsem se naposledy tak pobavil. Možná jsem byl až vzácně dobře naladěn. Časem jsem se ale nutně smát přestal. Změna nastala s blížícím se koncem, kdy dětinskou hru a zvířecí pudy nahradilo postupné emoční zhroucení postav. Situace, které byly na začátku k smíchu, se stávají později děsivě mrazivé tak, aby vše vyvrcholilo neuvěřitelným finále. Možná jedním z nejvíce šokujících v historii kinematografie. V tomto filmu prostě funguje všechno, jak má a plní to svou úlohu beze zbytku. To se povede málokdy. Klobouk dolů před celkovou koncepcí. ________ Nyní už trochu podrobněji. Režisér Ferreri si znovu bere pod drobnohled vztah muže a ženy v dobové společnosti. V moderní společnosti plné sexuální nevázanosti a myšlenkového a citového odcizení. Zvolená témata mají mnoho společného s jinými režiséry. Napadá mě třeba Antonioni. Výrazové prostředky, které používá Ferreri, jsou ale zcela odlišné. Ferreri nikdy nebyl nadšeným studentem lidské duše. Místo bolestivého duševního rozkladu tak demonstruje destrukci vztahu fyzicky. Pomocí obrazových prostředků. V tom je opravdový mistr. To, co předved ve svém dramatu POSLEDNÍ ŽENA, pro mě nemá obdoby. Vezměme si třeba práci kamery. Všimněte si, že celá řada scének uvnitř bytu, je točena na jeden dlouhý záběr. Gérard vykonává nějakou činnost, pak přejde z místnosti do místnosti, kde se již něco děje a dochází k další změně. Kamera ho při tom celou dobu sleduje. Střih je omezen na minimum. Tento proces dává scénkám prostorový rozměr. Celá scéna díky tomu působí reálně, organicky a doslova vtahuje do dění. Krom pečlivé obrazové výstavby a přesné osobní vize, která jde realizovat asi skutečně pouze u autorského filmu, potřeboval Ferreri opravdu kvalitní herce. Herce, kteří dokážou dát jeho představě podobu. I v tom byla Ferreriho síla. Nevím, pro kterého jiného režiséra, by byly hvězdy jako Depardieu a Muti ochotní zahrát podobné scény. V dnešní době si vznik něčeho podobného nedovedu představit už vůbec. Ornella Muti a její chladná krása v kombinaci s neřízeným živočichem Depardiem vytvořili dokonalý pár plný kontrastů. Vzorová ukázka rodinného života, který vlastně s rodinnou nic společného nemá. Vztah založený na čisté sexualitě. Jakmile se má vztah kamkoli pohnout, narážíme na problém. Někde uprostřed všeho zůstává otcovo nemanželské dítě. A znovu přichází hra se symboly. Vize penisu, jako středobodu vesmíru, okolo něhož se točí svět a život samotný. Absurdní představa říkáte si? Podívejte se na film, jak takový svět funguje. Penis jako symbol vzájemného odcizení, společenského rozkladu a všudypřítomného chaosu. Smrt jako jediný únik je zde nahrazena sebedestrukcí těla. Jde o krutou sebeoběť, jako nutný krok k usmíření. Závěrečná surrealistická vzpomínka na Bunuela zde má vyšší symbolistický význam. 90% (28.07.2011)