Poslední žena
La Dernière Femme
L'ultima donna
Last Woman, The
Réžia:
Marco FerreriKamera:
Luciano TovoliHudba:
Philippe SardeHrajú:
Gérard Depardieu, Ornella Muti, Renato Salvatori, Michel Piccoli, Zouzou, Nathalie Baye, Daniela Silverio, Vittorio Fanfoni, Giuliana CalandraObsahy(1)
Marco Ferreri, nejkontroverznější italský režisér druhé poloviny 20. století, by tento týden oslavil 80 let. Jeho téměř čtyřicetiletá režijní, scenáristická a herecká práce se zapsala do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi mužem a ženou v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly ostré reakce již v době svého vzniku. Rodák z Milána natočil své první filmy v zemi Buňuela a Dalího, ve Španělsku a po problémech svých filmů v Itálii našel tvůrčí azyl ve Francii. U nás jsme z jeho kolekce více než třiceti filmů mohli dosud zhlédnout docela reprezentativní ukázku jeho tvorby. Filmy Včelí královna (1962), Harém (1967) a především Velká žranice (1973), či Maso (1991), jsou dostatečnou ukázkou jeho kontroverzní, ale osobně zaujaté tvorby. Film Poslední žena z roku 1976 spadá do jeho "francouzského období", v němž o tři roky dříve natočil jeden ze svých nejzatracovanějších, nejdiskutovanějších a také nejobdivovanějších snímků Velká žranice. Pro Poslední ženu oslovil mladého Gérarda Depardieura, jenž měl dny své největší slávy ještě před sebou, a mladinkou Ornellu Muti, která už měla za sebou poměrně bohatou filmovou historii. Oba herci působí v rolích mladé dvojice nesmírně přirozeně a díky ničím nespoutané Ferreriho režii vytvářejí na plátně nejen působivé drama milostného vztahu, ale působí zároveň jako prototypy chování i přemýšlení mladé generace oné konkrétní doby, 70. let minulého století. Zdánlivě všední život mladé dvojice probíhá v několika plánech, od sexu v jeho nejfyzičtější podobě až k principům ženství a mužství obecně a jejich rolí v rodině i společnosti. A jako u Ferreriho vždy, projeví se tyto vnitřní úvahy nakonec zcela otevřeně, zpodobeny fyzicky, v šokujícím finále, které není radno prozrazovat předem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (56)
Áno, FERRERI aj BRASS sú prasatá. Napriek tomu ich filmy sú vraj akousi výpoveďou o stave západnej civilizácie (HA - HA). Pre mňa ale stále nahý DEPARDIEU predstavoval dokonalý recept na zvracanie, a úbohá ORNELLA, hoci nahá, nedokázala tento pocit zvrátiť. No a aj keď sa omnoho rokov neskôr krvavou pointou inšpirovala žena istého chlapíka menom BOBBITT, ja ako chlap Vás môžem uistiť, že niečo podobné by urobil snáď len nejaký pošahaný transexuál, a nie človek čo obrába ORNELLU. Apropo celkom by ma zaujímalo či existuje nejaký MAKING OF tohto "skvostu". (11.6.2008) ()
4,0/10 Pre mňa bol hlavný problém zmieriť sa s faktom, že Ferreri okato narába s tým, čomu feministky s obľubou vravia "konštrukt" (a mne sa pritom derie na jazyk, "karikatúra"). Nakoniec som to nedokázal preglgnúť, príčinou čoho sú aj pomerne lacné a prvoplánové snahy šokovať a upútať pozornosť. O "prirodzenosti" a zmysluplnom rozoberaní M-F(Ž) vzťahov nemôže byť v tomto prípade žiadna reč. ()
Všechno co jste kdy nechtěli vědět o cizím penisu a Ornella Muti vám odmítla ukázat. Gérard Depardieu v postavě magora hraje skutečně do úplného roztrhání těla (předmět v této větě má být jinak). Ještě nikdy nebyla erotika ve filmu tak maskulinní, tak nechutná. Hodně se tu pindá, dost pindí, trochu pedofilní. Ty lepší filmy s Ornellou buďto předcházely, anebo ještě měly přijít, a to přesto, že v paneláku francouzského sídliště je hambatá až až. Svým způsobem hodně nechutný, každopádně neuchopitelný a smutný film. Docela mě potěšilo, že kolega anderson si vzpomněl na případ z 90´s a jmenuje tu dvojici Johna a Loreny Bobbittových, už tehdy jsem se při čtení agenturních zpráv cítil podivně (nebylo to ztopoření). ()
Tento film upoutá především svou zvrácenou snahou o to, aby obsahoval co nevíce nahých scén, a ještě to dělá s velice neosobním přístupem k vlastnímu příběhu i k divákovi. To byl sice možná záměr, jenže takovouto formou netaktně zabíjí jakoukoli filmařskou i lidskou přirozenost. Stejný příběh (který obecně není nijak příliš zajímavý) by se, věřím, mohl bez ztráty účelnosti sdělení natočit dočista jinak a přijatelněji. ()
Taky slabsi Muz a Zena, kde povodnu kvalitnu verziu Muz a Zena 1966 natocil kvalitny zyd Lelouch, tuna Marco Ferrerimu sa nepodarilo ukecat Trintignanta ani Aimee - a taxa roly museli ujat novi herci - Depardieu a Ornella Mutti. Kazdopadne slabsi muz a zena nez Lelouchov film - Lelouch tam aspon vlozil fajne autonahanacky, vybuchy, Ferreri zase odhaluje nechutnosti a kadejake sajrajty : 51 % ()
Reklama