Reklama

Reklama

Posledná žena

  • Česko Poslední žena (viac)

Obsahy(1)

Marco Ferreri, nejkontroverznější italský režisér druhé poloviny 20. století, by tento týden oslavil 80 let. Jeho téměř čtyřicetiletá režijní, scenáristická a herecká práce se zapsala do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi mužem a ženou v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly ostré reakce již v době svého vzniku. Rodák z Milána natočil své první filmy v zemi Buňuela a Dalího, ve Španělsku a po problémech svých filmů v Itálii našel tvůrčí azyl ve Francii. U nás jsme z jeho kolekce více než třiceti filmů mohli dosud zhlédnout docela reprezentativní ukázku jeho tvorby. Filmy Včelí královna (1962), Harém (1967) a především Velká žranice (1973), či Maso (1991), jsou dostatečnou ukázkou jeho kontroverzní, ale osobně zaujaté tvorby. Film Poslední žena z roku 1976 spadá do jeho "francouzského období", v němž o tři roky dříve natočil jeden ze svých nejzatracovanějších, nejdiskutovanějších a také nejobdivovanějších snímků Velká žranice. Pro Poslední ženu oslovil mladého Gérarda Depardieura, jenž měl dny své největší slávy ještě před sebou, a mladinkou Ornellu Muti, která už měla za sebou poměrně bohatou filmovou historii. Oba herci působí v rolích mladé dvojice nesmírně přirozeně a díky ničím nespoutané Ferreriho režii vytvářejí na plátně nejen působivé drama milostného vztahu, ale působí zároveň jako prototypy chování i přemýšlení mladé generace oné konkrétní doby, 70. let minulého století. Zdánlivě všední život mladé dvojice probíhá v několika plánech, od sexu v jeho nejfyzičtější podobě až k principům ženství a mužství obecně a jejich rolí v rodině i společnosti. A jako u Ferreriho vždy, projeví se tyto vnitřní úvahy nakonec zcela otevřeně, zpodobeny fyzicky, v šokujícím finále, které není radno prozrazovat předem. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (56)

MontyBrogan 

všetky recenzie používateľa

Človek by neveril, že sa dá natočiť hodinu a trištvrte dlhá komorná vzťahovka, v ktorej nie je buď žiadna, alebo len veľmi zvrátená psychológia postáv. Ornella krásna, o to viac nechápem jej postavu. Depardieu hrajúci bez zaváhania, o to menej chápem jeho prítomnosť v čisto falickom filme. A toho decka mi bolo ľúto. Ja mám úchylnosti rád, ale keď sú k niečomu dobré. A toto vlastne ani nebolo úchylné, iba primitívne. ()

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

"Poslení žena", spojení dvou slov, které dává smysl až poslední scéna. I ten samotný akt rezignace na sex dává smysl. Netypický život ve třech (Gerald, Valerie, Petříček) rovněž dává smysl. Celé to však vede do nesmyslu. Ctít stát se hlavou patriarchální rodiny už nejde. Takové rodiny už nejsou. Ženy byly plně emancipovány už v době vzniku filmu. Geraldův závěrečný akt byl sice mužný, postrádal však smysl... Možná by bylo zajímavé vědět, proč si Marco Ferreri vybral pro své tři hlavní postavy poněkud obtloustlejší herce, snad jen osobní preference. Gérard Depardieu zvládl ovšem svou roli sympaticky nesympatického člověka skvěle... Zdá se mi zajímavá statistika hodnocení oblíbených uživatelů (9) 84,4%. ()

Reklama

emma53 

všetky recenzie používateľa

Je to můj první Ferreriho film a už teď vím, že je poslední. Je to tady poměrně dost rozebrané od kolegů a to na dva tábory. A já se řadím k těm, kteří byli spíš znechuceni a byli spokojeni se závěrem, který dokonale sedne k názvu tohoto filmu. Za Ornellu jednu hvězdičku dám a časem přihodím možná i za ten konec. Na tehdejší dobu to byl zcela určitě kontroverzní film, ale nějak nemohu přijít na to, za co to vlastně dostal Gérard to ocenění? Pozitivum vidím v tom, že znám o jednoho režiséra navíc. ()

LadyPupu 

všetky recenzie používateľa

"Jsi jediný chlap, co chodí do jeslí pro dítě. Musíš být něžný." To Ornella Muti řekla moc hezky. Něžně. Dál nevím, jak se k tomu postavit. Postavit... Celé je to o postavení... Muže... Ženy... Ve vztahu... V posteli. Ježíši, jak mám napsat komentář k filmu, kde jsou furt hlavní představitelé nahatý, souloží, nebo se o tom aspoň baví a když se o tom nebaví, nebo to nedělají, tak se baví na téma jak z letního speciálu časopisu Žena a Život. Ty jo. Takže radši zpět k Ornelle. Byla tady nádherná. A taky nahá. Depardieu taky. Skoro pořád. A radši už nic. Tímto žádám veřejně jednoho ze svých Oblíbených, který tomu dal 4*, ať mi vysvětlí ZA CO??? Protože tohle nebylo kontroverzní, ale úplně BLBÝ! ()

Psice 

všetky recenzie používateľa

Moje první setkání s Ferrerim. Film na mě dělá dojem, že to, co tehdy působilo otevřeně a co šokovalo, dnes vyznívá spíš až směšně. Film byl pro mě dost nestravitelný, krkolomný, neuspořádaný a navíc do toho všeho nahý Gérard Depardieu se svou odpuzující tělesnou schránkou (bohužel jsem si před sledováním filmu přichystala pouhých tři tisíce pytlíků na zvracení, což se, nejen ve finále, ukázalo jako opravdu velká chyba). Jednotlivé scény jako kdyby do sebe byly násilně naroubovány bez jakéhokoli přechodu, včetně rádoby „filozoficko-feministických“ přesahů, které do příběhu vnášejí sem tam se mihnuvší postavy. Myslím, že jinak než metaforicky nedovedu tenhle film uchopit, protože v takovémhle pokřiveném vztahu snad ani není možné žít. Chování hlavních postav mi přišlo spíš jako dozvuky středověku než jako chování bytostí žijících na konci 20. století. Dost velký problém mi dělalo to, že jsem se příliš nedokázala zorientovat v celé situaci (s čím postavy do děje přicházejí) – divákovi jsou předhozeny jen kusé informace z životů jednotlivých postav. Valérie snad pracovala jako učitelka v jeslích (ano, dost se nabízí, že by jejím vedlejšákem mohlo být šlapání ulice). Svou říjnovou dovolenou s milencem v Tunisu vyměnila za láskyplnou péči o Gérardovo dítě Péťu (i přesto, že není rodinný typ), polehávání na posteli nahá (jak jinak, škoda nevyužít ten potenciál!), ponižování ze strany Gérarda a téměř nepřetžitý sex s ním (na nic jiného pochopitelně už nezbýval čas). Gérard pracoval jako inženýr a tomuto neskutečnému primitivovi svěřily francouzské úřady do rukou dítě. Téměř v závěru se divák navíc ještě dozvídá, že Gérard byl v minulosti ve vězení (aby bylo jasno), na což odkazuje i tetování na jeho neustále nahém těle. Sex je ve filmu zobrazen jako esence ryze animálního pudu a moci - sice ONA nikdy nedosáhne orgasmu, ale alespoň má tu moc, že HO dokáže uspokojit (ano, poněkud primitivní přístup). Gérardovi ve třiceti doteče, že „to“ je asi i o něčem jiném než být „králíčkem“ a vyprázdnit do NÍ svůj „váček“. ONA začíná postupně chápat, že Gérard asi nebude ten pravý … ON, bývalý proutník, egomaniak a permanentně nadržený primitiv (macho), se tedy bláznivě zamiluje do NÍ, neskutečné subinky s troškou rozoumku, ale především s obrovským osobnostním rozporem a - kupodivu jim vztah vůbec nefunguje i přesto, že ON má (stále ještě) penis a ONA vaginu! ()

Galéria (10)

Reklama

Reklama