Poslední žena
La Dernière Femme
L'ultima donna
Last Woman, The
Réžia:
Marco FerreriKamera:
Luciano TovoliHudba:
Philippe SardeHrajú:
Gérard Depardieu, Ornella Muti, Renato Salvatori, Michel Piccoli, Zouzou, Nathalie Baye, Daniela Silverio, Vittorio Fanfoni, Giuliana CalandraObsahy(1)
Marco Ferreri, nejkontroverznější italský režisér druhé poloviny 20. století, by tento týden oslavil 80 let. Jeho téměř čtyřicetiletá režijní, scenáristická a herecká práce se zapsala do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi mužem a ženou v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly ostré reakce již v době svého vzniku. Rodák z Milána natočil své první filmy v zemi Buňuela a Dalího, ve Španělsku a po problémech svých filmů v Itálii našel tvůrčí azyl ve Francii. U nás jsme z jeho kolekce více než třiceti filmů mohli dosud zhlédnout docela reprezentativní ukázku jeho tvorby. Filmy Včelí královna (1962), Harém (1967) a především Velká žranice (1973), či Maso (1991), jsou dostatečnou ukázkou jeho kontroverzní, ale osobně zaujaté tvorby. Film Poslední žena z roku 1976 spadá do jeho "francouzského období", v němž o tři roky dříve natočil jeden ze svých nejzatracovanějších, nejdiskutovanějších a také nejobdivovanějších snímků Velká žranice. Pro Poslední ženu oslovil mladého Gérarda Depardieura, jenž měl dny své největší slávy ještě před sebou, a mladinkou Ornellu Muti, která už měla za sebou poměrně bohatou filmovou historii. Oba herci působí v rolích mladé dvojice nesmírně přirozeně a díky ničím nespoutané Ferreriho režii vytvářejí na plátně nejen působivé drama milostného vztahu, ale působí zároveň jako prototypy chování i přemýšlení mladé generace oné konkrétní doby, 70. let minulého století. Zdánlivě všední život mladé dvojice probíhá v několika plánech, od sexu v jeho nejfyzičtější podobě až k principům ženství a mužství obecně a jejich rolí v rodině i společnosti. A jako u Ferreriho vždy, projeví se tyto vnitřní úvahy nakonec zcela otevřeně, zpodobeny fyzicky, v šokujícím finále, které není radno prozrazovat předem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (56)
Muž a žena jako dva naprosto odlišní tvorové, jejichž vztah je plný lásky, zloby, chtíče, osamění, žárlivosti a činů, kterých člověk může litovat do konce života. Syrové a necenzurované obnažení vášní, které někdy mohou mít tragické následky. Pokládání otázek o lidské sexualitě, o rolích ženy a především muže v emancipované společnosti 70. let. Snímek s naprosto přirozenými herci a dvěma vyčnívajícími scénami: jedna krásná - on, ona, ono v posteli; druhá strašná, silná, poslední... Ztuhlost, bezmoc, zdrcení. Závěrečné titulky. (ze 4 na 5* čistě kvůli konci). ()
Hlavní hrdina je typický muž = hrubián, sexuálně závislý, paličatý a chovající se jako dítě. Když to nemá, tak trucuje. Jeho bývalá manželka se stala feministkou a on se začíná cítit ohroženě jako muž. Jeho role už není tak dominantní jako dříve a není pánem vztahu. Jeho nová milenka už je stejně nakažená. On nic nechápe a je sobecký. Ona to cítí jinak a on se nedokáže naladit na stejnou vlnu. Jejich rozhovory, milování, hádky - to vše se točí kolem toho, kdo je vůdcem v páru. Ona chce sdílet a starat se o dítě a nechce být jen sexuální objekt. On chce všechno a hned a moc a nekonečně. Oba herci se převážně po bytě procházejí nazí. Všudypřítomná nahota dodává filmu nevšední zážitek, protože je vše tak přirozené. Je to impulsivní film plný lidské zvířeckosti a na konci jsem trpěl s ním. Brrr. Depardieu i Ornella Mutti skvostní a působící zcela lidsky a normálně. ()
Francúzi boli vždy úchylní čudáci. Tento film je toho dalším dôkazom. Chápem, že tvorcovia chceli ukázať obraz sveta, v ktorom ľudia majú problém rozprávať sa a že všetko riešia iba telesne, ale na film mi to príde akosi málo. Depardieu je v snímku viac nahý ako oblečený, oveľa viac ako krásna Muti, že by to niečo hovorilo o režisérových chúťkach a orientácii? Ktovie. A ešte do toho zaťahujú batoľa, ktoré netuší, že sa s jeho prckom hrá jeho filmový otec. Odporné a v dnešnej dobe plnej pedofílie asi ani nemožné. A ten záver môže výjsť iba z pera a kamery chorého človeka. Pozitívom je iba to, že ma celkovo nenudilo, aj keď príbeh viacmenej stojí na mieste. ()
Když jsem to viděl před mnoha lety v němčině, připadalo mi to jako velice otevřený art film. Bohužel, dnes jsem to viděl s českými titulky a mám pocit, že pan Ferreri vsadil na šokování diváka neustále pobíhajícím nahým GD z jehož obtloustlého těla se mi dělalo sem tam šoufl. Ornella je krásná až mrazí, její nahé scény tomuto filmu svědčí. Když odhlédneme od těchto vnějších atributů a chceme hodnotit děj jako takový, je to příběh naprostého sobeckého kokota, který se pyšní inženýrským diplomem ale je to debilní nedorostlé dítě, kterému francouzké úřady svěřily do péče dítě-asi tam maj stejný mrdník jako na našich úřadech. Neustále řeší filosofii svého péra a pořád si s ním hraje na což v závěru také dojede. Ornella(Valerie) je citlivá holka, možná také trochu kurva, nicméně pana inženýra ve směru IQ a zodpovědnému přístupu k životu strčí do kapsy nejméně 3x. Tenhle nesympatický debil, místo toho aby děkoval bohu za štěstí jaké ho potkalo, že sbalil holku, která mu dá zašukat -on evidentně neví co je to sex a postará se mu o malého kluka a koriguje jeho blbé nápady do tzv. dospělna se vybijí na krásce nechutnými scénami a pořád řeší svýho šulína. Závěrem bych řekl byl to průměrný film o vztahu muže a ženy. ()
4,0/10 Pre mňa bol hlavný problém zmieriť sa s faktom, že Ferreri okato narába s tým, čomu feministky s obľubou vravia "konštrukt" (a mne sa pritom derie na jazyk, "karikatúra"). Nakoniec som to nedokázal preglgnúť, príčinou čoho sú aj pomerne lacné a prvoplánové snahy šokovať a upútať pozornosť. O "prirodzenosti" a zmysluplnom rozoberaní M-F(Ž) vzťahov nemôže byť v tomto prípade žiadna reč. ()
Reklama